Úsměv archaických soch: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „ info - stránka bez jednoznačného pokračování Stránka se připravuje Zvláště pro sochy z 6. století před n. l. je typický lehký úsměv,…“) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
info - stránka bez jednoznačného pokračování | info - stránka bez jednoznačného pokračování | ||
| − | + | zkorigováno, vložit fotky | |
Zvláště pro sochy z 6. století před n. l. je typický lehký úsměv, působící poněkud nadčasově a někdy i lehce ironicky. Má různé výklady. | Zvláště pro sochy z 6. století před n. l. je typický lehký úsměv, působící poněkud nadčasově a někdy i lehce ironicky. Má různé výklady. | ||
| − | + | Starší výklad (pod vlivem renesance a klasicismu) považuje přechod od plošné stylizace k trojdimenzionálně pojaté a poměrně veristické soše za pokrok. Na archaických sochách proto ocení celkové proporce, ale žehrá na chybějící detaily. Charakteristický úsměv těchto soch považuje pouze za nedostatek řemeslného provedení. Sochaři archaické doby prý ještě neuměli náležitě zakomponovat koutky úst do celku obličeje, podobně jako nedokázali vytvořit plně veristickou figuru i se všemi cévami. | |
| − | Podle jiného výkladu, kterému spíše | + | Podle jiného výkladu, kterému spíše důvěřujeme, jde o součást výtvarného kánonu, podobně jako ona částečná stylizace celé postavy. Pokud bychom za ideální styl sochy považovali plně veristické zpodobnění, pak by se nám archaické sochy jevily tak, jako kdyby byly teprve v půli cesty k tomuto ideálu, neboť ještě uchovávají cosi z „abstrakce“ starších stylů. Z hlediska klasické doby tomu tak vskutku je – a z pozic renesance nebo pozdějšího klasicismu se to také jeví tak. Nemáme ovšem žádný apriorní důvod k tomu, abychom za kýžený ideál považovali zrovna veristické zpodobnění. Z pohledu sochařství 20. století (např. Henri Moore) by tomu mohlo být třeba naopak. |
| − | + | <br clear=all> | |
| − | Pokud bychom za ideální styl sochy považovali plně veristické zpodobnění, pak by se nám archaické sochy jevily tak, jako kdyby byly teprve v půli cesty k | ||
Souvisle číst: v typickém případě: info [[Kúros]]... info [[Periodizace stylů řecké keramiky]], ... nebo rovnou na [[Náboženství]] | Souvisle číst: v typickém případě: info [[Kúros]]... info [[Periodizace stylů řecké keramiky]], ... nebo rovnou na [[Náboženství]] | ||
| − | + | Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] | |
| − | |||
| − | [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] | ||
Verze z 2. 1. 2018, 18:56
info - stránka bez jednoznačného pokračování
zkorigováno, vložit fotky
Zvláště pro sochy z 6. století před n. l. je typický lehký úsměv, působící poněkud nadčasově a někdy i lehce ironicky. Má různé výklady.
Starší výklad (pod vlivem renesance a klasicismu) považuje přechod od plošné stylizace k trojdimenzionálně pojaté a poměrně veristické soše za pokrok. Na archaických sochách proto ocení celkové proporce, ale žehrá na chybějící detaily. Charakteristický úsměv těchto soch považuje pouze za nedostatek řemeslného provedení. Sochaři archaické doby prý ještě neuměli náležitě zakomponovat koutky úst do celku obličeje, podobně jako nedokázali vytvořit plně veristickou figuru i se všemi cévami.
Podle jiného výkladu, kterému spíše důvěřujeme, jde o součást výtvarného kánonu, podobně jako ona částečná stylizace celé postavy. Pokud bychom za ideální styl sochy považovali plně veristické zpodobnění, pak by se nám archaické sochy jevily tak, jako kdyby byly teprve v půli cesty k tomuto ideálu, neboť ještě uchovávají cosi z „abstrakce“ starších stylů. Z hlediska klasické doby tomu tak vskutku je – a z pozic renesance nebo pozdějšího klasicismu se to také jeví tak. Nemáme ovšem žádný apriorní důvod k tomu, abychom za kýžený ideál považovali zrovna veristické zpodobnění. Z pohledu sochařství 20. století (např. Henri Moore) by tomu mohlo být třeba naopak.
Souvisle číst: v typickém případě: info Kúros... info Periodizace stylů řecké keramiky, ... nebo rovnou na Náboženství
Zpátky na ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU
