Jeskyně

 zkorigováno, vložit fotky

Kynthijská jeskyně je v necelé polovině výšky hory, už od přístavu ji vidíme nad divadelní čtvrtí Délu. Teď se konečně dostáváme přímo k ní. Před vchodem do jeskyně je terasa, k níž vedou schody, a na terase je kruhová stavba, která zdálky vypadá jako hodně důkladná prastará studna. V jednom ze schodů je vyhloubená obětní miska. Umístění jeskyně v kontextu hory dobře odpovídá tomu, co je na Kykladách i leckde jinde v Řecku obvyklé, viz exkurz Obecná náboženská stratigrafie ostrovů, všechno ostatní je tady však zvláštní až podivné. Je to místo krásné a silně působivé, ale plné paradoxů, v jeho povaze se obtížně orientujeme. Je tady všechno nějak jinak, než vypadá, nebo než člověk očekává. Co tady vlastně je?

Megalit z 3. století před n.l.?

Ona to vlastně není jeskyně, ale co do přírodní stránky jen skalní rokle, vždyť v granitoidní hornině by skutečná jeskyně těžko mohla vzniknout. Proto bylo nutné jeskyni postavit, nebo alespoň dostavět, zastřešit rozeklaný skalní útvar a zčásti zazdít vchod. Jeskyně přitom byla postavená tam, kde by podle naší hypotézy o sakrální stratigrafii ostrovů měla být. Její stavitelé se tedy řídili podobnou představou, ať už vědomě nebo nevědomě. Lze to ovšem vyložit i tak, že lokalizaci, kterou jinde mívá jeskyně, měla na Délu pouhá skalní rokle, která tady jeskyni zastupovala, a její architektonické zastřešení pak tuto skutečnost pouze označilo.

Stavba vypadá poctivě megaliticky! Má důkladnou nepravou klenbu z velikých kamenů, s horní zátěží, tak se stavělo v době bronzové. Řekové takovým stavbám později říkali „kyklopské“ nebo „Héraklovy“ – například Héraklův hrad v Tíryntu. Ten je ve skutečnosti mykénskou pevností z pozdní doby bronzové. Jenže na Délu se většina archeologů shoduje v tom, že tato jeskynní stavba pochází až z helénistické doby, kolem roku 300 před n. l., nebo ze 3. století před n. l. Je to tedy nejspíš retro! To se v helénistické době opravdu dělalo, nejmonstróznější stavbou tohoto typu je svatyně Nekromanteion na severozápadě řecké pevniny. Vím taky o alternativní dataci (G. Pantazis) do doby kolem roku 900 před n. l., ale ta by problémy jenom přidala, protože v té době by stěží kdo uměl něco takového postavit, i když na Kykladách je možné leccos. Raději si připomeňme, že např. v Nekromanteiu sice stojí helénistická stavba v retro stylu napodobujícím kyklopské zdivo, nicméně stojí nad místem pradávného kultu. Nemůže to být na Délu podobné?

Héraklova jeskyně?

Další podivnost: Umělá jeskynně v podobě uměle kyklopské svatyně z hellénistické doby je prý zasvěcená Héraklovi! Jeskyně se označuje buď jako Héraklova, nebo prostě jako Kynthijská. Nebylo tu od pozdní doby bronzové něco, co později Řekové spojili s Héraklovým jménem, podobně jako v Týrintu? Nebo aspoň něco, co v hellénistické době k jeho poctě dostavěli?

Uvnitř

Odložme na chvíli myšlenky na tyto komplikace a pojďme konečně dovnitř. Skalní úžlabina možná nebyla zastřešená celá, což je dost překvapivé. Uprostřed zastřešené části je kámen s plochou prohlubní, který vypadá trochu jako oltář. Prý je to však sokl pro sochu Hérakla. Navíc to, co na terase před jeskyní vypadá jako tuze pěkná studna, je ve skutečnosti oltář, nejspíš Héraklův. Právě tyto dva objekty, sokl a oltář, jsou dobře datovatelné do začátku helénistické doby. Výhled z „jeskyně“ je impozantní.

Přeznačení?

Vraťme se k problémům s identitou stavby. Někteří současní autoři, například George Pantazis, ji považují za astronomickou, čímž vykládají i neúplné zastřešení, dokonce ji ztotožňují s jeskyní, kterou zmiňuje Odysseia XV, 404. Té se věnujeme na ostrově Syru, a to v souvislosti s Ferekýdem, v článku Jeskyně a astronomie. Odysseia v onom verši sice Délos zmiňuje, byť pod jménem Ortýgia, ale jenom kvůli určení polohy jiného ostrova s jeskyní, totiž Syru. Tak toto místo homérského eposu chápali už jeho antičtí vykladači. Navíc by astronomický výklad vedl ke starší dataci stavby, což tato menšina novodobých autorů skutečně navrhuje, ale nejspíš to tak není.

Co když je tento areál jakýsi „náboženský park“ – vždyť ty se v helénistické i v římské době skutečně stavěly a vysazovaly – udělaný tak dobře, že jsme mu sedli na lep. Jako obecně známý příklad „náboženského parku“ můžeme uvést onu část areálu na ostrově Samothráké, z něhož pochází slavná socha Níké Samothrácká. Tam byla součástí lesoparku, i se skalkami, ale v sousedství skutečného a starého mysterijního místa. Nemůže to být tady na Délu podobné? Nebyla ta skalní úžlabina posvátná už před touto úpravou? Pokud bychom uvažovali tímto směrem, vnucovala by se otázka, který bůh se tu měl narodit, to je přece v podobných jeskyních zvykem. Tady by to mohl být Apollón. Vedle verze o Létině porodu u jezera známe taky chválu skály Kynthu, která poskytla bohyni oporu při porodu, viz Homérský hymnus na Apollóna 17n.: „o patu Kynthu tam jsouc opřena“.
Pokud bychom se nechali unést spíše dojmy, což je snad důvěryhodnější, vsadili bychom na místo opakovaného rození mladého boha, třeba typu Hyakintha. Viz exkurz Apollón a Hyakinthos.

Víc fotek je v oddílech alba. [[1]]

 Souvisle číst: exkurz Apollón a Hyakinthos, nebo rovnou Divadelní čtvrť

 Zpátky na obsah podkapitoly Na svatou horu, k jeskyni a divadlu

 Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY