EPILOG

Z KEROS
Přejít na: navigace, hledání

Chci skončit omluvami a varováním nebo prosbou.

Omluvám se milovníkům mínójské Kréty, Peršanů a zvláště klasických Athén, prý vzoru evropské demokracie, protože z pohledu Kyklad to vypadá o dost jinak. Krétská invaze však byla na Kykladách už dávno zapomenuta a převážil pocit soudržnosti Řecka i pospolitosti jižní Egeidy. Vždyť zvláště na jižnějších ostrovech Kyklad mají mezi příbuznými dost příchozích z Kréty. S Athénami je to komplikovanější, ale Bůh suď. Možná se to v jiných dílech zase otočí, protože pokud budu popisovat nějakou další pouť, budu se samozřejmě stavět za patřičný cílový region.

Varování před devastací turistickým velkoprůmyslem nelze přehnat. Málokdo si totiž uvědomuje, že přírodní i lidská devastace pobřeží Mediteránu provozem tohoto průmyslového odvětví má evidentně větší rozsah a tvrdší dopad než provozem chemickým nebo jaderným.

Pevně doufám, že Kyklady přežijí i tento atak, stejně jako globalizaci, vždycky to byla oblast otevřená. Nikdy tu nesázeli na izolacionismus a nějaké náznaky „globalizace“ tady zažili už dostkrát. Samozřejmě, že nová doba odnáší do minulosti tu starou, tak už to na světě chodí. Doufám, že moje popisy a fotky poslouží taky jako veselé funerální album Kyklad od neolitu po rané 21. století. Veselejší než Funerální album české antické sbírky, neboť Kyklady snad nikdo kvůli úsporám a malé návštěvnosti nezruší.

Prosím o sice hluboký, ale šetrný zájem a nepříliš ziskový přístup – jak vůči Kykladám, tak vůči textům i fotkám, které tady dávám v plen.

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY