Paradisa
Nejeden ostrov se chlubí svými plážemi jménem Paradiso. Na Mykonu je jich hned několik, dokonce i „Super Paradiso“, což je buď nabubřelý nesmysl, nebo snad špatný překlad za „Horní nebo Hlavní“. Napřed se ale podíváme na místa bezpochyby hezčí a hlavně klidnější.
Blízko mysu Kapari, nedaleko konečné autobusu, je pod novou obří vilou kostel svatého Jana (Ag. Ioannis Diakoftis), z jehož okénka je přes Zelené ostrůvky výhled na Délos. U kostela se našla také starokykladská keramika. Cesta a pak pěšinka skalkami nás přivede k přírodnímu amfiteátru, skály obklopují „prezidentskou pláž“. I tady je žula nebo granodiorit, podobně jako na Délu, který se rýsuje za úžinou. Dál jsou schůdné skalky, idylické koupání a výhledy. (Toto místo jsem dlouho tajil, bývalo taky ideální pro nocleh, ale doba je nová a snad se pláž v této podobě zachová aspoň v téhle knížce.)
A teď k těm slavnějším plážím! Podle některých lidí je to učiněný ráj, opravdové Paradiso. Podle jiných je to přímo peklo, peklo neřesti i cen. Nebudu to dramatizovat, protože nejvíc ze všeho je to povedený podnikatelský záměr, i když většina zisku prý v Řecku nezůstává, do okolí se šíří hluk a kouzelné pobřeží je poničené. Takže si vyberte: Vítejte v Paradísu nebo v pekle, nejspíš u knížete Potěmkina!
Souvisle číst: PAROS
Zpátky na obsah kapitoly MYKONOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
