Kerateion
Aristotelés psal v Ústavě délské o nekrvavých a nezápalných obětech u oltáře Apollóna Dárce života, který měl být někde mezi Domem Naxijských a Artemísiem. Bohužel se nám zachoval jenom úryvek, který je součásti legendy o Pythagorovi, jak ji vypráví Diogenés Laertios (VIII, 13):
„[Pythagorás] na Délu vskutku vzdával úctu jen u oltáře Apollóna, Dárce života, který stojí za oltářem z rohů, protože se na něj kladly jen pšenice, ječmen a koláče, a to bez použití ohně, ne však obětní zvíře, jak praví Aristoteles v Ústavě délské (fr. 489 Rose).“
Ten „oltář z rohů“ je snad tzv. Keratón nebo Kerateion, nacházející se přibližně v půli cesty mezi Domem Naxijských a Artemidiným chrámem (avšak blíž k moři, než vede prohlídková cesta). Tomuto vyprávění Diogena Laertia ovšem není radno příliš důvěřovat. Odkazované Aristotelovo dílo, z větší části ztracené, nejspíš dokládá jenom obětní pravidla, týkající se tohoto oltáře, ne Pythagorovy oběti na Délu.
Jako Dárce života (genetór) je Apollón jmenován i v Eurípidově tragédii Ión (136), častěji je toto epiteton spojováno s Diem.
Zajímavější snad je, že právě na toto místo situuje antická tradice Théseus obřadní tanec po vítezství na Krétě (originál viz Plútarchos, Théseus 21):
"Cestou z Kréty přistál Théseus na Délu; tam obětoval Apollónovi a zasvětil mu sochu Afrodity, kterou dostal od Ariadny. Potom zatančil s jinochy slavnostní tanec, který prý Délští provozují ještě nyní a který znázorňuje svými obraty a průplety v určitém taktu okliky a průchody v Labyrinthu. Tento způsob tance nazývají Délští, jak vypravuje Dikaiarchos, „jeřáb“. Théseus tančil okolo keratónu, oltáře složeného ze samých levých rohů. Uspořádal prý na Délu také závody a vítězové od něho dostali poprvé odměnou palmovou ratolest."
Souvisle číst: Dódekatheon a další stavby za Artemísiem
Zpátky na obsah podkapitoly Posvátnou cestou
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
