Antická věštírna v klášteře Ag. Georgios
Klášter stojí ve svahu, který od hřebene jižně od Chóry klesá směrem ke Katapole, značený chodníček od něj pokračuje kolem archeologického areálu Minoa do Katapoly. Je možné, že v antice nebo i dříve mělo toto místo k pahorku Minoa nějaký vztah. Věštírna kousek stranou od centra představuje celkem obvyklou stratigrafii.
Většinou nezbývá, než po hlavní silnici dojít na odbočku, která vede ke klášteru. Tam uvidíme šipku cesty č. 6 a brzy už i samotný klášter s věštírnou.
Zasvěcení kostela je zdůvodněné legendou o zázračném nalezení ikony svatého Jiří (Agios Georgios) „v křoví“, snad někdy v ranějším středověku. Do nedávné doby tady fungoval ženský pravoslavný klášter, podléhající jurisdikci slavného mužského kláštera Panagia Chozoviotissa. Zůstalo tu pěkně opečované poutní místo.
Klášter Agios Georgios Valsamitis (Barsamitis) na Amorgu zahrnuje patrně nejdéle fungující antickou věštírnu. Věštilo se z vody nabrané z věštného pramene, byla to jednoduchá forma hydromantie. Věštírnu nechal roku 1958 zabetonovat nějaký zpupný „mocný“ (ischyros), prý ale nešlo o akci církve! V betonu, který teď tvoří podlahu, ještě pro jistotu udělal kříž. Do té doby se věštilo z barvy odlesku nabrané vody. Věštila jeptiška, v rámci jednoduchého obřadu. Šlo pouze o věštění typu ANO / NE. Případně: souhlas / varování. Čistý lesk vody znamenal souhlas, nějaké chyby v lesku a zvláště červený odlesk (nikoli snad sama barva vody) znamenal NE nebo varování. Věštit si tu nechávali hlavně námořníci, nejčastěji prý ve věci svatby, někdy šlo také o prodeje a nákupy domů a lodí.
Klášterní kostel pochází z 12. století, alespoň většina jeho zdí. Stojí ovšem na něčem mnohem starším, možná ho v průběhu středověku záměrně rozšířili tak, aby pojal i malou antickou věštírnu. Různé přístavky a samozřejmě nábytek jsou naopak novější. Pravá loď kostela je zvláštním způsobem rozčleněná a navazují na ni různé výklenky. Hned blízko vchodu je pramen, který prý však není věštebný, možná tudy vedl odtok toho věštebného, jak to leckde bývalo, kdo ví. Dál od vchodu je prostor věštírny, jejíž pramen je teď zabetonovaný, navíc s dost absurdně působícím křížem v betonu. Vpravo nad bývalým pramenem je jakási nika nejasného účelu, ve které leží skrovné votivní dary, bižuterie. Zbytky fresky uvnitř niky vypadají starší než na zdi nad ní.
V 19. století a ještě v první polovině 20. století prý byla pověst věštírny ohrožena domněnkou, že je v moci pirátů. Ti na Amorgu představovali vážný problém, neboť ostrov byl jakýmsi hraničním pomezím, kam příliš nedosahovala centrální moc státu. Bylo podezření, že piráti si vynucují nebo kupují výsledky věštění, a tím ovládají námořníky i sedláky na Amorgu a v okolí. V sousedství kláštera dokonce stálo jakési suchozemské útočiště pirátů.
Když věštebný pramen nezabetonovali představitelé církve, tak kdo a proč to udělal? To se můžeme jenom dohadovat. Ať to bylo jakkoli, časově to zapadá do soumraku antických lidových motivů v řeckém pravoslaví a v místních zvycích v průběhu dvacátých až padesátých let 20. století. Zdá se však, že si pramen našel novou cestu, že ho beton pouze svedl jinam. Je to možná jediná antická věštírna kromě Delf, jejíž pramen není vyschlý! Kdo ví, jestli se tady ještě pořád nevěští. V září 2009 jsme se tu setkali s dědou, který zdejší věštění zažil, viz historka Věštírna a piráti. V září 2018 to už vypadalo pokročileji (turističtěji): Branku právě zamykala spěchající mladá paní s autem a odkazovala na rozpis návštěvních hodin.
Na pozemku kláštera jsou také trosky pirátské nemocnice, dům leprosária – a pase se tu několik ovcí igoumena (představeného) kláštera Panagia Chozoviotissa.
Víc fotek je v albu.
Pokračovat v souvislém čtení: historka Věštírna a piráti nebo Od věštírny do sedla Stavros Minoa nebo rovnou Minoa
Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
