Od klasické doby po konec antiky
Za jeden z pokladů muzea se obecně považuje velké torzo Níké – „Vítězství“ (v řečtině je rodu ženského). Je to vrcholné dílo parského raně klasického sochařství, vytvořené v tzv. „přísném stylu“ kolem roku 480 před n. l., samozřejmě z parského mramoru. Níké byla nalezena r. 1885 na Kastru v Parikii, prý stála v centru města po vítězství nad Athénami.
V obdobném „přísném stylu“ rané klasiky byla koncipovaná i palmeta náhrobku.
Za další skvělé dílo bývá považováno také mužské torzo, i když upřímně nechápu, proč. Níké aspoň nepostrádala zajímavě elegantní přísnou stylizaci. Takže si zkusíme napravit oko pohledem na malbu atleta, prý diskobola, provedenou kolem roku 450 před n. l. na mramorovém víku pohřební urny s popelem. Je to dobrý znak konce slávy. Zajímavý je taky chrlič v podobě lví hlavy z parského Délia, který skončil v lapidáriu.
Pozdně klasických a helénistických mramorů tady jsou tuny, leč sluší se upozornit na dvě menší plastiky. Zajímavou stylizaci ukazuje menší socha Artemidy z Délia na Paru z konce klasické doby. Artemidě ji tam prý věnovala jistá Ariés, dcera Teisinorova, aspoň tak praví nápis. S bohyní Artemis možná souvisí i menší votivní reliéf ženské postavy u oltáře.
Jelikož si Parskou kroniku nechávám na samostatný článek, tak už tu máme jenom všechno možné z pozdější antiky, např. římské sklo.
Další exponáty Archeologického muzea na Paru z klasické až římské doby jsou v oddílech alba.
Souvisle číst: Parská kronika
Zpátky na začátek podkapitoly Archeologické muzeum na Paru
Zpátky na obsah kapitoly PAROS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
