Archaické sochy a reliéfy
Stránka se připravuje
Obsah
První sál archaických plastik
Gorgó
U vchodu do hlavního sálu Archeologického muzea na Paru vítá návštěvníky strašlivá Gorgó, obklopená zbytky kúrů, kteří ji doprovázeli, a reliéfy, které se našly na jiných místech. S Gorgónou opravdu není legrace, navíc je okřídlená a opásaná hadem. Nicméně se i na této strašidelné postavě podepsala postupující estetizace. Sice má po těle hadí nebo rybí šupiny, přesto je vyvedena elegantně, byť s nepříliš ženskými proporcemi. Pokud by délka hada měla být realistická, musela by chytit pořádnou štíhlovku. Pro Gorgónu, ani pro třeba Dolichophis, by to neměl být problém. Detaily Gorgóny nabízí oddíl alba. [[1]]
Gorgó se z místa nálezu nemusela stěhovat nijak daleko, protože od poloviny 6. století před n. l. bydlela jen několik metrů od místa dnešní expozice. Uštěpačné jazyky tvrdí, že ji vykopali při stavbě muzea.
Doprovod Gorgóny
Vedle Gorgóny se kromě torz kúrů vystavuje reliéf vousatého muže. Zvláštní je, že se našel zazděný ve zdi jednoho kláštera na Paru. Asi byl v pozdním 6. století před n. l. v některé nedaleké svatyni.
Druhý sál archaických plastik
Na začátku dalšího sálu sedí velké torzo Artemidy, nalezené na jihovýchodě ostrova. Je ze samého konce řecké archaické doby. Kolem je něco torz archaických reliéfů: Afrodíté s Hermem, znovu Gorgó, stavební články...
Reliéfy z Archilocheia
Následují reliéfy z Archilocheia, obklopené kúry. Nenašly se v Archilochově jeskyni, nýbrž v okolí obce Elyta (Elitas) nedaleko Parikie, na místě zvaném Tres Ekklesies.
Archilocheion bylo nejspíš památníkem u hrobu básníka ve stylu kultu na místě hrobu héróa. Iónská mramorová hlavice sloupu z pozdního 6. století před n. l. byla v raném 4. století před n. l. opatřena nápisem o oběti u Archilochova hrobu, prý to věnoval jistý Dokimos, syn Neokreonta. Hlavním nálezem je ovšem velký reliéf z doby kolem roku 500 před n. l.: Archilochos napůl leží na lehátku, vlevo sedí jeho žena, zprava obsluhuje chlapec. Na zdi visí štít, toulec a lyra. Lyra je u básníka jasná a štít je zčásti připomínka na nechtěnou účast v mnoha bojích na Thassu a nakonec i na Naxu, zčásti asi narážka na jeho ve své době až pohoršlivě lehkovážnou báseň, viz exkurz Archilochos, básník života. Archilochos prý také parodicky navázal na jistou sparstskou bojovou píseň o jednotě vojska, pochodujícího do bitvy. Jeho parafráze začíná slovy: „Noha k noze, stehno ke stehnu...“ – dál je zhola nemravná. Kam se hrabe spatský Tyrtaios! Místo pokračování nabízím celkem cudný pohled na Archilochův reliéf přes část jednoho z kúrů.
S památkami po skvělém Archilochovi se rozloučíme ještě jedním reliéfem z téže doby. Je na něm lev, který poráží býka. Pravděpodobně byl součástí Archilocheia, pokud ovšem nepatřil taky ke svatyni Hérakla a Archilocha na místě Ekatontapyliani v Parikii, kde byl roku 1960 nalezen pod podlahou mariánského chrámu.
Kúrové a dívky
Kolem stojí archaické sochy mladíků a dívek, kúroi a korai. Z raného 6. století před n. l. tu máme pěknou hlavu kúra s charakteristickou úpravou vlasů. Torzo pozdně archaického kúra v životní velikosti, naopak bez hlavy, se našlo společně s Gorgónou. Zvláštností je zachovaný podstavec pro sochu kúra, nebo zase torzo nedokončené sochy. Mezi dívkami vyniká velké torzo koré z Naoussy na severu ostrova.
Další si můžete prohlížet v oddílu alba. [[2]]
Řadu parských koré jsme viděli už v muzeu na Délu.
Pokračovat v souvislém čtení: Od klasické doby po konec antiky
