Kythnos z vnějšího pohledu: Porovnání verzí

Aktuální verze z 21. 8. 2019, 14:40

Obec Dryopis na ostrově Kythnu.

V Dryopidě na Kythnu.

Útočištná jeskyně v Dryopidě na Kythnu.

Vryokastro na Kynthu, s mnoha archeologickými vrstvami.

Ozdobná přezka ze slonoviny, 600-575 před n. l. Nález z archaické svatyně na vrholu Vryokastro na ostrově Kythnu. (Z výstavy Vanity, v Archeologickém muzeu na Mykonu.)

Kamenné zdivo na západním okraji areálu ve Vryokastru na Kynthu.

Lázně Loutra na Kynthu.

Horký pramen v Loutra na Kynthu.

Jižně od Keu leží Kythnos. Z vlastní zkušenosti toho o něm bohužel nevím o moc víc, než že je. Sice jsem jej mnohokrát viděl z paluby lodi, jenže ta při plavbě na Syros (a dál na Paros a Naxos) míjí jeho skoro neobydlenou stranu. V antické literatuře je ostrov známý snad jen tím, že kythnijskou ústavu prý pochválil sám Aristotelés, ale neznáme žádné podrobnosti, protože tak učinil v díle, které se ztratilo.

Kythnos je středně velký, ale řídce obydlený ostrov, prý tu žije asi 600 lidí. Do velice nedávné doby zde nebylo ani moc turistů, leč i tady se nyní vyloďují Athéňáci a ostatní, i když v menší hustotě. Přistav je v obci Merichas, v minulých generacích prý skoro vyprázdněné, ale dnes už přizpůsobené pro turisty, takže je obestavěná penziony. Centrem ostrova je samozřejmě Chóra, zvaná také Messaria. Na Kythnu prý mají ještě Chorio, tedy „Chóřičku“, jiným jménem Dryopis nebo Dryopida. Blízko ní je „Útočištná“ jeskyně. Že by je tady dřív taky trápili piráti?

V současnosti nepříliš významný ostrov má velice prastarou minulost. Nejstarší nálezy na ostrově jsou mezolitické! Není vůbec jasné, co sem ty mezolitiky přilákalo, na rozdíl od Mélu tady přece není obsidián. Přesto sídlili v Maroulas už v 9. tisíciletí před n. l. Je to kousek od železitých lázn Loutra. Našly se i nějaké další mezolitické hroby a také na Vryokastru je vrstva z konce mezolitu a raného neolitu. Že by to bylo blízkostí pevniny?

V rané době bronzové tu Kyklaďáci těžili a tavili měď. Dokládají to nálezy z 3. tisíciletí před n. l. u Skouries, blízko nejvyššího vrcholu ostrova, Profitis Elias. To je jasný důvod k osídlení, protože o měď byla na Kykladách docela nouze. Jinou otázkou je, jak tu měděnou rudu vyčichali, asi ne na dálku.

Většina antických archeologických památek Kythnu je soustředěna na vršku Vryokastro a v jeho okolí, kousek severně od přístavu Merichas. Našlo se tu i raně neolitické sídlo (8500 až 6500 před n. l.). Pak zde po velice dlouhou dobu – od 10. století před n. l. do 6. nebo 7. století n. l. – stálo řecké město Kythnos, antické centrum ostrova, jehož význam ale v římské době upadá. V adytu chrámu z rané archaické doby (snad Héřině nebo Afrodítině) se prý roku 2002 našel rozsáhlý poklad drobných plastik, keramiky a šperků. Bohužel nevím, kde se vystavují, možná v Thessalonice, možná je na to ještě brzo. Jeden kousek z archaické doby jsem viděl na výstavě na Mykonu. Byla zde odkryta i velká helénistická budova (Budova 5), základy má z konce 4. století před n. l., opravy a přestavby prodělala v 2. století před n. l. Výzkum provedla Univerzita v Thessalonice. Na severním okraji jsou prý základy chrámu Apollóna a Artemidy. (Upřímně nevím, jestli to je jiný chrám, nebo jen záměna s tím předchozím.) Viz oddíl alba.

V době římské, byzantské i ve středověku (za vlády Vévodství Archipelagu) bylo centrem ostrova Kastro. Stálo na velice strmém vrchu blízko severního okraje ostrova. Od těch dob je opuštěné.

Na Kythnu jsou taky Lázně (Loutra), prý takto fungovaly za Římanů a za Archipelagu, tehdy daly ostrovu i nové jméno: Thermia. Jsou pořád funkční.

Na ostrově mají tři muzea: Folklorní muzeum v Chóře, menší takové i v Drypidě, kde je taky miniaturní Byzantské muzeum.

Popis pěších cest po Kythnu (anglicky): [1]

 Souvisle číst: teprve ve výstavbě, zatím: Mezolitické sídliště Maroulas

 Zpátky na obsah kapitoly KYTHNOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY