Ostrov homérský, zničený, nebo nejlepší?
Íos (Ίος), kykladský ostrov ležící jižně od Naxu, tedy mezi Naxem a Thérou, míval v antických časech tu nejlepší pověst. Byl považovaný za místo spojené s Homérovým původem i skonem – a navíc se říkalo, že odtud jsou nejhezčí holky.
Na ostrově je mohyla, kterou místní tradice považuje za Homérův hrob a vedle ní hrob jeho matky. U základů kláštera Agia Theodoti, kousek od východního pobřeží, se našla deska s kalendářem, který má v průběhu roku „Homérův měsíc“, je k vidění v muzeu v Chóře Íu (a jeho kopie v muzeu na Syru). Tradice o Homérových kořenech a o jeho smrti na tomto ostrově je zde opravdu antická a docela silná.
Ještě zajímavější jsou tady souvislosti dávného osídlení. K vrcholným odkrytím archeologie 90. let totiž patří právě zdejší starokykladské sídlo Skarkos.
Místní Kastro, tedy vršek Chóry, je strmé, pěkné a zajímavé. Přímo v Chóře je kus antické zdi.
Íos je středně velký trochu hornatý ostrov, asi 100 km2, má 1800 obyvatel. Jenže s tímhle ostrovem se něco neblahého stalo – a patrně ne pouze jednou. Prý už někdy v pozdní antice tu byla vojenská posádka a také došlo k větším změnám v populaci. Rozhodně přestalo platit, že by tady byly nejhezčí holky.
Přesto prý Íos býval do velmi nedávné doby klidný a malebný ostrov, avšak globální komerce mu na konci 2. tisíciletí n. l. zasadila další ránu. Ostrov se stal dějištěm skandinávského pití do tuha. K tomuto účelu bylo v Chóře zřízeno mnoho barů, u pláže Mylopotamos pak diskotéka pro pět tisíc lidí a velikánský camping, ve kterém jsou večer střízliví snad jenom gekoni. Kdo jede místním autobusem, je překvapen igelitovými potahy sedadel, místňáci mají s novými většinovými hosty ostrova své zkušenosti. Tvrdí, že ty podniky patří nějakému Egypťanovi. (Nejsem abstinent ani moralista, kdo chce pít tímto nezábavným a ne-chutným způsobem, nechť si poslouží, nechápu však, proč kvůli tomu jezdit tak daleko a ničit pěkný ostrov.)
Podél silnice ke kempu je několik nevelkých pozdně antických ruinovišť a za kempem je docela pěkný a klidnější závěr pláže.
Koncem 20. století prý starosta Chóry „velice mnoho vykonal pro rozvoj, přivedl různé typy turistů a zasloužil se o čerpání prostředků z EU“, za což obdržel řadu vyznamenání jak on sám, tak Chóra a ostrov. Ocitáme se tedy uprostřed vzorové ukázky rychlé likvidace ostrova.
Kromě Chóry a okolí přístavu je Íos velice málo obydlený. Je tu jen několik osad a samot, několik klášterů, zřícenina „benátského“ hradu z 15. století na vysokém vršku a řada odlehlejších pláží. Bohužel jsem nenavštívil Paleokastro, to by bylo asi nejzajímavější.
Anglický popis cest po ostrově: [1].
Pokračovat v souvislém čtení: Chóra
Zpátky na obsah kapitoly ÍOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
