Agathé Tyché: Porovnání verzí
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | + | [[File:Temple Agathe Tyche Delos 060287.jpg|thumb|right|[[commons: File:Temple Agathe Tyche Delos 060287.jpg|Hellénistický chrám Agathé Tyché je vpravo od první zatáčky stoupání na Kynthos.]] ]] | |
| + | |||
| + | [[File:Bronze relief Artemis 210 BC Museum Delos A1719 130082x.jpg|thumb|right|[[commons: File:Bronze relief Artemis 210 BC Museum Delos A1719 130082x.jpg|Bronzový reliéf z votivní stély, patrně ze svatyně Agathé Tyché na Délu: Artemis se dvěma satyry připravuje oběť. 225-200 před n. l. Archeologické museum na Délu]] ]] | ||
Krátce po začátku stoupání na Kynthos potkáváme pod sebou po pravé straně cesty svatyni ''Agathé Tyché'', tedy Dobrého Osudu nebo Dobré Náhody. Dalo by se tudy jít k jeskyni, pak by svatyně byla na levé straně pěšiny k jeskyni. Zasvěcení chrámku je typicky helénistické, v situaci, kdy se od náboženství očekává hlavně přízeň Osudu, nebo dokonce rovnou štěstí. K tomu je ale třeba poznamenat, že řečtina je jazyk stejně nevýzpytný jako taje řeckého náboženství, takže ''Tyché'' může znamenat osud i náhodu, ba dokonce štěstí i neštěstí. Ta první dvojice, osud a náhoda, se stala navzájem protikladnou až po té, co byl osud vyložen deterministicky, zatímco náhoda statisticky. Do té doby je však osud dílem té náhody, která se právě uplatnila, náhoda je nástrojem osudu. Pokud ovšem osudem míníme strojový chod příčin a následků – a náhodou účinky limitně malých změn počátečních parametrů nebo projev statistických funkcí, pak už spolu nemají mnoho společného. Většina lidí druhého tisíciletí našeho letopočtu tvrdí, že „nevěří na osud“, protože mu jinak říkají: křesťané mluví o Boží prozřetelnosti, vědci zase o účincích mechanismu působení. Ve starší antice to od sebe nelze oddělovat. | Krátce po začátku stoupání na Kynthos potkáváme pod sebou po pravé straně cesty svatyni ''Agathé Tyché'', tedy Dobrého Osudu nebo Dobré Náhody. Dalo by se tudy jít k jeskyni, pak by svatyně byla na levé straně pěšiny k jeskyni. Zasvěcení chrámku je typicky helénistické, v situaci, kdy se od náboženství očekává hlavně přízeň Osudu, nebo dokonce rovnou štěstí. K tomu je ale třeba poznamenat, že řečtina je jazyk stejně nevýzpytný jako taje řeckého náboženství, takže ''Tyché'' může znamenat osud i náhodu, ba dokonce štěstí i neštěstí. Ta první dvojice, osud a náhoda, se stala navzájem protikladnou až po té, co byl osud vyložen deterministicky, zatímco náhoda statisticky. Do té doby je však osud dílem té náhody, která se právě uplatnila, náhoda je nástrojem osudu. Pokud ovšem osudem míníme strojový chod příčin a následků – a náhodou účinky limitně malých změn počátečních parametrů nebo projev statistických funkcí, pak už spolu nemají mnoho společného. Většina lidí druhého tisíciletí našeho letopočtu tvrdí, že „nevěří na osud“, protože mu jinak říkají: křesťané mluví o Boží prozřetelnosti, vědci zase o účincích mechanismu působení. Ve starší antice to od sebe nelze oddělovat. | ||
| − | Ta druhá dvojice, štěstí a neštěstí, se stává navzájem protikladnou tehdy, když se domníváme, že víme, co je pro nás štěstím, a co neštěstím. V řečtině singulár znamená osud, náhodu, štěstí, zatímco plurál (tychai) znamená jak úspěchy a výdobytky, tak naprostý neúspěch, životní pád. Pěkně si s tím hraje Sofoklés v tragédii ''Král Oidipús''. Viz Sofoklés: ''Král Oidipús''. Brno, Větrné mlýny a Ha divadlo 1999. Viz také Z. Kratochvíl: ''Osud'', revue Prostor 51 (3/2001), nebo: ''Drama o probuzení'' (''Král Oidipús''), Souvislosti 3–4/1999. | + | Ta druhá dvojice, štěstí a neštěstí, se stává navzájem protikladnou tehdy, když se domníváme, že víme, co je pro nás štěstím, a co neštěstím. V řečtině singulár znamená osud, náhodu, štěstí, zatímco plurál (''tychai'') znamená jak úspěchy a výdobytky, tak naprostý neúspěch, životní pád. Pěkně si s tím hraje Sofoklés v tragédii ''Král Oidipús''. Viz Sofoklés: ''Král Oidipús''. Brno, Větrné mlýny a Ha divadlo 1999. Viz také Z. Kratochvíl: ''Osud'' [http://www.fysis.cz/Texty/osudZK.htm], revue Prostor 51 (3/2001), nebo: ''Drama o probuzení'' (''Král Oidipús''), Souvislosti 3–4/1999 [http://www.fysis.cz/Texty/drama.htm]. |
Nechme však zatím mudrování o osudu, náhodě, štěstí a malérech – a raději se podívejme, co se v chrámu Agathé Tyché našlo. Byl tam pěkný bronzový reliéf, na kterém Artemis spolu se dvěma satyry připravuje oběť. Dílo z let 225 až 200 před n. l. je nyní v muzeu na Délu. | Nechme však zatím mudrování o osudu, náhodě, štěstí a malérech – a raději se podívejme, co se v chrámu Agathé Tyché našlo. Byl tam pěkný bronzový reliéf, na kterém Artemis spolu se dvěma satyry připravuje oběť. Dílo z let 225 až 200 před n. l. je nyní v muzeu na Délu. | ||
<br clear=all> | <br clear=all> | ||
| − | Souvisle číst: [[Svatá hora Kynthos]] | + | Souvisle číst: [[Svatá hora Kynthos|'''Svatá hora Kynthos''']] |
Zpátky na obsah podkapitoly [[Na svatou horu, k jeskyni a divadlu]] | Zpátky na obsah podkapitoly [[Na svatou horu, k jeskyni a divadlu]] | ||
| Řádka 22: | Řádka 24: | ||
[[Kategorie:Oidipús král]] | [[Kategorie:Oidipús král]] | ||
[[Kategorie:Artemis]] | [[Kategorie:Artemis]] | ||
| + | [[Kategorie:Helénistická doba]] | ||
Aktuální verze z 5. 2. 2018, 23:33
Krátce po začátku stoupání na Kynthos potkáváme pod sebou po pravé straně cesty svatyni Agathé Tyché, tedy Dobrého Osudu nebo Dobré Náhody. Dalo by se tudy jít k jeskyni, pak by svatyně byla na levé straně pěšiny k jeskyni. Zasvěcení chrámku je typicky helénistické, v situaci, kdy se od náboženství očekává hlavně přízeň Osudu, nebo dokonce rovnou štěstí. K tomu je ale třeba poznamenat, že řečtina je jazyk stejně nevýzpytný jako taje řeckého náboženství, takže Tyché může znamenat osud i náhodu, ba dokonce štěstí i neštěstí. Ta první dvojice, osud a náhoda, se stala navzájem protikladnou až po té, co byl osud vyložen deterministicky, zatímco náhoda statisticky. Do té doby je však osud dílem té náhody, která se právě uplatnila, náhoda je nástrojem osudu. Pokud ovšem osudem míníme strojový chod příčin a následků – a náhodou účinky limitně malých změn počátečních parametrů nebo projev statistických funkcí, pak už spolu nemají mnoho společného. Většina lidí druhého tisíciletí našeho letopočtu tvrdí, že „nevěří na osud“, protože mu jinak říkají: křesťané mluví o Boží prozřetelnosti, vědci zase o účincích mechanismu působení. Ve starší antice to od sebe nelze oddělovat.
Ta druhá dvojice, štěstí a neštěstí, se stává navzájem protikladnou tehdy, když se domníváme, že víme, co je pro nás štěstím, a co neštěstím. V řečtině singulár znamená osud, náhodu, štěstí, zatímco plurál (tychai) znamená jak úspěchy a výdobytky, tak naprostý neúspěch, životní pád. Pěkně si s tím hraje Sofoklés v tragédii Král Oidipús. Viz Sofoklés: Král Oidipús. Brno, Větrné mlýny a Ha divadlo 1999. Viz také Z. Kratochvíl: Osud [1], revue Prostor 51 (3/2001), nebo: Drama o probuzení (Král Oidipús), Souvislosti 3–4/1999 [2].
Nechme však zatím mudrování o osudu, náhodě, štěstí a malérech – a raději se podívejme, co se v chrámu Agathé Tyché našlo. Byl tam pěkný bronzový reliéf, na kterém Artemis spolu se dvěma satyry připravuje oběť. Dílo z let 225 až 200 před n. l. je nyní v muzeu na Délu.
Souvisle číst: Svatá hora Kynthos
Zpátky na obsah podkapitoly Na svatou horu, k jeskyni a divadlu
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
