Délos a Delfy

Apollón z omfalu. Torzo mramorové římské kopie, která v něm vidí podobu Antinoa. Řecký originál byl z doby kolem roku 460 před n. l. Altes Museum Berlin.

Apollón, torzo archaické kultovní sochy. Slonovina, zlato a zlacený stříbrný plech, iónská práce, kolem 550 před n. l. Nalezano v Delfách. Archeologické muzeum v Delfách.

Hned po svém narození se Apollón rázně pomstil všem, kdo sužovali a pronásledovali jeho matku cestou z Lykie na Délos. Trápily ji např. myši a žáby, proto se Apollón stal „hubitelem myší“. Dnes to může působit směšně, ale přemnožené myši a žáby přinášely mor. Nejhorší byl ovšem Pýthón, veliký had nebo drak. Apollón se tedy vypravil do Delf, kde ten Pýthón bydlel, a střelil ho svým šípem. Apollón se nepere rukama. (Když náhodou musí, tak v tom není vždycky úspěšný: tak v přetahování o trojnožku nad ním vyhrál Héraklés.) Má jiné zbraně. Kromě intelektu a znalosti celého osudu má obávaný luk, který nemůže netrefit. Jeho šíp zasahuje cíl v témže okamžiku, v němž opouští tětivu!

Jenže Pýthón byl synem Země, takže tento Apollónův hrdinský a kulturotvorný čin byl současně činem velice problematickým, dnes bychom řekli neekologickým. Apollón se musel kát v údolí Tempé. V Delfách je Apollón oslavovaný jako hrdina a věštec, ale na památku poraženého Pýthóna se tam konají pýthijské hry. O tom všem si povíme někdy jindy v Delfách. Není náhodou, že některé votivní dary na Délu a v Delfách jsou podobné povahy i provenience. Podobně je tomu také s kontexty vývoje řecké filosofie, pro jejíž antické sebepochopení jsou Delfy i Délos klíčovými místy.

 Souvisle číst: Theórie

 Zpátky na obsah podkapitoly Délos vizuálně a literárně

 Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY