Panagia Argokiliotissa: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
Stránka ve vývoji | Stránka ve vývoji | ||
| − | Asi kilometr před Koronos odbočuje silnička ke klášteru s tímto záhadným názvem. Po delších poradách mi znalci staré řečtiny | + | Asi kilometr před Koronos odbočuje silnička ke klášteru s tímto záhadným názvem. Po delších poradách mi znalci staré řečtiny a místních dialektů vysvětlili, že to nejspíš znamená „Panny Marie Odpočívající v Dutině“. Je tam úžasná vyhlídka, dokonce v nejednom smyslu slova. |
==Mýty == | ==Mýty == | ||
| − | Legenda říká, že roku 1835 měli občané obce Koronos sen, který je vybízel, aby nalezli ikonu Bohorodičky, skrytou na jednom z okolních kopců v jakési jeskyňce. Jak se jim zdálo, tak i učinili, na druhý pokus roku 1836 našli. V jeskyňce, která dost možná už dávno předtím sloužila jako depozit, nalezli hned dvě ikony, jedna z nich je zobrazení zvané Panagia epi tis Zoodochoou Pigis, „Panna Marie na Životodárném Prameni“. Místo se vyznačuje tím, že je nápadné z moře, ale ve svém okolí není moc viditelné. Při prvním výročí nálezu se v protější větší jeskyňce objevil pramen. Nad jeskyňkou u místa nálezu postavili roku 1837 malinkou kapličku na poděkování. | + | Legenda říká, že roku 1835 měli občané obce Koronos sen, který je vybízel, aby nalezli ikonu Bohorodičky, skrytou na jednom z okolních kopců v jakési jeskyňce. Jak se jim zdálo, tak i učinili, a na druhý pokus roku 1836 našli. V jeskyňce, která dost možná už dávno předtím sloužila jako depozit, nalezli hned dvě ikony, jedna z nich je zobrazení zvané ''Panagia epi tis Zoodochoou Pigis'', „Panna Marie na Životodárném Prameni“. Místo se vyznačuje tím, že je nápadné z moře, ale ve svém okolí není moc viditelné. Při prvním výročí nálezu se v protější větší jeskyňce objevil pramen. Nad jeskyňkou u místa nálezu postavili roku 1837 malinkou kapličku na poděkování. |
Ikony byly nejprve v Koronos, pak v Naxijské Chóře a v Paroikii. Jedna z nich se už roku 1841 znovu ztratila, prý až do Athén, ale roku 1930 byla zase nalezena, a to díky zázračné vizi studentky gymnázia, Katiny Legaki z Naxisjkké Chóry. V blízkosti byl roku 1851 postaven trojlodní kostel a vedle něj klášter, kolem postupně vznikaly cely pro poutníky. Jeskyňky ikon a pramene byly spojeny, ta s pramenem se roku 1962 stala součástí další kaple. Kolem roku 1995 se začala stavět i veliká neobyzantská poutní basilika. Potud legenda (plus oficiální stránky obce Koronos), která ještě dodává, že ikony maloval svatý Lukáš Evangelista! Tak, a co s tím? | Ikony byly nejprve v Koronos, pak v Naxijské Chóře a v Paroikii. Jedna z nich se už roku 1841 znovu ztratila, prý až do Athén, ale roku 1930 byla zase nalezena, a to díky zázračné vizi studentky gymnázia, Katiny Legaki z Naxisjkké Chóry. V blízkosti byl roku 1851 postaven trojlodní kostel a vedle něj klášter, kolem postupně vznikaly cely pro poutníky. Jeskyňky ikon a pramene byly spojeny, ta s pramenem se roku 1962 stala součástí další kaple. Kolem roku 1995 se začala stavět i veliká neobyzantská poutní basilika. Potud legenda (plus oficiální stránky obce Koronos), která ještě dodává, že ikony maloval svatý Lukáš Evangelista! Tak, a co s tím? | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
Tak jsme na místě. První, čeho si všimneme, jsou cedule „Zákaz fotografování“! Po letmém rozhlédnutí pochopíme, že důvodem je nedaleký barák, který nápadně ční z okolí svým khaki „maskováním“, nejspíš zase nějaká vyhlídka. Pak se otevře výhled na církevní stavby a blažené ostrovy – a teď už se snad fotografovat smí. | Tak jsme na místě. První, čeho si všimneme, jsou cedule „Zákaz fotografování“! Po letmém rozhlédnutí pochopíme, že důvodem je nedaleký barák, který nápadně ční z okolí svým khaki „maskováním“, nejspíš zase nějaká vyhlídka. Pak se otevře výhled na církevní stavby a blažené ostrovy – a teď už se snad fotografovat smí. | ||
| − | Jsou tady ty církevní stavby z let 1837 až 1962, skrz jednu z nich můžeme vstoupit do jeskyňky se svatým pramenem a vystoupat po schodech k místu nálezu ikon. | + | Jsou tady ty církevní stavby z let 1837 až 1962, skrz jednu z nich můžeme vstoupit do jeskyňky se svatým pramenem a vystoupat po schodech k místu nálezu ikon. (A nesmíme zapomenout vzít vodu z pramene pro kyriu Annu.) |
Ve větším kostele můžeme zapálit svíci, o tom novém si můžeme myslet, co chceme. A v okolí nejstarší kapličky najdeme i několik podezřelých kamenů. | Ve větším kostele můžeme zapálit svíci, o tom novém si můžeme myslet, co chceme. A v okolí nejstarší kapličky najdeme i několik podezřelých kamenů. | ||
Verze z 4. 4. 2017, 12:04
Stránka ve vývoji
Asi kilometr před Koronos odbočuje silnička ke klášteru s tímto záhadným názvem. Po delších poradách mi znalci staré řečtiny a místních dialektů vysvětlili, že to nejspíš znamená „Panny Marie Odpočívající v Dutině“. Je tam úžasná vyhlídka, dokonce v nejednom smyslu slova.
Mýty
Legenda říká, že roku 1835 měli občané obce Koronos sen, který je vybízel, aby nalezli ikonu Bohorodičky, skrytou na jednom z okolních kopců v jakési jeskyňce. Jak se jim zdálo, tak i učinili, a na druhý pokus roku 1836 našli. V jeskyňce, která dost možná už dávno předtím sloužila jako depozit, nalezli hned dvě ikony, jedna z nich je zobrazení zvané Panagia epi tis Zoodochoou Pigis, „Panna Marie na Životodárném Prameni“. Místo se vyznačuje tím, že je nápadné z moře, ale ve svém okolí není moc viditelné. Při prvním výročí nálezu se v protější větší jeskyňce objevil pramen. Nad jeskyňkou u místa nálezu postavili roku 1837 malinkou kapličku na poděkování.
Ikony byly nejprve v Koronos, pak v Naxijské Chóře a v Paroikii. Jedna z nich se už roku 1841 znovu ztratila, prý až do Athén, ale roku 1930 byla zase nalezena, a to díky zázračné vizi studentky gymnázia, Katiny Legaki z Naxisjkké Chóry. V blízkosti byl roku 1851 postaven trojlodní kostel a vedle něj klášter, kolem postupně vznikaly cely pro poutníky. Jeskyňky ikon a pramene byly spojeny, ta s pramenem se roku 1962 stala součástí další kaple. Kolem roku 1995 se začala stavět i veliká neobyzantská poutní basilika. Potud legenda (plus oficiální stránky obce Koronos), která ještě dodává, že ikony maloval svatý Lukáš Evangelista! Tak, a co s tím?
Demytologizace
Cynik si hned vzpomene, že nalézání zázračných ikon bylo v Řecku v letech krátce po vzniku novodobého státu oblíbeným sportem. Trochu to připomíná židovské nalézání posvátných spisů po návratu ze zajetí. Vyhráli Ténští (viz Panagia Tinou a exkurz Pelagia), taky začali nejdříve. Lukášovo autorství je samozřejmě pitomost. Lukáš se do mnoha podobných legend dostal díky tomu, že své evangelium napsal opravdu řecky, jednak pěkným jazykem, jednak i s řeckým typem asociací a představ. Díky tomu se právě scény z Lukáše mohou malovat, je co malovat, je aspoň nějaký návod, jak to má vypadat. Proto vznikla legenda, že byl malíř. Ty naxijské ikony určitě nenamaloval, nejen proto, že asi byl spíš lékařem a průvodcem Pavla z Tarsu. Překvapivé je, že ty ikony jsou dost raně středověké! Nejspíš je někdo schoval před ikonoklasty, tedy před obrazoborci, a pak už tam zůstaly až do 19. století. Podle jedné verze je schoval do díry v základech zřícené raně byzantské vyhlídky (asi nějaké menší vojenské rozhledny). Podle další verze byla už tato rozhledna postavena v místě tradiční schovávačky. Tak si vyberte – nebo vytvořte – svoji verzi příběhu.
In situ
Tak jsme na místě. První, čeho si všimneme, jsou cedule „Zákaz fotografování“! Po letmém rozhlédnutí pochopíme, že důvodem je nedaleký barák, který nápadně ční z okolí svým khaki „maskováním“, nejspíš zase nějaká vyhlídka. Pak se otevře výhled na církevní stavby a blažené ostrovy – a teď už se snad fotografovat smí.
Jsou tady ty církevní stavby z let 1837 až 1962, skrz jednu z nich můžeme vstoupit do jeskyňky se svatým pramenem a vystoupat po schodech k místu nálezu ikon. (A nesmíme zapomenout vzít vodu z pramene pro kyriu Annu.)
Ve větším kostele můžeme zapálit svíci, o tom novém si můžeme myslet, co chceme. A v okolí nejstarší kapličky najdeme i několik podezřelých kamenů.
Mnohem víc fotek je v oddílech alba. [[1]]
Souvisle číst: Jeskyně Dionýsova vychování
Dál naxijskými horami a za horami
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady
