Nebezpečí umělé demence

Umělá inteligence je emergentní jev nad vytvořenou sítí. Začala se dařit díky naučení obrovskými daty, např. ze sociálních sítí. Nic proti umělé inteligenci, ta má své uplatnění a svá rizika, jako cokoli. Možná je to však analogie k tomu, proč se v našem antropocénu rozmohla umělá demence, totiž jev, kdy velké množství lidí, kteří jako jedinci zase až tak hloupí nemusejí být, komunikuje a jedná způsobem, jako kdyby zcela postrádali rozum a vzdělání. Nad běžnými průvodními jevy otevřené společnosti (běžná komunikace, politická a soudní rétorika, reklama, novinařina – kterou samu nutno chránit coby „hlídacího psa demokracie“) se vynořila emergentní úroveň zkratkovité iracionality. V jejím rámci pak několik hoaxů a fake news stačí k tomu, aby se celá síť vztahů přestrukturovala tak, že absurdní názory získávají většinu a stávají se normou rozhodování, nebo alespoň devalvují status standardně věrohodných zdrojů.

Nevinný nepolitický příklad: Nedávný hoax (březen 2018), oznamující, že podle vědců bude zítra na Slunci erupce, která ohrozí počítače a rozvodnou soustavu elektřiny. V období minima sluneční činnosti věc téměř nemožná, za aktuálního stavu Slunce naprosto nemožná (viz volně přístupné snímky z družicové observatoře SOHO v téměř reálném čase). Nejspíš to vzniklo oživením pět let staré poplašné zprávy, která tehdy měla malinký reálný základ, přinejmenším záminku, skoro jistě v tom nebyl vědomý záměr šířit blbost a škodit, jen hloupá snaha upoutat. Kupodivu se mě i celkem vzdělaní lidé ptali, jestli na tom něco je. A někteří příbuzní moje uklidňující vysvětlení komentovali posměchem vůči vědcům, kteří buď houby vědí, nebo naopak přišli na něco důležitého, co nám tají. Takovými drobnými nesmysly se postupně přelaďuje těžiště důvěry. Do takto přeladěné sítě pak lze vypustit jiný nesmysl s mnohem praktičtějším dopadem, který už může získat status přinejmenším kandidáta na vážně přijímaný názor.