Drsná idyla v Koronos

Z KEROS
Přejít na: navigace, hledání
 historka - stránka bez jednoznačného pokračování

Zápisky z výletu s Marií, koncem září 2011:

Tuze pěkná vesnice Koronos v horském vnitrozemí Naxu se nezdá být dotčena krizí, ba ani globalizací, přestože je dost velká a leží hned u hlavní silnice. Znaky nové doby jsou soustředěny na horním konci vsi: busta hrdinného rodáka, zavražděného roku 1967, malé parkoviště a jedna nová restaurace pro turisty. Dál, přesněji řečeno níž, se sice občas také zatoulá i několik turistů, ale život tam jde pořád ještě po svém. Silnice vede nad vsí, protože ulice jsou moc úzké, ba neprojela by jimi ani motorka, neboť většinou sestávají z dost velkých a někdy i strmých schodů. K transportu osob proto slouží jejich nohy a k transportu nákladů záda lidí nebo zvířat.

Tou ippóti, jednota teroie a praxe

V pokročilém dopoledni jsme vstoupili do kafenia Tou ippóti, přestože by se dalo obejít, kdybychom u vchodu zahnuli vlevo dolů, leč místní nám pokynuli a tomu se nesluší odporovat. Sedělo tam několik čiperných dědků a jeden obecní pomatenec, bylo tam dobře. Dali jsme si obligátní kafe a sledovali práci zadumaného staříka, snad to byl pan majitel, pokud mě paměť neplete. Seděl vedle mohutného vinného kmene a velice pečlivě naťukával syrové zelené olivy půlkulovým závažím, vždy na jednom konci plodu, kus po kuse, přesně a stejnoměrně. Činil tak na pěkné mramorové desce, podložené papundeklem, aby nedělala hluk a netloukla se o horší větší mramor pod deskou.

Nesedí pod cypřišem (jak pravil o Řecích jistý prezident), pracuje, dokonce s velkým zaujetím; myslí na to, aby výsledek byl co nejlepší. Náš zájem o jeho práci vedl k tomu, že jsme dostali ochutnat z minulé várky. Byly to skvělé horské olivy neopakovatelné chuti a vůně. Jeden z hostů nám k tomu objednal dobré místní víno a pan kafenista přidal chleba a nakrájené rajče. Platit jsme ale směli jenom kafe, jinak bychom urazili.

To nejlepší může člověk dostat jenom zadarmo. Kdyby se ta vskutku odborná práce měla adekvátně platit, pak je otázka, které luxusní lahůdkářství by našlo produktu odbyt. Nemluvě o pěstování, sklizni, dopravě a nakládání, vždyť to vše bylo určitě prováděné neméně pečlivě. Obchodník, který hodlá vždy jen maximálně profitovat ze stavu trhu, by se takovému produktu zdaleka vyhnul, pokud by se o něm nedopatřením dozvěděl, neboť nicotné množství se z tak odlehlé díry nevyplatí vozit do „řetězců“, přestože by se dalo nabízet jako „bio“, „tradiční“, ba opravdu „domácí“. Pokud by ovšem potkal zbohatlíka, který by po takové specialitě zatoužil, pak by bylo kafenio Tou ippóti terčem tržního útoku, leč nejspíš s podobným výsledkem jako náš pokus o zaplacení. Pan domácí je totiž sice spíše praktik než teoretik, leč i bez škol hluboce vnímá původní smysl theórie, takže je mimo svody hamižnosti.
Tolik o kafeniu Na Knížecí (nebo U jezdce?), místo úvah o efektivitě práce a pokročilých technologiích.

I Plátsa

Hned vedle kafenia Tou ippóti, tedy o přibližně deset metrů níž, se nachází nejlepší taverna v Koronos, I Plátsa. Její majitelku jsme dopoledne zastihli, jak v prázdné hospodě – na náměstíčku krytém vinným kmenem, přes které se nedá projít jinak než tudy – šikovně přebírá a okrouhává fazolkové lusky. Zjevně očekává hosty. Pozdravila nás a my ji ubezpečili, že se ještě dnes odpoledne do jejího podniku vrátíme. Dala nám vizitku:

„Kyria Matina, která se svým mužem (Stavros Koumertas) vede tavernu I Plátsa. Tel. 00 30 / 22850 51243, mobil: 684 6580 777.“

Už z těchto údajů na vizitce, psané řecky a anglicky, je patrné, že se jedná o podnik s většími ambicemi, otevřený také vybranější zahraniční klientele. Přesto zůstává nanejvýše milý i svérázný, jak jsme ostatně brzo shledali. Prostor krytého náměstíčka je vyzdobený kytkami a kameny smirku, který se v okolních horách už dlouho těží, kolem mramorová nádhera.

Pohořím Ammomixis

Zatím jsme šli na krátký výlet do hor Ammomaxis, což je odtud kupodivu dolů směrem k moři, k Lionas.
V horách z běloučkého mramoru jsme potkali jenom pastýře, sedícího mlčky u ohrady. Na náš pozdrav odpověděl mávnutím ruky.

Znovu I Plátsa

Uprostřed odpoledne jsme se díky předchozí domluvě odvážili porušit siestu a usedli v I Plátsa, abychom se najedli. Došlo i na ty fazolky, krom dalšího, a taky na domácí víno. Jídlo výtečné, obsluha moc příjemná, cena menší než mírná. Voda byla ze zdroje vedle v podloubí, horská a lepší než všechny „dobré“. Navrch jsme pak dostali docela velkou a výtečnou sladkost.

V hospodě teď sedělo několik hostů, někteří sem přešli z Tou ippóti, protože tam se siesta drží pevněji. Hostinští připravovali tři stoly pro nějakou očekávanou společnost a jejich syn jim pomáhal, právě se vrátil, nejspíš z nějaké střední školy za horami. Občas někdo prošel mezi stoly, tu spěchal s pytlem cementu na zádech, tu se zastavil na kus řeči. Jednu chvíli málem hrozila hádka, protože obecní pomatenec chtěl s někým vést jakýsi spor. Mně dal pokoj hned poté, co jsme si potřásli rukou, představili se jako staří známí z Tou ippóti a vyměnili si cigaretu.

Větší problém, a to doslova větší, ovšem povstal z příjezdu rozverného muže v sedle statné muly, která vypadala jako kůň. Zastavil zvíře uprostřed hospody a ze sedla přátelsky rozprávěl s panem vrchním i s některými hosty. Tato scenerie ovšem dost polekala přicházející skupinku cizinců, právě těch očekávaných. Chvíli trvalo, než jezdec dohovořil, další chvíli, než se mu podařilo přimět zvíře k tomu, aby opustilo stín a vydalo se po schodech prudce vzhůru směrem Tou ippóti.

Zpátky do současnoti

Také my jsme opustili hospodu a stoupali k autobusové zastávce u pomníku hrdiny, vyhlížet příjezd jediného autobusu zpátky přes hory, do Chóry Naxijských. Na horním konci vesnice nás se svým šíleným vozidlem divoce předjel nějaký pastýř koz a přátelsky nám mával. Inu pastýři, ale hlavně horníci ve smirkových dolech a dělníci v mramorových lomech. Těžkou minulost vesnice, ve které prý při obležení za druhé světové války zahynulo hladem několik set lidí, dokresluje památník nahoře u silnice: Nikoforos Mandiláras byl literát a právník, který obhajoval demokraty. Roku 1967 byl zavražděný při pokusu o útěk na Kypr. Teď je tady idyla, umocněná výhledem na Blažené ostrovy. Jak dlouho?

Fotky z obce Koronos a z hor Ammomaxis jsou v oddílech alba.

 Souvisle číst: v typickém případě Panagia Argokiliotissa
 Zpátky na obsah podkapitoly Dál naxijskými horami a za horami
 Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY