Tři principy: Porovnání verzí
| Řádka 24: | Řádka 24: | ||
To by odpovídalo výkladu orfické básně, který známe z ''Papyru Derveni'', kde Kronos reprezentuje nebe, zatímco Slunce je „ukousnutým pohlavím aithéru“. Důležité je, že aithéru, nikoli Krona nebo Urana. Ukousnul je Zeus a tím je dostal „do středu“ světa, zatímco Země je dole. | To by odpovídalo výkladu orfické básně, který známe z ''Papyru Derveni'', kde Kronos reprezentuje nebe, zatímco Slunce je „ukousnutým pohlavím aithéru“. Důležité je, že aithéru, nikoli Krona nebo Urana. Ukousnul je Zeus a tím je dostal „do středu“ světa, zatímco Země je dole. | ||
| + | <br clear=all> | ||
Pokračovat v souvislém čtení: [[Uspořádání světa]] | Pokračovat v souvislém čtení: [[Uspořádání světa]] | ||
| − | [[ | + | Zpátky na obsah kapitoly [[Ferekýdés ze Syru – Prapočátek části filosofie na Kykladách?]] |
| − | [[ | + | Zpátky na obsah kapitoly [[SYROS]] |
| − | [[ | + | Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']] |
Verze z 30. 12. 2017, 12:24
Už jsme potkali zvláštní Ferekýdovu trojici těch, kteří „byli vždycky“ (B 1 /1):
Zeus (Zás) – Kronos – Země (Chthonié, Gaia).
Zatímco v Hésiodově Theogonii patří Země, Kronos a Zeus ke třem různým (postupně následným) generacím vládnoucích bohů, tak u Ferekýda jsou souřadné. Ostatně, polemiky s Hésiodovým konceptem tří generací bohů jsou poměrně časté, nejsilněji se ozývají kupodivu v orfických kruzích, například ve výkladu na Papyru Derveni. Pozdějším důvodem polemiky s Hésiodovou koncepcí je nepřípustnost změn v božském světě, taková argumentace však předpokládá metafyzický koncept statické věčnosti. Ferekýdova a zčásti i orfická kritika Hésioda má asi jiný důvod, nejspíš chce předejít určitému upozadění Dia, který u Hésioda vládne až třetí generaci bohů.
Zeus, Kronos a Země mají být ony tři relativně rozumné principy, „příčiny“ nebo „počátky“? Jakýsi výklad nabízí křesťanský apologéta Hermiás, který také cituje začátek Ferekýdova spisu. Jde ovšem o výklad poněkud alegorický. Nemáme jistotu, v jaké míře je tato alegoréze vlastní už Ferekýdovi, a v jaké je až výsledkem Hermiova výkladu (DK 7 A 9 /2):
„Ferekýdés říká, že počátky jsou Zén, Chthonié a Kronos. Zén je jasný vzduch (aithér), Chthonié je země, Kronos čas (chronos). Aithér je aktivní, země pasivní, v čase se věci dějí.“
Ony kýžené tři principy se tedy možná vrbí jako: jasný vzduch (aithér), země (Chthonié) a čas (chronos). Odpovídá jim aktivita, pasivita a děj, což trochu připomíná stoiky.
Na slovní úrovni nemáme s aithérem problém, znamená prostě jas, jasný vzduch. Diovi je připisovaný poměrně často, vedle dechu ohně. Vůbec žádný problém není se zemí, neboť Chthonié je synonymum pro ni, zdůrazňující její propastnou hlubinu. Horší je to s časem, protože řecké slovo pro čas (chronos) je sice hláskově i foneticky velice podobné jménu Kronos, ale jinou jejich příbuznost nevidíme a jiné staré paralely mezi nimi neznáme.
Jinde (DK 7 A 9 /3) zase máme doložený takovýto alegorický výklad už u Ferekýda:
„[Zeus] je totiž Slunce, podle Ferekýda.“
Po dosazení do výše uvedeného bychom tedy dostali tyto tři principy: Slunce, Zemi a Čas.
Nejpodivněji působí ztotožnění Krona s časem, pro které nemáme více starých paralel. Je založeno asi jen zvukovou podobností hlásek “K“ a „Ch“ (Chronos). Co když to je pouhá kontaminace pozdějšími spekulacemi? Pak by Ferekýdovy principy byly:
Zeus (Slunce) – Země – Kronos (možná jako zástupce nebe).
To by odpovídalo výkladu orfické básně, který známe z Papyru Derveni, kde Kronos reprezentuje nebe, zatímco Slunce je „ukousnutým pohlavím aithéru“. Důležité je, že aithéru, nikoli Krona nebo Urana. Ukousnul je Zeus a tím je dostal „do středu“ světa, zatímco Země je dole.
Pokračovat v souvislém čtení: Uspořádání světa
Zpátky na obsah kapitoly Ferekýdés ze Syru – Prapočátek části filosofie na Kykladách?
Zpátky na obsah kapitoly SYROS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
