Pergamonský oltář
historka - stránka bez jednoznačného pokračování
Stránka se připravuje
Pomyslnou „dvojkou“ berlínských antických sbírek (hned po Altes Museu) je Pergamon Museum. Byl jsem tam párkrát i se studenty, protože to jsou nejbližší velké antické sbírky a opravdu stojí za vidění. Jednou se stalo, že jsem se tam ocitl s mladším kolegou, který sice patří k předním českým znalcům antiky, leč shodou okolností v tomhle museu zatím nebyl. Když jsme procházeli prvním velkým sálem, kam kdysi přestěhovali z maloasijského Pergamonu obrovitý oltář s mnoha sochami a reliéfy (2. století před n. l.), pronesl nepříliš potichu: „Teda, věděl jsem, že to je ošklivý a veliký, ale že tak moc, to né.“
Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že to je líp udělaná analogie Stalinova pomníku, který si někdejší berlínští mocipáni natolik oblíbili, že si jej celý přivezli. Tu se za námi ozval ostrý ženský hlas: „Takoví čeští turisté tady dělají jenom ostudu! Pozorně sledujte výklad, abyste jednou nebyli také takoví.“
Za námi stála skupina českých gymnasistů. Nechci zesměšňovat jejich paní profesorku, určitě to myslela dobře, když se s nimi trmácela až do Berlína a chodila celý den po muzeu. Ti mladí to snášeli nad očekávání klidně a někteří dokonce vypadali, že je to baví.
Imperiální „vkus“ se prostě podepsal na tom, že takovou věc vytrhli z kontextu vysokého lesnatého útesu, kde aspoň na dálku mohla působit impozantně, v raném 20. století ji přestěhovali do plochého šedivého sálu, jehož smogem pokrytými skly prosvítá šedé berlínské nebe, a pojmenovali podle ní celé muzeum, které pak dál obsahuje i hodně pěkných věcí. Většina návštěvníků ovšem věnuje pozornost právě tomuto obřímu artefaktu, případně ještě mílétské tržnici, z římské doby, takže se fyziky i esteticky vyčerpá ještě před tím, než začne být k vidění něco zajímavého a pěkného – a je toho pak ještě hodně. I ten oltář je vlastně důležitý, totiž jako doklad dějin imperiální výtvarnosti, pokud by někoho zajímala, nebo jako přední dílo pergamské sochařské školy konce helénistické doby.
Souvisle číst: v typickém případě: exkurz Jak se chovat v muzeu, nebo rovnou Co je dobré vědět předem a co stačí až potom
