Chóra Amorgu
Chóra
.jpg)
Hlavní město ostrova Amorgu je objektivně vzato vesnice s třemi sty obyvatel, ležící ve výšce 320 metrů nad mořem. Přesto působí jako horské městečko, mezi mraky a sluncem, většinou v silném větru! Je to dáno profilem ostrova, zvláštním klimatem i koloritem staveb. Dokáže tady fučet i při mlze, mezi jejímiž cáry ostře svítí slunce. Kostelů i hospod je tu jen o málo míň než obyvatel, k tomu hrad s klášterem, archeologické muzeum a větrné mlýny. Na opačném okraji městečka je autobusárna a heliport.
Muselo to být obydlené hnízdo už v antice. Dnešní podoba by mohla budit podezření, že je to nalíčené na estetický dojem pro turisty, ale až na výjimky tomu tak není. Jen některé z hospod zpustly tímto neblahým směrem komerce. Na sto let starých fotkách však Chóra nevypadá o moc jinak než teď.
Víc fotek z Chóry Amorgu (včetně dvou historických) je v albu.
Od autobusu do centra
Hned od plácku s autobusárnou vidíme Kastro a první kostely Chóry.
Míjíme kostel Agioi Pantes (Všech svatých), kde se našla pochází krásná palmeta (anthémion) tvaru lyry, vystavovaná v místním muzeu.
Pak už se ponoříme do klikatých uliček Chóry, směrem k centru městečka, což je kolem místního archeologického muzea. Těsně před ním je dvojitá hospoda, tedy na obou stranách uličky. Jmenuje se „3porto“ podle domu, ve kterém se nachází, nevím, jestli má jít o tři dveře, brány, nebo nejspíš podloubí. Dům prý patřil mlynáři a byla zde nejstarší (novodobá) pekárna v Chóře. Starou pec si můžeme prohlídnou, hlavně se však můžeme posadit před protější místnost, vyzdobenou spolii, tedy zazděnými antickými reliéfy. Není za to žádná přirážka, ba obsluha je nanejvýš vstřícná, paní hostinská nám po delších peripetiích dokonce sehnala patřičného muže, který odemknul archeologické muzeum. To si však ukážeme zvlášť, po prohlídce městečka.
Kostelů je tu opravdu mnoho. Hned nad muzeem je nad vchodem vedle kostela zazděný reliéf z římské doby. A takových je tu několik. Mnohé kostely jsou dvojité, asi to patří k místním zvláštním zvkům.
Přijdeme dokonce k trojitému. Stojí vedle schodiště k malém náměstí Plakeaki („Náměstíčko“) a jeho zasvěcení zní: (Timios) Stavros, Ag. Thalelaios, Ag. Thomas. Na takovouto stavbu se přece těžko hodí termín „trojlodní“.
Všudypřítomné hospody v okolí jsou zčásti ovládané kočkami, o siestě některé úplně.
Centrem je zde Platia (náměstí) Loza. V jeho blízkém okolí je také Byzantské církevní muzeum Chóry Amorgu, dokonce se nám je podařilo najít, ale bylo zrovna zamčené.
Na Kastro
V okolí Kastra jsou prolézačky se schodišti, jak už to bývá na Kykladách zvykem. Většina viditelných zdí kláštera pochází až z 18. století, ale najdeme tu i mnohem starší kostely. Můžeme vystoupat až ke kostelu na hradě. Vypadá nepřístupně, ale vede tam cesta. Koho baví chodit po schodech a vyhlížet, ten si tady užije.
K větrným mlýnům
Když projdeme městečkem směrem k větrným mlýnům, uvidíme Kastro zase z druhé strany. Kolem cesty k mlýnům jsou další kostely a za posledním z nich hřbitov s obří vyhlídkou. Teď se ovšem na chvíli vrátíme do centra města, k muzeu.
Pokračovat v souvislém čtení: Archeologické muzeum v Chóře Amorgu
Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
.jpg){kind=link}
