Mínoa (Amorgos)
Minoa
Nad přístavem Katapola je návrší vysoké 246 metrů s ruinami od kykladského neolitu po římskou antiku. Nejkratší přístup je sem z právě Katapoly. Podle cedule u vrátek na cestě to vypadá, že celá oblast je soukromým majetkem, ale můžeme tam (na rozdíl od lokality Kovaios – Livanos podél cesty). Minoa je nejvýznamnější a také nejrozsáhlejší archeologická památka na Amorgu (i když nejhezčí je Arkesiné). Areál obklopuje celý vršek kopce, v jednom směru sahá prastará obranná zeď dokonce až skoro k moři. Prohlídka zabere hodně času a spatříme jen několik pěkných ruin, zato hojně koz a úžasných výhledů. To nejlepší potkáme až nahoře. Víc než o jednotlivé „památky“ tady jde o charakter místa a vzájemné překrývání jednotlivých lidských kultur v průběhu řady tisíciletí. Naštěstí je kousek pod vchodem stinné odpočívadlo.
Navzdory názvu místa tady kupodivu nebyly nalezené doklady o přítomnosti mínójské kultury, tedy předřecké krétské, kterou bychom zde očekávali ve střední době bronzové. To je zvláštní, vždyť na Théru to už není daleko. S touto výjimkou zde vidíme kontinuitu kultur posledních šesti tisíciletí, to vše na typickém místě takovýchto center. Už klasičtí řečtí historici celkem realisticky rozlišují mezi Mínójci a původními obyvateli Kyklad, i když ty si pro velkou časovou propast pletou s Káry. Mínójská invaze na Kyklady se však pořádně ujala jenom na některých ostrovech (Théra, Mélos, malinko Paros), zatímco jinde jen vyvrátili opevněná místa a vládli odjinud, takže po nich žádné památky skoro nevidíme. Proto je dobře možné, že na místech jako je Délos nebo Amorgos (a z velké části i Naxos), mohly zbytky původních obyvatel dál nějak živořit. O Délu dokonce řečtí historici říkají, že jej Mínójci uchránili, pokud je to ovšem pravda.
Brána
Do města se sluší vstupovat bránou. Tady je k dispozici monumentální mramorová brána z helénistické doby s širokým schodištěm, tedy spíš její zbytky, ale pěkné. V reálu bránu raději opatrně obejdeme.
Výškové uspořádání památek tady není dáno vrstvami naplavenin, ale způsobem osídlování kopce, jen místy stavěním pozdějších staveb na předchozích. Proto je zde časové pořadí z větší části opačné, než bývá při vykopávkách. Nejstarší věci jsou spíš nahoře.
Apollónův chrám
Vstoupili jsme do zbytků řeckého města helénistické doby. K němu sice patřilo i gymnasion, které je ve stejné výšce víc vpravo, ale to si necháme na později, protože půjdeme okruhem vlevo a postupně i nahoru.
Nedaleko brány vidíme základy Apollónova chrámu z helénistické doby.
Stopy po městě
Dál a o něco málo výš projdeme kolem zbytků obranných zdí u neurčité doby a uvidíme to málo, co zbylo z řeckého města archaické a klasické doby. Spíš se musíme spokojit se stopami po výkopech.
Minoa byla kolonií založenou z ostrova Samu. Tady působil např. Simónidés (Seimónidés) z Amorgu, někdy uváděný také jako „ze Samu“, mistrný skladatel sborové lyriky v době kolem poloviny 7. století před n. l. (neplést s jeho jmenovcem z Keu).
Další ve vývoji
Když při stoupání obcházíme návrší, uvidíme dlouhou neolitickou obrannou zeď, klesající na severozápad k moři. Během stoupání k vrcholu si taky můžeme povšimnout, jak kozy preferují starokykladskou vrstvu, v něčem mají se starými Kyklaďáky podobné zalíbení.
Přímo na vrcholu je nevelká svatyně, jejíž původ odborné popisy určují opravdu šalamounsky: 4. tisíciletí před n. l. až 4. století. Lze tomu rozumět tak, že raně starokykladská svatyně pod širým nebem sloužila kontinuálně různým kulturám a náboženstvím možná až do konce antiky. Povaha místa i zídek tomu odpovídá. V detailech se těžko vyznáme, ale působivé to je.
Víc fotek je v albu.
Pokračovat v souvislém čtení: Kovaios (stará lidová architektura) a sestup do Katapole
Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
