Kykladská fauna: Porovnání verzí
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
Všude je bezpočet ještěrek a různí gekoni; malí gekonci občas roztomile běhají po zdech pensionů a po kempech. Macatější druhy vypadají jako malý dráček. V podhůří se dají potkat různobarevné želvy malé i větší, opravdu veliké (karety) žijí v moři. Méně zábavné jsou – aspoň pro mě – rozličné zmije, zcela běžně růžkatá (''vipera ammodytes'', řecky ''ochiá''), místy i ''macrovipera schweizeri'' (což je prý nejmenší druh rodu velezmije, přesto budící respekt, dříve považovaný za ostrovní verzi zmije levantské). Pak mnohé štíhlovky, které jsou značně dlouhé (třeba štíhlovka kaspická, ''dolichophis'' / ''coluber caspius''), různé druhy užovek, neškodní hroznýšci a řada dalších hadů. Jen vzácně se tu potká obrovská bojga ''malpolon'' (''coluber'') ''insignitus fuscus'', hojnější je na pevnině. Podobně i menší noční bojga skvrnovka kočičí (''telescopus falax''), dlouhá jen kolem 1 metru. | Všude je bezpočet ještěrek a různí gekoni; malí gekonci občas roztomile běhají po zdech pensionů a po kempech. Macatější druhy vypadají jako malý dráček. V podhůří se dají potkat různobarevné želvy malé i větší, opravdu veliké (karety) žijí v moři. Méně zábavné jsou – aspoň pro mě – rozličné zmije, zcela běžně růžkatá (''vipera ammodytes'', řecky ''ochiá''), místy i ''macrovipera schweizeri'' (což je prý nejmenší druh rodu velezmije, přesto budící respekt, dříve považovaný za ostrovní verzi zmije levantské). Pak mnohé štíhlovky, které jsou značně dlouhé (třeba štíhlovka kaspická, ''dolichophis'' / ''coluber caspius''), různé druhy užovek, neškodní hroznýšci a řada dalších hadů. Jen vzácně se tu potká obrovská bojga ''malpolon'' (''coluber'') ''insignitus fuscus'', hojnější je na pevnině. Podobně i menší noční bojga skvrnovka kočičí (''telescopus falax''), dlouhá jen kolem 1 metru. | ||
| − | O sladkovodních rybách asi zbytečno mluvit, byť by se snad nějaké našly, zato mořských je bezpočet druhů, i když ne tak mnoho na kusy, protože moře je tady moc čisté (tzv. oligotrofní, připomíná spíš pstruhovou bystřinu než eutrofní kapří rybník). V rané době bronzové byl významný lov tuňáků. Žraloci zde nejsou obávaní, spíš na ně lákají lepší rybí restaurace, když je vystaví v obřím chlaďáku. Respekt zde budí spíše murény, naštěstí jsou častěji k vidění jen v rybářských sítích na břehu. Předmětem lovu jsou taky chobotnice (malé a neškodné), které pak nutno umlátit a osušit na sluníčku, i lecjaká havěť. Lahůdku představují langusty. Děti i dospělí dloubají na skalkách ve vodě jedlé mušle. Sbírají se mořské houby – ne k jídlu, ale na mytí. Tradiční býval lov perel, z něhož vzešla i metafora schopnosti ponoru do hloubky: „jako | + | O sladkovodních rybách asi zbytečno mluvit, byť by se snad nějaké našly, zato mořských je bezpočet druhů, i když ne tak mnoho na kusy, protože moře je tady moc čisté (tzv. oligotrofní, připomíná spíš pstruhovou bystřinu než eutrofní kapří rybník). V rané době bronzové byl významný lov tuňáků. Žraloci zde nejsou obávaní, spíš na ně lákají lepší rybí restaurace, když je vystaví v obřím chlaďáku. Respekt zde budí spíše murény, naštěstí jsou častěji k vidění jen v rybářských sítích na břehu. Předmětem lovu jsou taky chobotnice (malé a neškodné), které pak nutno umlátit a osušit na sluníčku, i lecjaká havěť. Lahůdku představují langusty. Děti i dospělí dloubají na skalkách ve vodě jedlé mušle. Sbírají se mořské houby – ne k jídlu, ale na mytí. Tradiční býval lov perel, z něhož vzešla i metafora schopnosti ponoru do hloubky: „jako [[Délský potápěč|délský potápěč]]“ (viz článek ). |
Vzácností horských bystřin jsou sladkovodní krabi. Paros se chlubí „údolím motýlů“, což je na větrných Kykladách opravdu kuriozita. Lze potkat i rozličné pavouky a velké jedovaté stonožky, zvláště v jeskyních. Naprostou zvláštností jsou jeskynní kobylky na Naxu: tvor prosluněných luk, obvykle charakteristického tvaru, podle něhož každý pozná luční kobylku, ve své jeskynní verzi kobylku vůbec nijak nepřipomíná, spíš velkého pavouka. | Vzácností horských bystřin jsou sladkovodní krabi. Paros se chlubí „údolím motýlů“, což je na větrných Kykladách opravdu kuriozita. Lze potkat i rozličné pavouky a velké jedovaté stonožky, zvláště v jeskyních. Naprostou zvláštností jsou jeskynní kobylky na Naxu: tvor prosluněných luk, obvykle charakteristického tvaru, podle něhož každý pozná luční kobylku, ve své jeskynní verzi kobylku vůbec nijak nepřipomíná, spíš velkého pavouka. | ||
Verze z 4. 1. 2018, 15:40
info - Stránka bez jednoznačného pokračování
Kykladská fauna je většinou malá (viz info Insulární efekty) a přiznejme si, že také nepříliš početná. Rozličné poddruhy miniaturních slonů (foto) nedožily antických časů, podobně ani mediteránní jelen. Po příchodu lidí fauny rychle ubylo, postupně bylo vyžráno vše možné i nemožné. Vysazen tu byl kamzík, až na výjimky nepřežil. Domácí kozy zde žijí polodivoce a často připomínají spíše zvířata volné přírody. Viz také info Domácí zvířectvo Kyklad.
Nutno ovšem zmínit milé mořské tvory, kteří se objevují i v mýtech, delfíny. Ještě je lze místy potkat a pozorovat jejich dovádění. Staří lidé vyprávějí zkazky o tom, že když si děti hrály v zálivu, hlídali je delfíni. Z dobře dostupných míst ovšem delfíny vytlačil hluk civilizace a rychlost nových lodí, které už nedoprovázejí.
Mořské i horské ptactvo je zastoupeno celkem hojně: pelikáni (místy ochočení), různé druhy orlů, sokoli, supi. Myslivci už skoro vyhubili koroptve a křepelky. V městečku početně převládají vrabci, na horských silničkách chocholouši. Koncem etésie se objeví hejna táhnoucích vlaštovek, které zde chvíli odpočívají.
Všude je bezpočet ještěrek a různí gekoni; malí gekonci občas roztomile běhají po zdech pensionů a po kempech. Macatější druhy vypadají jako malý dráček. V podhůří se dají potkat různobarevné želvy malé i větší, opravdu veliké (karety) žijí v moři. Méně zábavné jsou – aspoň pro mě – rozličné zmije, zcela běžně růžkatá (vipera ammodytes, řecky ochiá), místy i macrovipera schweizeri (což je prý nejmenší druh rodu velezmije, přesto budící respekt, dříve považovaný za ostrovní verzi zmije levantské). Pak mnohé štíhlovky, které jsou značně dlouhé (třeba štíhlovka kaspická, dolichophis / coluber caspius), různé druhy užovek, neškodní hroznýšci a řada dalších hadů. Jen vzácně se tu potká obrovská bojga malpolon (coluber) insignitus fuscus, hojnější je na pevnině. Podobně i menší noční bojga skvrnovka kočičí (telescopus falax), dlouhá jen kolem 1 metru.
O sladkovodních rybách asi zbytečno mluvit, byť by se snad nějaké našly, zato mořských je bezpočet druhů, i když ne tak mnoho na kusy, protože moře je tady moc čisté (tzv. oligotrofní, připomíná spíš pstruhovou bystřinu než eutrofní kapří rybník). V rané době bronzové byl významný lov tuňáků. Žraloci zde nejsou obávaní, spíš na ně lákají lepší rybí restaurace, když je vystaví v obřím chlaďáku. Respekt zde budí spíše murény, naštěstí jsou častěji k vidění jen v rybářských sítích na břehu. Předmětem lovu jsou taky chobotnice (malé a neškodné), které pak nutno umlátit a osušit na sluníčku, i lecjaká havěť. Lahůdku představují langusty. Děti i dospělí dloubají na skalkách ve vodě jedlé mušle. Sbírají se mořské houby – ne k jídlu, ale na mytí. Tradiční býval lov perel, z něhož vzešla i metafora schopnosti ponoru do hloubky: „jako délský potápěč“ (viz článek ).
Vzácností horských bystřin jsou sladkovodní krabi. Paros se chlubí „údolím motýlů“, což je na větrných Kykladách opravdu kuriozita. Lze potkat i rozličné pavouky a velké jedovaté stonožky, zvláště v jeskyních. Naprostou zvláštností jsou jeskynní kobylky na Naxu: tvor prosluněných luk, obvykle charakteristického tvaru, podle něhož každý pozná luční kobylku, ve své jeskynní verzi kobylku vůbec nijak nepřipomíná, spíš velkého pavouka.
Zpátky na Ostrovy v kruhu nebo dál na info Domácí zvířectvo Kyklad - nebo na info Insulární efekty.
Zpátky na obsah kapitoly NAPŘED O KYKLADÁCH
