Emporos a horochodci: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | exkurz - | + | exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování |
| − | |||
| − | + | zkorigováno, vložit fotky | |
| − | + | Na rohu ulic Papavasileiou (výpadovka směr Chalki) a Lygdamovy každého zaujme svérázný obchod. Jeho štít hrdě oznamuje: „K. A. Tzimplakés (Ciblakis), Emporos (obchodník)“. Cedule nad touto hlásá, že se zde prodávají rozličné druhy naxijských sýrů. To je pravda, nicméně už letmý pohled ukazuje, že se tu prodává všechno možné a občas i nemožné. Prodávají se tu sýry všech druhů, některé z kozích dozrávají v přilehlém domku, odkud šíří Lygdamovou ulicí čich kozloviny. | |
| − | + | Kyrios emporos dá každému ochutnat. Uvnitř obchodu má krom sýrů hlavně velké pytle se sušenými bylinkami, kořením, luštěninami, mandlemi, pistáciemi... Skořici prodává v menších otýpkách. Člověka trochu překvapí, když potká hektolitrový žok sušených okvětních plátků růží a vedle menší pytle s mnoha přírodninami, o jejichž existenci do té doby neměl nejmenší tušení. Nutno podotknout, že zdejší kuchyně spotřebovává skořici a všemožné bylinky vskutku kvantitativně (krom bazalky, ta sem přichází až teď, dosud měla roli čistě okrasnou). V obchodě samozřejmě nechybí glyko, ani domácí víno a raki. A hned u vchodu stojí kádě s několika druhy oliv, nečekaně dostupné kapari a kvanta oleje, samozřejmě domácího olivového. | |
| − | + | Další místnosti obchodu vypadají ještě malebněji. Shodou okolností jsem právě na Naxu dostal mejla od kamaráda tibetanisty, psal z jakési nepálské vísky, že tam mají tuze pěkné a levné sušené jačí oháňky na magické zapuzování much, jestli nějakou nechci. Tak jačí oháňku jsem u kyria empora nenašel, ani jsem ji nedokázal řecky popsat.<br /> | |
| + | Zato jsem byl upozorněn na zvláštní mýdla a hlavně na desítky druhů léčivých mastí a olejů. Vynalezl je a vyrábí kyrios Manolis Santorineos, který u nich taky sedí (v rohu pultu ze strany zákazníků). Ten bodrý muž se choval velice přátelsky, i když jsem žádný jeho výrobek nekoupil, a po hovoru o tom, co na Naxu pohledávám tak dlouho, mě pozval na výlet Všenaxijské vlastivědně horochodecké jednoty, kterou osobně vede. Ukázal mi svoje knihy o Naxu a pochlubil se i spoluautorstvím nejlepší mapy ostrova. | ||
| − | + | „Horochodce“ znám z Kréty, bývají to drsňáci a znalci cest i terénu. Na Naxu je to ovšem celé jaksi titěrnější a veselejší. Na sraz v 9:00 před stadionem Pannaxiakos jsem přišel trapně včas. O půl hodiny později se začali trousit první kumpáni, poslední dobíhali kolem desáté, když přijel najatý autobus. Po cestě ještě přistupovali starostové několika obcí. Asi v 11 hodin jsme v sedle před Apeiranthem opustili autobus a vyrazili na hřeben. K mému překvapení to dostalo obrátky, šli jsme docela zostra a potkávali úžasné památky, o jejichž existenci jsem nevěděl, k tomu zajímavé šutry i kytky, ke všemu z toho tu byl někdo, kdo tomu trochu rozuměl. V podvečer jsme sestupovali do zapadlé vísky Danakos, kde byla pronajatá hospoda – a vítal nás v ní místní pan starosta. Jedlo se, pilo se, někteří zpívali a tancovali, nálada byla družná a s přítomnými měšťany jsem tam i leccos domluvil. Pak pro nás zase přijel autobus. Mimochodem, ta hospoda na konci silnice byla křížencem chudší horské chaty, luxusní neolitické stavby a socialistického motorestu. Skvělé! Jen na to mít, aby to mohlo být častěji. | |
| − | O něco víc fotek je v | + | O nějaký rok později mě napadlo, že by Manolis mohl vědět o dalších starokykladských lokalitách, z jejich určením totiž bývají problémy. Navštívil jsem tedy kyria empora, leč Manolis u něho zrovna nebyl, na pultu jej zastupovala pouze jeho fotografie. Byl jsem však ubezpečený, že přijde. Vzkázal jsem, že jde o odbornou horochodeckou záležitost, aby si třeba někdo nemyslel, že o daně. Nějak jsme se však nepotkali. Když jsem pak kolem půlnoci šel po nábřeží domů, slyšel jsem za sebou dupot a pokřik. Běžel za mnou mohutný tmavý chlap a cosi křičel! Kdekoli jinde bych se polekal. On mi jenom chtěl ukázat, ve které hospodě sedí Manolis. Tak jsme se sešli, Manolis vytáhl svoji bohatě počmáranou mapu, překresloval z ní do mého výtisku všechno, co jsem chtěl, a přidával ústní komentáře. Pochlubil se i svými novými prospekcemi antických památek v okolí Magaras. |
| + | |||
| + | O něco víc fotek je v [https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/Joys_of_Naxos#Emporos oddílu alba]. | ||
| + | <br clear=all> | ||
Souvisle číst: například [[Námořní pouť na ostrůvek v přístavu]] | Souvisle číst: například [[Námořní pouť na ostrůvek v přístavu]] | ||
| − | [[Chóra Naxijských, titul|Chóra Naxijských]] | + | Zpátky na obsah podkapitoly [[Chóra Naxijských, titul|Chóra Naxijských]] |
| − | [[NAXOS]] | + | Zpátky na obsah kapitoly [[NAXOS]] |
| − | Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na | + | Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']] |
Verze z 18. 12. 2017, 10:57
exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
zkorigováno, vložit fotky
Na rohu ulic Papavasileiou (výpadovka směr Chalki) a Lygdamovy každého zaujme svérázný obchod. Jeho štít hrdě oznamuje: „K. A. Tzimplakés (Ciblakis), Emporos (obchodník)“. Cedule nad touto hlásá, že se zde prodávají rozličné druhy naxijských sýrů. To je pravda, nicméně už letmý pohled ukazuje, že se tu prodává všechno možné a občas i nemožné. Prodávají se tu sýry všech druhů, některé z kozích dozrávají v přilehlém domku, odkud šíří Lygdamovou ulicí čich kozloviny.
Kyrios emporos dá každému ochutnat. Uvnitř obchodu má krom sýrů hlavně velké pytle se sušenými bylinkami, kořením, luštěninami, mandlemi, pistáciemi... Skořici prodává v menších otýpkách. Člověka trochu překvapí, když potká hektolitrový žok sušených okvětních plátků růží a vedle menší pytle s mnoha přírodninami, o jejichž existenci do té doby neměl nejmenší tušení. Nutno podotknout, že zdejší kuchyně spotřebovává skořici a všemožné bylinky vskutku kvantitativně (krom bazalky, ta sem přichází až teď, dosud měla roli čistě okrasnou). V obchodě samozřejmě nechybí glyko, ani domácí víno a raki. A hned u vchodu stojí kádě s několika druhy oliv, nečekaně dostupné kapari a kvanta oleje, samozřejmě domácího olivového.
Další místnosti obchodu vypadají ještě malebněji. Shodou okolností jsem právě na Naxu dostal mejla od kamaráda tibetanisty, psal z jakési nepálské vísky, že tam mají tuze pěkné a levné sušené jačí oháňky na magické zapuzování much, jestli nějakou nechci. Tak jačí oháňku jsem u kyria empora nenašel, ani jsem ji nedokázal řecky popsat.
Zato jsem byl upozorněn na zvláštní mýdla a hlavně na desítky druhů léčivých mastí a olejů. Vynalezl je a vyrábí kyrios Manolis Santorineos, který u nich taky sedí (v rohu pultu ze strany zákazníků). Ten bodrý muž se choval velice přátelsky, i když jsem žádný jeho výrobek nekoupil, a po hovoru o tom, co na Naxu pohledávám tak dlouho, mě pozval na výlet Všenaxijské vlastivědně horochodecké jednoty, kterou osobně vede. Ukázal mi svoje knihy o Naxu a pochlubil se i spoluautorstvím nejlepší mapy ostrova.
„Horochodce“ znám z Kréty, bývají to drsňáci a znalci cest i terénu. Na Naxu je to ovšem celé jaksi titěrnější a veselejší. Na sraz v 9:00 před stadionem Pannaxiakos jsem přišel trapně včas. O půl hodiny později se začali trousit první kumpáni, poslední dobíhali kolem desáté, když přijel najatý autobus. Po cestě ještě přistupovali starostové několika obcí. Asi v 11 hodin jsme v sedle před Apeiranthem opustili autobus a vyrazili na hřeben. K mému překvapení to dostalo obrátky, šli jsme docela zostra a potkávali úžasné památky, o jejichž existenci jsem nevěděl, k tomu zajímavé šutry i kytky, ke všemu z toho tu byl někdo, kdo tomu trochu rozuměl. V podvečer jsme sestupovali do zapadlé vísky Danakos, kde byla pronajatá hospoda – a vítal nás v ní místní pan starosta. Jedlo se, pilo se, někteří zpívali a tancovali, nálada byla družná a s přítomnými měšťany jsem tam i leccos domluvil. Pak pro nás zase přijel autobus. Mimochodem, ta hospoda na konci silnice byla křížencem chudší horské chaty, luxusní neolitické stavby a socialistického motorestu. Skvělé! Jen na to mít, aby to mohlo být častěji.
O nějaký rok později mě napadlo, že by Manolis mohl vědět o dalších starokykladských lokalitách, z jejich určením totiž bývají problémy. Navštívil jsem tedy kyria empora, leč Manolis u něho zrovna nebyl, na pultu jej zastupovala pouze jeho fotografie. Byl jsem však ubezpečený, že přijde. Vzkázal jsem, že jde o odbornou horochodeckou záležitost, aby si třeba někdo nemyslel, že o daně. Nějak jsme se však nepotkali. Když jsem pak kolem půlnoci šel po nábřeží domů, slyšel jsem za sebou dupot a pokřik. Běžel za mnou mohutný tmavý chlap a cosi křičel! Kdekoli jinde bych se polekal. On mi jenom chtěl ukázat, ve které hospodě sedí Manolis. Tak jsme se sešli, Manolis vytáhl svoji bohatě počmáranou mapu, překresloval z ní do mého výtisku všechno, co jsem chtěl, a přidával ústní komentáře. Pochlubil se i svými novými prospekcemi antických památek v okolí Magaras.
O něco víc fotek je v oddílu alba.
Souvisle číst: například Námořní pouť na ostrůvek v přístavu
Zpátky na obsah podkapitoly Chóra Naxijských
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
