Muzea: Porovnání verzí
Řádka 22: | Řádka 22: | ||
<br clear=all> | <br clear=all> | ||
− | Souvisle číst: [[Výběr z muzeí podstatných pro řeckou antiku | + | Souvisle číst: [[Výběr z muzeí podstatných pro řeckou antiku]] |
Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] | Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] |
Verze z 3. 1. 2018, 15:13
zkorigováno, vložit fotky
Z posvátných prostor dávných kultur zbyly většinou jenom místa v krajině, někdy i s torzy chrámových staveb, mnohdy vydupané od turistů. Pozůstatky po sakrálním i civilním životě se zachovaly také v hrobech, ale na jejich místech dnes až na nepatrné výjimky nic zajímavého nevidíme. Většina těch věcí skončila v muzeích – a tam je můžeme vidět. Muzea jsou pokusem o jakési chrámy nebo aspoň galerie dávných kultur, krom jejich role archivační a prý i vzdělávací. Ten nápad není úplně nový, už v helénistické době se občas shromažďovaly lecjaké sbírky, ale muzea, která můžeme navštívit, jsou plodem nové doby. Jsou také něčím jiným, než byly chrámové poklady antických svatyň – a pak zase významnějších křesťanských kostelů –, i když některé předměty v muzeích mají i takový původ. Muzea totiž představují pokus o takový chrám (nebo galerii) dávných kultur, který je současně „svatyní“ osvícené vzdělanosti.
Z řady renesančních a manýristických kabinetů kuriozit a ze šlechtických sbírek se v osvícenské době staly veřejně přístupné sbírky. Měšťanstvo se chtělo připodobnit šlechtě a část osvícené šlechty tomu vycházela vstříc, jinde jí to revoluční moc zabavila, např. ve Francii a v Rusku. Pak přišla doba, kdy se velmoci prezentovaly archeologickým výzkumem a vystavováním vzácných (nebo aspoň velikých) artefaktů. To už je dávno pryč, novější nálezy zůstávají v zemi původu, často dokonce v moderně stavěných lokálních muzeích. Každé muzeum má specifickou atmosféru, určenou nejen svými exponáty, ale také svým vznikem a dalšími dějinami, včetně proměn „vzdělávacího“ nebo ideového či reklamního záměru expozice.
Muzea zčásti napodobují chrámy, zčásti školní kabinety. Přístup ke vzdělání a kráse je zahalen kulisou důstojnosti, vstup je za cenu přijetí zvláštního klišé. Tím jsme se už zabývali v článku Antika šedobílá a barvitá a v návodu (exkurzu) Jak se chovat v muzeu. Kdo dokáže skrze onen zvláštní útvar, kterým muzea jsou, vidět to, co se v nich vystavuje, ten má přístup k mnohem očividnější a principiálně hmatatelné skutečnosti dávné kultury, než jakou představují všechny texty.
Mám takovou utkvělou představu, že muzea veřejně vystavují poklady, kterých si ovšem málokdo všimne, protože jsou skryté: tu nudou řady zasklených almar, tu mediální či školní slávou několika exponátů a halasem davu, tu mrtvým tichem opuštěného stánku kultury, nebo obecnou nevnímavostí.
Jednotlivá muzea samozřejmě představím na místech našich putování, leč mnohá jsou jaksi mimo trasu, protože se v nich ty věci ocitly tuze daleko od míst svého původu. Navíc se sluší mít předběžnou představu o možnostech a nabídce tohoto kulturně vzdělávacího odvětví, ba je také možné si alespoň některá z muzeí procházet nezávisle na vyprávění o té či oné cestě.
- Výběr z muzeí podstatných pro řeckou antiku
- Pro starší kultury egejské oblasti
- Pro vztahy se sousedními národy a pro řecký středověk
- Z českých antických sbírek - - Česká antická sbírka
- Úplnější rejstřík muzeí v Řecku
- Úplnější rejstřík muzeí mimo Řecko
Souvisle číst: Výběr z muzeí podstatných pro řeckou antiku
Zpátky na ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU