Etnika na Kykladách
info - Stránka bez jednoznačného pokračování
Starokyklaďáci, tedy předřečtí obyvatelé Kyklad, zde žijí od neolitu, i když skoro nic nevíme o tom, zda a v jakém smyslu slova jde o jedno etnikum. Na řadě míst je však doložená kontinuita mezi pozdním neolitem a ranou dobou bronzovou, navíc se díky podobným technologiím i výtvarným dílům lze domnívat, že aspoň po větší část doby a na většině plochy Kyklad v nějakém smyslu o jednu kulturu opravdu jde. Nebylo jich ovšem mnoho, ale i při malé populační hustotě vytvořili vysokou kulturu. Jejich zlatou dobou byla raná doba bronzová, pak jejich sláva upadla, asi působením krétské moci. Viz Původní obyvatelé Kyklad. Viz také info Periodizace kultur na Kykladách.
Krétský vliv je patrný od konce rané doby bronzové a sílí v průběhu střední doby bronzové, i když ne na všech ostrovech stejně. Zvláště na Mélu a na Théře vzniká jakási smíšená krétsko-kykladská kultura. Tato kykladská verze mínojské kultury vrcholí začátkem rané doby bronzové, po výbuchu Théry (viz exkurz Erupce Théry) v místě exploze končí, zatímco na Mélu jen upadá. (Ostatně, střední doba bronzová promíchává a v mnohém homologizuje svět na mnohem větší ploše.)
Achájští Řekové přišli na Kyklady v průběhu pozdní doby bronzové, cestou na Krétu, Rhodos a maloasijské pobřeží. Na většině kykladských ostrovů se koncem pozdní doby bronzové trvale usídlili. Rozhodující je ale možná to, že alespoň část místních už o něco dříve převzala mykénský styl kultury.
Aiólští Řekové v 11. století před n. l. tudy skoro jen prošli a pak se usídlili dál, na severovýchodních ostrovech Egeidy.
Iónští Řekové osídlili Kyklady v 11. století před n. l., po cestě na pobřeží Malé Asie (Iónie) – a stali se zde určující vrstvou. Vzrostla populační hustota, koncem archaické doby byla mnohde dokonce větší než nyní, například na Naxu. V antice je většina Kyklad jednou z iónských oblastí, což ovšem neplatí třeba pro Mélos nebo Théru.
Většině kykladských ostrovů se vyhnula dórská námořní expanze na jih, na Krétu, ovšem s výjimkou Théry, Mélu (že by Dóry, stejně jako už předřecké Kréťany, přitahovaly sopky?), Folegandru a Anafi.
Místy byly na Kykladách i staré foinícké kolonie, nejvíc asi na Syru.
V pozdější antice sice Římané proměnili Délos na obrovské tržiště s otroky, ale celkový ráz Kyklad zůstává i v římské době dlouho spíše helénistický, jak to odpovídá přináležitostí většiny ostrovů k Ptolemaiovské říši.
Na Kyklady nedorazily ve své hlavní vlně ani dvě invaze, které na řecké pevnině definitivně zpečetily rozpad antické kultury: gótská a slovanská. Menší slovanská invaze postihla Kyklady až v 8. století n. l.
Následuje další mediteránní mišmaš: Benátčané (Vévodství Archipelagu), relativně slabý turecký vliv, zato četné kontakty zprostředkující mezi jihozápadní Evropou a Levantou.
Na některých ostrovech potkáme i malé tradičně usedlé albánské komunity, říká se jim tady Arvanité.
Od šedesátých let 20. století zažívají Kyklady invazi turistů, Malé Kyklady a podobně odlehlá místa až od počátku 21. století.
Zpátky na Ostrovy v kruhu nebo dál na exkurz Život na ostrovech - nebo už na Kykladský pocit.
Zpátky na obsah kapitoly NAPŘED O KYKLADÁCH
