Antika šedobílá a barvitá: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | + | zkorigováno, vložit fotku | |
Ze školy si pamatujeme frázi „již staří Řekové“, z muzeí bílé sochy, z knih „hlavy“, tedy busty vesměs šílených státníků a většinou nehistorické „portréty“ filosofů. Antický chrám ovšem poznáme, podle bílých sloupů s hlavicemi. Podobně je tomu s našimi představami o starém náboženství nebo filosofii. Často máme o Řecku povědomí utvořené filtrem latinského převzetí řecké kultury, pak renesancí, klasicismem… Koho by to mělo bavit? | Ze školy si pamatujeme frázi „již staří Řekové“, z muzeí bílé sochy, z knih „hlavy“, tedy busty vesměs šílených státníků a většinou nehistorické „portréty“ filosofů. Antický chrám ovšem poznáme, podle bílých sloupů s hlavicemi. Podobně je tomu s našimi představami o starém náboženství nebo filosofii. Často máme o Řecku povědomí utvořené filtrem latinského převzetí řecké kultury, pak renesancí, klasicismem… Koho by to mělo bavit? | ||
| − | Jenže ty chrámy byly barevné a většina soch taky; řecké náboženství se nedá vtěsnat do otázky, který bůh je bohem čeho; stará filosofie se nedá postihnout otázkou, z jakých živlů nebo prvků všechno sestává. Antické divadlo má dodnes svou sílu, pokud je ovšem někdo umí | + | Jenže ty chrámy byly barevné a většina soch taky; řecké náboženství se nedá vtěsnat do otázky, který bůh je bohem čeho; stará filosofie se nedá postihnout otázkou, z jakých živlů nebo prvků všechno sestává. Antické divadlo má dodnes svou sílu, pokud je ovšem někdo umí inscenovat. |
| − | Eric R. Dodds na začátku své knihy ''Řekové a iracionálno'' (s. 11) | + | Eric R. Dodds na začátku své knihy ''Řekové a iracionálno'' (s. 11) popisuje, jak v Britském muzeu potkal v oddělení Parthenónu znuděného mladíka, který mu vysvětloval, proč ho antika nebaví: „Je to tak příšerně racionální“. Dodds tím ilustruje problém tradičně klasicistního přístupu k řecké antice a v kontrastu s tím sám raději ukazuje roli „iracionálních“ témat v Řecku. |
| − | Mám podobnou zkušenost | + | Mám podobnou zkušenost (viz historka [[Pergamonský oltář]]), na kterou reaguji celým tímto spisem a také návodem na prohlížení [[Muzea|muzeí]] a galerií (viz exkurz [[Jak se chovat v muzeu]]). |
| − | Navíc vstupujeme do problému, jak porovnat mýty a dojmy s texty a fakty, viz | + | Navíc vstupujeme do problému, jak porovnat mýty a dojmy s texty a fakty, viz historka [[Skutečnost dojmů a faktů]]. Bez takovéto konfrontace bychom jenom soukali další zbytečný text z už tak nepřeberné písemné tradice.<br /> |
| + | (Viz také článek [[Úskalí tradice a lidové slovesnosti]].) | ||
| + | <br clear=all> | ||
Souvisle číst: historka [[Pergamonský oltář]], exkurz [[Jak se chovat v muzeu]], nebo rovnou [[Co je dobré vědět předem a co stačí až potom]] | Souvisle číst: historka [[Pergamonský oltář]], exkurz [[Jak se chovat v muzeu]], nebo rovnou [[Co je dobré vědět předem a co stačí až potom]] | ||
| − | [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] | + | Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] |
[[Kategorie:Úvod]] | [[Kategorie:Úvod]] | ||
[[Kategorie:Dodds Eric]] | [[Kategorie:Dodds Eric]] | ||
Verze z 2. 1. 2018, 17:29
zkorigováno, vložit fotku
Ze školy si pamatujeme frázi „již staří Řekové“, z muzeí bílé sochy, z knih „hlavy“, tedy busty vesměs šílených státníků a většinou nehistorické „portréty“ filosofů. Antický chrám ovšem poznáme, podle bílých sloupů s hlavicemi. Podobně je tomu s našimi představami o starém náboženství nebo filosofii. Často máme o Řecku povědomí utvořené filtrem latinského převzetí řecké kultury, pak renesancí, klasicismem… Koho by to mělo bavit?
Jenže ty chrámy byly barevné a většina soch taky; řecké náboženství se nedá vtěsnat do otázky, který bůh je bohem čeho; stará filosofie se nedá postihnout otázkou, z jakých živlů nebo prvků všechno sestává. Antické divadlo má dodnes svou sílu, pokud je ovšem někdo umí inscenovat.
Eric R. Dodds na začátku své knihy Řekové a iracionálno (s. 11) popisuje, jak v Britském muzeu potkal v oddělení Parthenónu znuděného mladíka, který mu vysvětloval, proč ho antika nebaví: „Je to tak příšerně racionální“. Dodds tím ilustruje problém tradičně klasicistního přístupu k řecké antice a v kontrastu s tím sám raději ukazuje roli „iracionálních“ témat v Řecku.
Mám podobnou zkušenost (viz historka Pergamonský oltář), na kterou reaguji celým tímto spisem a také návodem na prohlížení muzeí a galerií (viz exkurz Jak se chovat v muzeu).
Navíc vstupujeme do problému, jak porovnat mýty a dojmy s texty a fakty, viz historka Skutečnost dojmů a faktů. Bez takovéto konfrontace bychom jenom soukali další zbytečný text z už tak nepřeberné písemné tradice.
(Viz také článek Úskalí tradice a lidové slovesnosti.)
Souvisle číst: historka Pergamonský oltář, exkurz Jak se chovat v muzeu, nebo rovnou Co je dobré vědět předem a co stačí až potom
Zpátky na ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU
