Podoby bohyně
Člověk je součástí přírody, která ho živí, a to nejen chlebem. Přesněji: díky níž žije, dokonce nejen virtuálně. Předsokratici archaické doby mluvili o obklopování. Byl to opačný obraz než plótínovský nárok na koncentraci, nárok otevřenosti smyslů i mysli. Podívejme se, jak vypadalo porozumění přírodě v dobách před vznikem filosofie a vědy. Místo vyprávění mýtů nabídnu obrázky sakrálních artefaktů a míst. Má to být taky přemostění mezi filosofickou tematizací přirozenosti a vánočním vyprávěním o rození Syna božího.
Příroda byla často ztvárněna jako bohyně, která vše uvádí do života a zase přijímá. Dávno před Řeky je to v rané době bronzové Velká bohyně (například kykladská) a pak bohyně krétské. Společným jmenovatelem je rození a vláda nad životem a smrtí. Kykladská Velká bohyně bývá na rozdíl od Artemidy zobrazovaná také jako těhotná.
Kréta
.jpg)
Řecká Artemis
Artemis je Paní zvířat, ale vlastně všeho živého, která život dává a bere. Vše vzniká jako zanikající; zaniká tím, čím vzniká. Artemis je panenská lovkyně, ale také matka všeho živého.
Velice specifická je „Krásná Artemis v Efesu“, dědička maloasijských velkých bohyň, které prý Hérakleitos obětoval svůj spis.
Panna Marie
V Efesu proběhla také transformace evangelní postavy Marie, matky Ježíšovy, do ikonografie blízké Artemidě. A nejen ikonografie. Marie je teď Theotokos, Bohorodička! Častá jsou zpodobnění Marie Kúrotrofos (kojící). Na Kykladách zase často potkáváme Marii „Obálku boží“ (Panagia Theoskepasti).
Dál na: Pro genderovou vyváženost
Zpátky na Vánoční seminář
.jpg){kind=link}
