Nesmrtelné duše: Porovnání verzí

Verze z 15. 3. 2017, 21:24

Porfyrios, který bohužel nepatří mezi dvakrát spolehlivé zdroje starých citací, se snaží ferekýdovské „sluje“ propojit s vlastní naukou o duši (DK 7 B 6 /1):

„Ferekýdés ze Syru mluví o jámách, tmavých roklích a jeskyních i o vchodech a bránách, a tím naznačuje zrody i odumírání duší.“

Taková parafráze Ferekýda by mohla v rámci Porfyriovy Jeskyně nymf působit spíše romanticky, třeba jako náznak procházení duše podsvětní temnotou a vlhkostí. Celá antická tradice ovšem chápe Ferekýdovo pojetí duše reinkarnačně, dokonce jako první nauku o nesmrtelnosti lidských duší, například Cicero (viz DK 7 A 5 /l originál):

„Věřím, že během tolika staletí to řekli i jiní, ale pokud je možné opřít se o písemný záznam, tak Ferekýdés ze Syru první řekl, že lidské duše jsou nesmrtelné (…) Tento názor nejvíce utvrdil jeho žák Pythagorás.“

Cicero zde mluví o věčnosti duší v plurálu. Nemluví výslovně o reinkarnaci, přesto ji souvislost s Pythagorou naznačuje. O málo průhledněji, se vyjadřuje i syrský křesťanský teolog Tatianos, píšící řecky proti řecké filosofii (Oratio ad Graecos 3):

„Směji se také Ferekýdovým babským řečem i Pythagorovu a Platónovu dědictví, týkajícímu se učení, které, ačkoliv [to] někteří nechtějí [připustit?], také napodobovali.“

O jaké „babské řeči“ jde? Nejspíš o reinkarnaci, jak to naznačují jména Pythagory a Platóna. Jaké „dědictví“ u Pythagory a Platóna zde má Tatianos na mysli? Asi dědictví Ferekýdova učení („názor“, dogma), totiž o reinkarnaci duše. Citovaná věta umožňuje také výklad, že by mohlo jít o orfickou nauku, pocházející od Ferekýda, tradovanou pak Pythagorou a Platónem. Jiný křesťanský autor (Aponius) je ovšem k Ferekýdovi mnohem vstřícnější. Zmiňuje ho hned po Thalétovi a oba chválí! Ferekýda za „nesmrtelnost duše“ (v singuláru), ba také za další názory o bozích, což muselo souviset s nějakou Ferekýdovou kritikou obecného řeckého náboženství. O reinkarnaci žádná zmínka ani narážka. Výklad ovšem přinejmenším Thaléta poněkud předělává k obrazu svému (DK 7 A 5 /2):

„Thalés za počátek všech věcí prohlásil vodu (…) tušil, že je jeden stvořitel všech věcí. Ferekýdés pak první ze všech prohlásil lidskou duši za nesmrtelnou (…) Přede všemi popsal pravou přirozenost a původ bohů.“

Uzavřeme, že u Ferekýda zatím máme spolehlivě doloženou pouze nějakou zvláštnost nauky o duši, která bývá vykládána jako „nesmrtelnost“, s možnými narážkami na reinkarnační nauku pythagorejského stylu, jak ji známe u Platóna. Ferekýdés představuje mezní časový horizont možných úvah o takovýchto koncepcích v Řecku. Průkaznější doklady se týkají doby o něco pozdější, kdy jsou takové nauky v pythagorejských kruzích obvyklé. Více snad ještě ukáže souvislost Ferekýda s Pythagorou.

 Pokračovat v souvislém čtení: Jeskyně a astronomie

Ferekýdův spis: Sedmero slují

Ferekýdés ze Syru – Prapočátek části filosofie na Kykladách?

SYROS