Ferekýdés na Délu?
Stránka ve vývoji
O životě a díle tohoto mytografa si povíme v souvislosti se západokykladským ostrovem Syrem, ze kterého pochází, a kde trávil většinu života, viz Ferekýdés ze Syru – Prapočátek části filosofie na Kykladách? a Ferekýdés, mytograf a muž boží. Zemřel prý ale na Délu, aspoň podle většinové verze, a to na velice nepříjemnou nemoc, na mor způsobený od vší. Upřímně nevíme, zda legendy o Ferekýdovi a Pythagorovi na Délu jsou jenom projevem tendence situovat na posvátná místa setkání kuriosních osob, nebo zda na tom může něco být. Tradice je totiž v tomto případě velice silná. Ferekýdés ovšem nebyl na Délu zapsán zrovna nejlépe. Ailiános Klaudios tvrdí, že podle jakési délské tradice měla Ferekýdova ošklivá smrt náboženskou příčinu (originál viz Ferekýdés F 37a):
„Děti z Délu říkají, že se na něj rozhněval bůh, který je na Délu, a učinil mu to. Když prý se svými učedníky pobýval na Délu, řekl mnoho různých věcí o své moudrosti, například to, že neobětoval žádnému z bohů, a přesto žil spokojeně a bez potíží, o nic méně než ti, kdo obětují hekatomby. Za tuto prázdnou řeč tak zaplatil nejtěžší trest.“
Tato legenda je snad jedinou ostře kritickou zmínkou, která se o Ferekýdovi z antiky zachovala. Nejspíš se týkala zvláštností jeho velice exaltovaného náboženství, rozhodně ne nějakého ateismu, ale stejně je to podivné. Spolehlivě nerozumíme už ani výrazu „děti z Délu“. Není moc pravděpodobné, že jde opravdu o děti, spíš je to nějaký termín. Vždyť třeba „děti z Pirea“ jsou v nové řečtině taky přístavní prostitutky. Na Délu by mohlo jít spíš o nějaké kněžské kolegium, nevíme. Možná je to však odkaz na délské dívky, služebnice Apollónovy, které zpívají o minulosti Délu (viz Homérský hymnus na Apollóna 155n.).
Za Ferekýdem prý na Délos přišel i sám Pythagorás. Mnohá svědectví se shodují v tom, že byl Ferekýdovým oblíbeným žákem a pokračovatelem. Dokonce ho prý na Délu pohřbil. V 3. století n. l. cituje Diogenés Laertios (I, 118) Aristoxenův spis O Pythagorovi a jeho známých (Ferekýdés DK 7 A 1):
„Aristoxenos ve spise říká, že ho [Ferekýda] Pythagorás pochoval na Délu, když následkem nemoci zemřel.“
Hudební teoretik a aristotelský filosof Aristoxenos (4. století před n. l.) je vzácným zdrojem relativně věrohodných starých podání o Pythagorovi a pythagorejcích starší doby.
Jinde zase Diogenés Laertios (VIII, 40 = Ferekýdés F 28 Schibli) píše:
„Ve výtahu ze spisu Život satyrů Hérakleidés říká, že po pohřbu Ferekýda na Délu se Pythagorás vrátil do Itálie.“
Pohřbívání na Délu je v 6. století před n. l. věc podivná, ale možné je leccos. Každopádně se v pozdější antice stane samozřejmou představa, že Pythagorás je zakladatelem jedné z větví řecké filosofie, totiž té západní, a že jeho učitelem byl právě Ferekýdés. Pythagorejci měli Délos v oblibě, stejně jako Delfy, přitahovala je totiž posvátná místa, zvláště místa zasvěcená Apollónovi. Při prohlídce Létina chrámu na Délu se ještě zmíníme o jistém Parmiskovi (Parmiskovo zázračné uzdravení). Od extatičtější a méně obvyklé verze Apollónova kultu v řecké jižní Itálii zase vede cesta k Parmenidově elejské filosofii.
Souvisle číst: Pythagorás převtělencem délského rybáře?
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady