Vítejte na Schinousse
Stránka ve vývoji
Schinoussa (Σχοινούσσα, Schinoussa nebo Schinousa, „Rákosím oplývající“) by byla ostrovem poněkud fádním, alespoň na poměry Malých Kyklad, nebýt její skvělé polohy mezi Iraklií, Kato Koufonisi a Kerem, a nebýt kapitána Manolise, který ji pro svou loď Eolia (Aiolia) dokáže využít. Celkem malý (5 až 6 km2) a dost plochý ostrov je tradičně těžištěm malokykladského zemědělství, nově však zavádí také koupací turistiku. Má asi stovku stálých obyvatel, v létě navíc desítky hostů, včetně některých z „nejvyšší“ společnosti.
Přístav je u vsi Mersini. Od vjezdu do přístavu je pěkný výhled na naxijskou horu Zás. Přístav sám se ukáže, až když loď vpluje do zálivu Mersini. Do Panagie (Panaja) alias Chóry odtud vede do kopce asfalt, není to ani celý kilometr a už nás u vstupu do Chóry vítá hřbitov s kaplí a první větrný mlýn. Kykladské sebeuvědomění a identita se zde projevuje na každém kroku. Třeba pizzerie s cukrárnou se na své reklamní ceduli prezentuje v malokykladském až starokykladském stylu. V Chóře bydlí také kapitán Manolis, byť jeho loď Aiolia kotví samozřejmě dole v Mersini.
Pak je tu ještě milá vesnička Messaria s příjemnou hospůdkou, asi 1,5 km cesty zemědělskou krajinou směrem na sever, dál se tudy může jít až k pláži Psili Ammos. Vnitrozemí tady hodně připomíná rovinatější oblasti Sicílie.
K dalším pozhoruhodnostem ostrova patří větrné mlýny na dost vysokém kopci a pět pláží, orientovaných do různých světových stran, takže si koupači můžou operativně vybírat podle směru větru. V okolí pláží kotví větší jachty. V jedné zátoce se prý našla nějaká stavba z ptolemaiovské doby, tedy helénistická.
Fotky ze Schinoussy jsou v albu. [[1]]
Souvisle číst: Nálezy ze Schinoussy
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady
