Na konci ostrova
historka - stránka bez jednoznačného pokračování
Na konci ostrova Pano Koufonisi, tedy na jeho východním až severovýchodním konci, jsem se poprvé octl s Marií při procházce podél pláží. Chtěli jsme si odpočinout ve stínu, tak jsme se usadili v poslední hospodě. Byla příjemná, po Mariině žádosti o čaj se však vepsala do paměti nezapomenutelným dojmem. Po vysvětlení, že nejde o čaj mátový, následovala porada číšníka s dalšími lidmi, pak kdosi vymyslel řešení, někam odběhl, a když se vrátil, nadšeně mával pytlíkem Lipton. Vítězství však ještě nebylo nadosah, protože hospodský se pokoušel nacpat ten pytlík do přístroje na presso. Když jsem mu ukázal náležitý postup, divil se, že je to tak jednoduché. Určitě to nebyl hloupý člověk, navíc byl zvyklý na athénské a občas taky italské hosty. Jenže tohle není Naxijská chóra, kde jsou divným rozmarům lidí ze Západu už po staletí uvyklí.
Pak jsem na Koufonisi dorazil s Radimem. Měli jsme zvyk, že při první návštěvě ostrova ho napřed celý projdeme napříč, třeba Íos vydal na celodeňák. Vyrazili jsme tedy z městečka dost brzo ráno vnitrozemskou prašnou silničkou a já navrhoval, že musíme pořádně zabrat, abychom to zvládli v rozumném čase. Podařilo se mi utajit měřítko mapky na ceduli v přístavu, a z celkem fádního plochého vnitrozemí moc výhledů není. Šli jsme, co to dalo, takže jsme za 25 minut byli u moře, na konci ostrova! Radim je člověk mírný, nepovedlo se mu mě zabít. Zpátky jsme se courali podél pobřeží přes dvě hodiny.
Představoval jsem si život ostrovana, pro kterého tohle sice není konec světa, protože má loďku, takže tím koncem světa mu jsou hory Naxu na severozápadě a hory Amorgu na východě; moře mezi Naxem a Amorgem má pro něj roli Středozemního moře – a Egejské moře roli Oceánu, aspoň pokud není mimořádný dobrodruh.
Souvisle číst: Kato Koufonisi
Zpátky na obsah podkapitoly Koufonisia
Zpátky na obsah kapitoly MALÉ KYKLADY
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
