Námořní pouť na ostrůvek v přístavu
Při pohledu z moře, od přístavu i z Ariadnina nábřeží vidíme nápadný nizoučký ostrůvek s milým kostelíkem, samozřejmě ozdobeným vlajkami. Cynik by jej považoval za překážku námořní dopravy, ale díky exkurzu Kykladské kostelíčky jsme poučeni, že jde o kostel Panny Marie Ochránkyně přístavu, zkráceně Panagia Limenaki, Panny Marie Přístavní. V této roli ovšem mohou vystupovat kostely rozličného zasvěcení, v tomto případě je to Panagia Myrtidiotissa (Panna Maria Myrtového keře).
Slavnost Limenaki se koná 23. září večer a 24. září ve dne. Za soumraku se začnou na menším molu přístavu shromažďovat lidé, kteří se chtějí účastnit poutě, totiž dostat se na ostrůvek ke kostelíčku a pokud možno zase zpátky. To není věc prostá, protože z nějakých tradičních nebo rituálních důvodů se k jejich přepravě přes ten kousíček poklidné slané vody nepoužívá žádná jiná loď, než jedna malá a dost stará rybářská bárka. Na ni samozřejmě není možné nastupovat způsobem, který by odpovídal počtu lidí. Ještě větším problémem je vyloďování na ostrůvku, protože tam není žádné molo, které by vyrovnávalo výšku lodi. Nahrazují to pytle s pískem. (V dalších letech už pohotově přistavili dřevěný můstek.)
Vzhledem k tomu, že je tam dost starých lidí i malých dětí a že se to děje skoro potmě, to může být docela adrenalinové. Nicméně pouť je pouť – a ta nebývá snadná – a bohoslužba na ostrůvku řádně probíhá.
Dopoledne se to celé opakuje, tentokrát i za účasti vysvátkovaného námořnictva.
Po bohoslužbě se děti zmocňují ratolestí a hážou je do moře, snad jako formu žehnání. Ostatní si odnášejí požehnaný chléb.
A jde se domů, tedy napřed ještě na veselici s mlsy a vínem na Ariadnině nábřeží.
Mnohem víc fotek z této pouti je v oddílech alba.
Souvisle číst: OCHI!
Zpátky na obsah podkapitoly Chóra Naxijských
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
