Louvre, věci z Kyklad

Oficiální název muzea: Musée du Louvre. Oficiální web muzea.

Louvre patří mezi největší a nejnavštěvovanější muzea na světě. Jeho velikost je však v něčem jiném, než zrovna v kykladských sbírkách. Pokud jde o antiku, tak v klasické keramice - a hlavně v římských kopiích řeckých klasických soch, což ladí se zámeckým charakterem sbírek. Musím se přiznat, že pohled na antiku z klasicistně zámeckého hlediska je mi cizí, s výjimkou několika případů, kdy je to sranda. Na druhé straně však ctím, že Louvre v dost velké míře zpřístupňuje své sbírky také prostřednictvím webových prezentací. A v tak velkém muzeu se i z Kyklad leccos najde. Patřičné oddělení je bohužel dost blízko trasy ve směru Mona Lisa, takže jsem tam byl už dvakrát sražen valícím se davem japonských turistů.

Kyklady rané doby bronzové EC I (3200-2700 BC) Z první fáze starých Kyklad je tu několik nedokončených idolů variety Plastiras a kandily, tedy závěsné svítilny. Viz např. Louvre Ma3520. Bohužel nemám fotky řady pěkných kandil a vysokých mramorových nádob. Idol variety Plastiras, možná nedokončený Mramorová kandila Terakotová pyxis

EC II (2700-2300 BC) Hlava idolu variety Spedos, 27 cm Kykladská "pánvička", kolem r. 2700 před n. l. Z vrcholné epochy starých Kyklad zde jsou dva hodně zajímavé artefakty: Kykladská "pánvička" ranějšího typu, tedy z fáze (skupiny) Kampos. Viz také Louvre CA2991. Hlava idolu, tedy pěkný fragment fyigury variety Spedos. Celá socha mohla mít výšku 130 až 150 cm, takže patřila k největším z této kultury. Viz také Louvre Ma2709. Většina ostatních kykladských idolů, které Louvre vystavuje, jsou poměrně erodované. Pěkně se však zachovala menší sférická pyxis z bílého mramoru, ale i řada dalších nádob. Bohužel nemám jejich dostatečně kvalitní fotky, neboť kombinace protisvětla a davu nepřeje zobrazování. Idoly variety Spedos, patrně z Paru Idol variety Spedos Sférická pyxis, mramor

EC III (2300-2000 BC) Zlatá nádoba z Arkádie na Peloponésu, asi kykladského původu Z rané fáze kykladsko minojské kultury na Mélu (vrstva Phylakopi I) Louvre vystavuje například větší vícečetný kernos. Unikátním předmětem je ovšem zlatý "omáčkovník" (sauceboat), který snad nebyl používaný na omáčky. Našel se v Arkádii na Peoloponésu, ale předpokládá se jeho původ z Kyklad v době kolem roku 2200 před n. l. Viz také Louvre Bj1885. Vícečetný kernos, kolem 2000 před n. l. Kyklady střední doby bronzové Z kykladsko minojské kultury na Mélu (vrstva Phylakopi II) Louvre vystavuje pěkný džbán. Džbán z Fylakopi, 1800 před n. l.

Řecké Kyklady Kúros z Asklépia na Paru Hlava kúra z Paru Kúros z Paru Kúros z doby kolem roku 540 před n. l.se našel na ostrově Paru. Jako místo nálezu se udává parské Asklépeion, je však možné, že v archaické době to byl spíše areál Apollónova chrámu, který stál poblíž. Viz také Louvre Ma3101 na webu Perseus.

Mélské reliéfy Louvre vystavuje také "mélské reliéfy". Jsou to charakteristicky stylizované ploché terakoty z ostrova Mélu. Pocházejí ze začátku řecké klasické doby, z let 470 až 450 před n. l. Příklady: Tritón a Théseus Odysseus jako žebrák a Penelopé Eós a Kefalos, nebo chtonická bohyně a mrtvé dítě

Afrodíté z Mélu Afodíté z Mélu Afodíté z Mélu Slavná Afodíté z Mélu, alias Venuše z Milu (Venus de Milo), byla nalezena na Mélu už roku 1820. Sochu vysokou 203 cm vytvořil z několika bloků parského mramoru v letech 130 až 100 před n. l. helénistický sochař Alexandros z Antiochie. Vystavuje se bez rukou, což jí alespoň v mých očích svědčí, neboť takto je symbolem a ne kýčem. Muzeum v Louvru už v době krátce po nálezu odstranilo původní podstavec (a nejspíš i ruce), aby se mohlo říkat, že jde o dílo Praxitelovo. Zpodobení totiž navazuje na paxitelovský typ Afrodíté anadyomené, tedy „oblékající se“. Viz také Louvre, Venus de Milo. Zpátky na Kykladské sbírky muzeí mimo Kyklady