Katapola sever

Nábřeží

Katapola, jižní nábřeží. Pohled zpátky k městu.

Severní nábřeží Katapoly je docela příjemné, ale dál to navzdory očekávání nebude nic moc.

Xilokeratidi

Katapola a kopec Minoa, při hledání cesty ke Xilokeratidi.

Tudy, i když některý předchozí návštěvník připsal své pochybnosti.

A jsme u toho, přece jen tu něco vidět je.

Hrob z doby bronzové.

Jiný hrob z doby bronzové.

Hlavním magnetem by zde mělo být místo zvané Xilokeratidi, kousek nad nábřežím. Už u nového centra Katapoly je na hlavní silnici velká směrovka k „mykénskému pohřebišti“, provedená tak, jako kdyby šlo o dobře přístupný archeologický areál. Na nábřeží se pak další odbočka špatně hledá a dál nahoře to s navigací není lepší. Když to nakonec najdeme, tak toho zase až tak moc neuvidíme, ale něco tu přece jenom je.

Prý tady jsou celkem pohromadě hroby z rané a pozdní doby bronzové. Ty rané jsou starokykladské, povětšinou kulturní fáze Keros-Syros (2800-2300 před n. l.). Ty pozdější už patří mykénské kultuře (1400-1100 před n. l.), tedy Řekům. Já je pouhým pohledem bohužel nerozeznám.

Hřbitov a socha

Novodobý hřbitov s oblázky a výhledem.

Novodobá socha u severního břehu zálivu Katapoly.

Pláže

Kostel sv. Panteleimona.

Dál je pláž Maltezi, ale až za dalším vrškem.

Pláž za kostelem sv. Panteleimona, po cestě zpátky.

Když už jednou člověk uvízne na celý den v přístavu, tak chodí jako pešek okolo, dokonce i po plážích. Na konci září a při neobvykle špatném počasí byly naštěstí skoro prázdné.

 Pokračovat v souvislém čtení: Jihozápad Amorgu: Markiani, Arkesini a Arkesiné

 Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY