Mínoa (Amorgos)
Obsah
Minoa
Nad přístavem Katapola je návrší vysoké 246 metrů s ruinami od kykladského neolitu po římskou antiku. Nejkratší přístup je sem z právě Katapoly. Podle cedule u vrátek na cestě to vypadá, že celá oblast je soukromým majetkem, ale můžeme tam (na rozdíl od lokality Kovaios – Livanos podél cesty). Minoa je nejvýznamnější a také nejrozsáhlejší archeologická památka na Amorgu (i když nejhezčí je Arkesiné). Areál obklopuje celý vršek kopce, v jednom směru sahá prastará obranná zeď dokonce až skoro k moři. Prohlídka zabere hodně času a spatříme jen několik pěkných ruin, zato hojně koz a úžasných výhledů. To nejlepší potkáme až nahoře. Víc než o jednotlivé „památky“ tady jde o charakter místa a vzájemné překrývání jednotlivých lidských kultur v průběhu řady tisíciletí. Naštěstí je kousek pod vchodem stinné odpočívadlo.
Navzdory názvu místa tady kupodivu nebyly nalezené doklady o přítomnosti mínójské kultury, tedy předřecké krétské, kterou bychom zde očekávali ve střední době bronzové. To je zvláštní, vždyť na Théru to už není daleko. S touto výjimkou zde vidíme kontinuitu kultur posledních šesti tisíciletí, to vše na typickém místě takovýchto center. Už klasičtí řečtí historici celkem realisticky rozlišují mezi Mínójci a původními obyvateli Kyklad, i když ty si pro velkou časovou propast pletou s Káry. Mínójská invaze na Kyklady se však pořádně ujala jenom na některých ostrovech (Théra, Mélos, malinko Paros), zatímco jinde jen vyvrátili opevněná místa a vládli odjinud, takže po nich žádné památky skoro nevidíme. Proto je dobře možné, že na místech jako je Délos nebo Amorgos (a z velké části i Naxos), mohly zbytky původních obyvatel dál nějak živořit. O Délu dokonce řečtí historici říkají, že jej Mínójci uchránili, pokud je to ovšem pravda.
Brána
Do města se sluší vstupovat bránou. Tady je k dispozici monumentální mramorová brána z helénistické doby s širokým schodištěm, tedy spíš její zbytky, ale pěkné. Byla postavená koncem 4. století před n. l. a sloužila do doby kolem roku 100 před n. l. V reálu bránu raději opatrně obejdeme.
Výškové uspořádání památek tady není dáno vrstvami naplavenin, ale způsobem osídlování kopce, jen místy stavěním pozdějších staveb na předchozích. Proto je zde časové pořadí z větší části opačné, než bývá při vykopávkách. Nejstarší věci jsou spíš nahoře.
Apollónův chrám
Vstoupili jsme do zbytků řeckého města helénistické doby. K němu sice patřilo i gymnasion, které je ve stejné výšce víc vpravo, ale to si necháme na později, protože půjdeme okruhem vlevo a postupně i nahoru. Časově jsme zatím mezi pozdním 4. a 2. stoletím před n. l.
Nedaleko brány vidíme základy Apollónova chrámu z helénistické doby, asi z konce 3. století před n. l. V okolí jsou zbytky areálu z geometrické doby.
Stopy po starším městě
Dál na východ a o něco málo výš projdeme kolem zbytků obranných zdí z neurčité doby a uvidíme to málo, co zbylo z řeckého města řecké archaické a klasické doby. Spíš se musíme spokojit se stopami po výkopech. Mezi nimi mohou být o odkryté hroby z řecké geometrické doby.
Minoa byla kolonií založenou z ostrova Samu. Tady působil např. Simónidés (Seimónidés) z Amorgu, někdy uváděný také jako „ze Samu“, mistrný skladatel sborové lyriky v době kolem poloviny 7. století před n. l. (neplést s jeho jmenovcem z Keu).
Geometrická doba
Zbytky opevnění z řecké geometrické doby, tedy z 10. až 8. století před n. l. nás už nějakou doby provázejí. Dál, výš a víc vpravo (na sever) přijdeme k nejzachovalejší části sídla z této doby.
Shora vidíme i dlouhý obranný val postavený v téže době, klesající na sever až severozápad k moři.
Během stoupání k vrcholu si taky můžeme povšimnout, jak kozy preferují nejstarší vrstvy, v něčem mají podobné zalíbení se starými Kyklaďáky. K jejich svatyni můžeme vystoupat přímo nahoru mezi skálami, nebo pozvolněji cestou kdysi vytesanou ve skále a teprve pak nahoru.
Starokykladská svatyně
Přímo na vrcholu je nevelká svatyně, kterou odborné popisy určují opravdu šalamounsky: 4. tisíciletí před n. l. až 4. století. Lze tomu rozumět tak, že svatyně pod širým nebem z pozdního neolitu sloužila i v rané době bronzové (3. tisíciletí před n. l.) – a pak znovu v antice, snad od 10. století před n. l., možná byla koncem 4. století před n. l. helénisticky přestavěná. Povaha místa i zídek tomu odpovídá. V detailech se těžko vyznáme, ale působivé to je.
Našly se tu kykladské idoly a obsidiánová ostří z 3. tisíciletí před n. l. Nejstarší osídlení zde prý bylo od konce 5. tisíciletí před n. l.
Stavby z helénistické a římské doby
Minoa prý byla osídlená do 4. století n. l. Když sestupujeme západní stranou kopce, vidíme mnoho ruin z římské doby a místy i pečlivěji stavěné zdi z helénistické doby.
Mezi tím vším vyniká helénistické gymnasion hned blízko vchodu do areálu a k němu přilehlá impozantní cisterna z římské doby.
Řadu staveb, jejichž existence písemně doložená (Dionýsův chrám, divadlo, agora, stoa), se nepodařilo najít.
Nálezy z místa
Zatím uvádím jenom nálezy, které vystavuje muzeum v Chóře Amorgu.
Tu krásnou velkou palmetu prý nalezl ležet na povrchu pan E. Despotidis, hlídač areálu. Je to výtečná práce sochařské dílny na Paru, 470-460 před n. l., z tamního mramoru.
Víc fotek z celého areálu je v albu.
Pokračovat v souvislém čtení: Kovaios (stará lidová architektura) a sestup do Katapole
Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
