O Kythnu všeovecně
.JPG)
Loď z přístavu Lavrion ve východní Attice mine menší ostrov Makronisi, přistane na ostrově Kea (Tzia, dávný Keós) a pak už pluje rovnou na Kythnos, dál potom pokračuje na Serifos. Moře je v těchto končinách neklidné, za to může proud Cavo d’ Oro. Na Kythnu přistane v Merichas. Občas sem přijede i loď z Pirea.
Hned je vidět jakýsi rozpor mezi touhou po nalákání turistů a skutečným stavem věcí, když u přístavu sice stojí autobus, ale stát tam taky zůstane, i když je už červen. Nu což, jsou tu taxíky a nejsou drahé; taxikáři jsou slušní, jeden mě oddaně vozil po ostrově a ještě mi našel brejle. Mají tu taky značené pěší cesty, ale ty mají dvě podstatné vady: Jsou zarostlé trním a není k nim mapa. Tedy mapy jsou hned dvě, drahá „turistická“ 1 : 50 000 (ale na ní nejsou ty cesty) a pak zdarma rozdávaná mapa se značenými cestami, na které pro změnu není skoro nic jiného a i ty cesty jsou občas špatně. Novodobé reklamní heslo ostrova Kythnu zní: „Jednoduchost a poctivost!“ („Prostota a poctivost!“) V zásadě to odpovídá poměrům, tedy krom cen ubytování v Merichas. Místní se snaží, ale ne vždycky jim to jde. Dokonce chtějí zbudovat archeologické muzeum, jenom někdo udělal tu chybičku, že je už inzeroval jako hotové. No, kdybych nebyl zhýčkán ostatními ostrovy Kyklad, mluvil bych asi jinak. I při své rozmazlenosti jsem ovšem velice ocenil místo zvané Maroulas, kam naštěstí skoro nikdo nechodí, ale to zde má samostatný článek.
Kythnos (Κύθνος) je středně velký ostrov, na ploše 100 km čtverečních tu žije skoro 1500 lidí. Většinou nepůsobí nijak moc vyprahle. Do velice nedávné doby zde nebylo ani moc turistů, leč i tady se nyní vyloďují Athéňáci a ostatní, i když zatím v menší hustotě. Centrem ostrova je samozřejmě Chóra, zvaná také Messaria, tentokrát ve vnitrozemí. Krom ní mají ještě Chorio, tedy „Chóřičku“, jiným jménem Dryopis nebo Dryopida. Blízko ní je „Útočištná“ jeskyně.
V antické literatuře je ostrov známý snad jen tím, že kythnijskou ústavu prý pochválil sám Aristotelés, ale neznáme žádné podrobnosti, protože tak učinil v díle, které se ztratilo.
V současnosti nepříliš významný ostrov má velice prastarou minulost. Nejstarší nálezy na jsou mezolitické! Není vůbec jasné, co sem ty mezolitiky přilákalo, na rozdíl od Mélu tady přece není obsidián. Přesto sídlili v Maroulas už v 9. tisíciletí před n. l. Našly se i nějaké další mezolitické hroby. Také na Vryokastru, kde jsou hlavní řecké antické památky ostrova, je prý i vrstva z konce mezolitu a raného neolitu. V rané době bronzové Kyklaďáci těžili a tavili měď blízko nejvyššího vrcholu ostrova, Profitis Elias. Že by to bylo blízkostí pevniny?
V době římské, byzantské i ve středověku (za vlády Vévodství Archipelagu) bylo centrem ostrova Kastro. Stálo na velice strmém vrchu blízko severního okraje ostrova. Od těch dob je opuštěné.
Na Kythnu jsou taky Lázně (Loutra), prý takto fungovaly za Římanů a za Archipelagu, tehdy daly ostrovu i nové jméno: Thermia. Na ostrově mají zatím tři muzea: Folklorní muzeum v Chóře, menší takové i v Dryopidě, kde je taky miniaturní Byzantské muzeum.
Popis pěších cest po Kythnu (anglicky): [1]
Souvisle číst: Přístav v Merichas a slovutné Vryokastro
Zpátky na obsah kapitoly KYTHNOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
.JPG){kind=link}
