Parmiskos fr. 3
Parm(en)iskos, fragment 3 /1 = Athénaios, Deipnosophistae XIV, 614a = XIV, 2, 18-32 Kaibel
Parmeniskos z Metapontu, byl první, kdo sestoupil do Trofónia k Plútónovi, jak tvrdí Sémos v 5. Déliadě. A když vystoupil, nemohl se už smát. Když v té věci žádal o věštbu, Pýthie pravila:
- Ptáš se mne na smích, ty zarputilý, chtěl bys být ukonejšen;
- dá ti matka doma, nejvýtečněji.
Když takto dostal naději, znovu se vyptával na domov smíchu, plul, jakoby o nic nešlo, až zklamán konečně jednou náhodou přišel na Délos. A žasnul nad vším, co tam na tom ostrově potkal, až přišel do svatyně Létóon, jmenuje se podle Apollónovy matky, aby spatřil jakousi významnou sochu. Když však uviděl, že je to ohyzdné dřevo, neočekávaně se zasmál. A když boží šlechetnost přivodila, že byl zbaven nemoci, velkolepě uctil boha.
Παρμενίσκος δὲ ὁ Μεταποντῖνος, ὥς φησιν Σῆμος ἐν ε Δηλιάδος (fr. 8; FHG IV,493), καὶ γένει πλούτωι πρωτεύων εἰς Τροφωνίου καταβὰς καὶ ἀνελθὼν οὐκ ἔτι γελᾶν ἐδύνατο. καὶ χρηστηριαζομένωι περὶ τούτου ἡ Πυθία ἔφη·
- εἴρηι μ᾿ ἀμφὶ γέλωτος, ἀμείλιχε, μειλιχίοιο·
- δώσει σοι μήτηρ οἴκοι· τὴν ἔξοχα τῖε.
ἐλπίζων δ᾿ ἂν ἐπανέλθηι εἰς τὴν πατρίδα γελάσειν, ὥς [οἱ] οὐδὲν ἦν πλέον, οἰόμενος ἐξηπατῆσθαι ἔρχεταί ποτε κατὰ τύχην εἰς Δῆλον· καὶ πάντα τὰ κατὰ τὴν νῆσον θαυμάζων ἦλθεν καὶ εἰς τὸ Λητῶιον, νομίζων τῆς ᾿Απόλλωνος μητρὸς ἄγαλμά τι θεωρήσειν ἀξιόλογον· ἰδὼν δ᾿ αὐτὸ ξύλον ὂν ἄμορφον παραδόξως ἐγέλασεν. καὶ τὸν τοῦ θεοῦ χρησμὸν συμβαλὼν καὶ τῆς ἀρρωστίας ἀπαλλαγεὶς μεγαλωστὶ τὴν θεὸν ἐτίμησεν.
Parm(en)iskos, fragment 3 /2 = Inventar des Artemistempels zu Delos,IG XI, 2, 161 B 17 (položka inventáře Artemidina chrámu na Délu):
„Stříbrný pohár na mísení (kratér), který věnoval Parmiskos, závěsný.“
κρατὴρ ἀργυροῦς, ὃν ἀνέθηκε Παρμίσκος, ὁλκὴν.
