Antická věštírna v klášteře Ag. Georgios

 zkorigováno, vložit fotky

Klášter Agios Georgios Valsamitis (Barsamitis) na Amorgu zahrnuje patrně nejdéle fungující antickou věštírnu. Věštilo se z vody nabrané z věštného pramene, byla to jednoduchá forma hydromantie. Věštírnu nechal roku 1958 zabetonovat nějaký zpupný „mocný“ (ischyros), prý ale nešlo o akci církve! V betonu, který teď tvoří podlahu, ještě pro jistotu udělal kříž. Do té doby se věštilo z barvy odlesku nabrané vody. Věštila jeptiška, v rámci jednoduchého obřadu. Šlo pouze o věštění typu ANO / NE. Případně: souhlas / varování. Čistý lesk vody znamenal souhlas, nějaké chyby v lesku a zvláště červený odlesk (nikoli snad sama barva vody) znamenal NE nebo varování. Věštit si tu nechávali hlavně námořníci, nejčastěji prý ve věci svatby, někdy šlo také o prodeje a nákupy domů a lodí.

Klášter najdeme ve svahu za Chórou, je od něj vidět také Katapola dole, i když není u cesty k přístavu, ale spíš směrem k archeologického areálu Mínoa. Je dokonce dobře možné, že v antice nebo i dříve mělo toto místo k pahorku Mínoa nějaký vztah. Věštírna kousek stranou od centra představuje celkem obvyklou stratigrafii.

Zasvěcení kostela je zdůvodněné legendou o zázračném nalezení ikony svatého Jiří (Ag. Georgios) „v křoví“, snad někdy v ranějším středověku. Do nedávné doby tady fungoval ženský pravoslavný klášter, podléhající jurisdikci slavného kláštera Panagia Chozoviotissa. Zůstalo tu pěkně opečované poutní místo.

Klášterní kostel pochází z 12. století, alespoň většina jeho zdí. Stojí ovšem na něčem mnohem starším, možná ho v průběhu středověku záměrně rozšířili tak, aby pojal i malou antickou věštírnu. Různé přístavky a samozřejmě nábytek jsou naopak novější. Pravá loď kostela je zvláštním způsobem rozčleněná a navazují na ni různé výklenky. Hned blízko vchodu je pramen, který prý však není věštebný, možná tudy vedl odtok toho věštebného, jak to leckde bývalo, kdo ví. Dál od vchodu je prostor věštírny, jejíž pramen je teď zabetonovaný, navíc s dost absurdně působícím křížem v betonu. Vpravo nad bývalým pramenem je jakási nika nejasného účelu, ve které leží skrovné votivní dary, bižuterie. Zbytky fresky uvnitř niky vypadají starší než na zdi nad ní.

V 19. století a ještě v první polovině 20. století prý byla pověst věštírny ohrožena domněnkou, že je v moci pirátů. Ti na Amorgu představovali vážný problém, neboť ostrov byl jakýmsi hraničním pomezím, kam příliš nedosahovala centrální moc státu. Bylo podezření, že piráti si vynucují nebo kupují výsledky věštění, a tím ovládají námořníky i sedláky na Amorgu a v okolí. V sousedství kláštera dokonce stálo jakési suchozemské útočiště pirátů.

Když věštebný pramen nezabetonovali představitelé církve, tak kdo a proč to udělal? To se můžeme jenom dohadovat. Ať to bylo jakkoli, časově to zapadá do soumraku antických lidových motivů v řeckém pravoslaví a v místních zvycích v průběhu dvacátých až padesátých let 20. století. Zdá se však, že si pramen našel novou cestu, že ho beton pouze svedl jinam. Je to možná jediná antická věštírna kromě Delf, jejíž pramen není vyschlý! Kdo ví, jestli se tady ještě pořád nevěští. Viz historka Věštírna a piráti.

Na pozemku kláštera jsou také trosky pirátské nemocnice, dům leprosária – a pase se tu několik ovcí igoumena (představeného) kláštera Panagia Chozoviotissa.

Víc fotek je v albu.

 Pokračovat v souvislém čtení: historka Věštírna a piráti nebo rovnou Mínoa

 Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY