Homérský hymnus na Apollóna: Porovnání verzí

Z KEROS
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 92: Řádka 92:
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
 
|-
 
|-
−
|  || || 30  || ὅσσους Κρήτη τ' ἐντὸς ἔχει καὶ δῆμος Ἀθηνῶν
+
|  || (...) || 30  || ὅσσους Κρήτη τ' ἐντὸς ἔχει καὶ δῆμος Ἀθηνῶν
 
|-
 
|-
 
|  ||  ||  || νῆσός τ' Αἰγίνη ναυσικλειτή τ' Εὔβοια  
 
|  ||  ||  || νῆσός τ' Αἰγίνη ναυσικλειτή τ' Εὔβοια  
Řádka 120: Řádka 120:
 
|  ||  ||  || καὶ Κνίδος αἰπεινὴ καὶ Κάρπαθος ἠνεμόεσσα
 
|  ||  ||  || καὶ Κνίδος αἰπεινὴ καὶ Κάρπαθος ἠνεμόεσσα
 
|-
 
|-
−
| 44 || Naxos a blízký Paros i Rhénaia, skalnatá výspa – ||  || Νάξος τ' ἠδὲ Πάρος Ῥήναιά τε πετρήεσσα,  
+
| || Naxos a blízký Paros i Rhénaia, skalnatá výspa – ||  || Νάξος τ' ἠδὲ Πάρος Ῥήναιά τε πετρήεσσα,  
 
|-
 
|-
 
| 45 || po všech těch místech šla Létó, když měla již porodit Foiba, ||  || τόσσον ἔπ' ὠδίνουσα Ἑκηβόλον ἵκετο Λητώ,
 
| 45 || po všech těch místech šla Létó, když měla již porodit Foiba, ||  || τόσσον ἔπ' ὠδίνουσα Ἑκηβόλον ἵκετο Λητώ,
Řádka 140: Řádka 140:
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
 
|-
 
|-
−
|  || Déle, zdaž by ses chtěl stát sídlem pro mého syna, ||  ||  
+
|  || Déle, zdaž by ses chtěl stát sídlem pro mého syna, ||  || Δῆλ' εἰ γάρ κ' ἐθέλοις ἕδος ἔμμεναι υἷος ἐμοῖο
 
|-
 
|-
−
|  || Foiba Apollóna a bohatý chrám mu zde zřídit? ||  ||  
+
|  || Foiba Apollóna a bohatý chrám mu zde zřídit? ||  || Φοίβου Ἀπόλλωνος, θέσθαι τ' ἔνι πίονα νηόν·
 
|-
 
|-
−
|  || Jinak nikdo přec nikdy se nedotkne tebe – to poznáš – ||  ||  
+
|  || Jinak nikdo přec nikdy se nedotkne tebe – to poznáš – ||  || ἄλλος δ' οὔ τις σεῖό ποθ' ἅψεται, οὐδέ σε λήσει,
 
|-
 
|-
−
|  || nebude požehnána ni skotem, ni bravem tvá země, ||  ||  
+
|  || nebude požehnána ni skotem, ni bravem tvá země, ||  || οὐδ' εὔβων σέ γ' ἔσεσθαι ὀΐομαι οὔτ' εὔμηλον,
 
|-
 
|-
−
| 55 || nebudeš plodit vína ni oplývat hojností rostlin. ||  ||  
+
| 55 || nebudeš plodit vína ni oplývat hojností rostlin. ||  || οὐδὲ τρύγην οἴσεις, οὔτ' ἂρ φυτὰ μυρία φύσεις.
 
|-
 
|-
−
|  || Pakli zde bude svůj chrám mít Apollón, nemylný střelec, ||  ||  
+
|  || Pakli zde bude svůj chrám mít Apollón, nemylný střelec, ||  || αἰ δέ κ' Ἀπόλλωνος ἑκαέργου νηὸν ἔχησθα,
 
|-
 
|-
−
|  || lidé odevšad sem se budou pak scházet a žertvy ||  ||  
+
|  || lidé odevšad sem se budou pak scházet a žertvy ||  || ἄνθρωποί τοι πάντες ἀγινήσουσ' ἑκατόμβας
 
|-
 
|-
−
|  || přivádět tobě a vonný dým se tu ponese vzhůru ||  ||  
+
|  || přivádět tobě a vonný dým se tu ponese vzhůru ||  || ἐνθάδ' ἀγειρόμενοι, κνίση δέ τοι ἄσπετος αἰεὶ
 
|-
 
|-
−
|  || z obětí neustálých; svým lidem pak výživu zjednáš ||  ||  
+
|  || z obětí neustálých; svým lidem pak výživu zjednáš ||  || δημοῦ ἀναΐξει, βοσκήσεις θ' οἵ κέ σ' ἔχωσι
 
|-
 
|-
−
| 60 || z rukou poutníků cizích, když není tučná tvá půda. || ||  
+
| 60 || z rukou poutníků cizích, když není tučná tvá půda. || 60 || χειρὸς ἀπ' ἀλλοτρίης, ἐπεὶ οὔ τοι πῖαρ ὑπ' οὖδας.
 
|-
 
|-
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
Řádka 166: Řádka 166:
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
 
|-
 
|-
−
|  || Radost měl z té řeči Délos a odvětil těmito slovy: ||  ||  
+
|  || Radost měl z té řeči Délos a odvětil těmito slovy: ||  || Ὣς φάτο· χαῖρε δὲ Δῆλος, ἀμειβομένη δὲ προσηύδα·
 
|-
 
|-
−
|  || Přeslavná velkého Koia zrozenko, velebná Létó, ||  ||  
+
|  || Přeslavná velkého Koia zrozenko, velebná Létó, ||  || Λητοῖ κυδίστη θύγατερ μεγάλου Κοίοιο,
 
|-
 
|-
−
|  || rád bych já věru vítal zde zrození Jistého střelce ||  ||  
+
|  || rád bych já věru vítal zde zrození Jistého střelce ||  || ἀσπασίη κεν ἐγώ γε γονὴν ἑκάτοιο ἄνακτος
 
|-
 
|-
−
|  || na své půdě; vždyť vskutku mám příliš neblahou pověst ||  ||  
+
|  || na své půdě; vždyť vskutku mám příliš neblahou pověst ||  || δεξαίμην· αἰνῶς γὰρ ἐτήτυμόν εἰμι δυσηχὴς
 
|-
 
|-
−
| 65 || u všech lidí a takto bych cti přec nesmírné došel. ||  ||  
+
| 65 || u všech lidí a takto bych cti přec nesmírné došel. ||  || ἀνδράσιν, ὧδε δέ κεν περιτιμήεσσα γενοίμην.
 
|-
 
|-
−
|  || Obávám se však, Létó, to zatajit nechci, těch řečí: ||  ||  
+
|  || Obávám se však, Létó, to zatajit nechci, těch řečí: ||  || ἀλλὰ τόδε τρομέω Λητοῖ ἔπος, οὐδέ σε κεύσω·
 
|-
 
|-
−
|  || příliš prý sveřepý bude ten Apollón, říká ta pověst, ||  ||  
+
|  || příliš prý sveřepý bude ten Apollón, říká ta pověst, ||  || λίην γάρ τινά φασιν ἀτάσθαλον Ἀπόλλωνα
 
|-
 
|-
−
|  || on jako mocný pán si pak sám prý osvojí vládu ||  ||  
+
|  || on jako mocný pán si pak sám prý osvojí vládu ||  || ἔσσεσθαι, μέγα δὲ πρυτανευσέμεν ἀθανάτοισι
 
|-
 
|-
−
|  || nad bohy nesmrtelnými i nad lidmi po zemi živné. ||  ||  
+
|  || nad bohy nesmrtelnými i nad lidmi po zemi živné. ||  || καὶ θνητοῖσι βροτοῖσιν ἐπὶ ζείδωρον ἄρουραν.
 
|-
 
|-
−
| 70 || Proto já v mysli své tu hroznou obavu chovám, || ||  
+
| 70 || Proto já v mysli své tu hroznou obavu chovám, || 70 || τῷ ῥ' αἰνῶς δείδοικα κατὰ φρένα καὶ κατὰ θυμὸν
 
|-
 
|-
−
|  || aby pak ten tvůj syn, jak spatří sluneční světlo, ||  ||  
+
|  || aby pak ten tvůj syn, jak spatří sluneční světlo, ||  || μὴ ὁπότ' ἂν τὸ πρῶτον ἴδῃ φάος ἠελίοιο
 
|-
 
|-
−
|  || nezhrdl ostrovem tímto, když tak má skalnatou půdu, ||  ||  
+
|  || nezhrdl ostrovem tímto, když tak má skalnatou půdu, ||  || νῆσον ἀτιμήσας, ἐπεὶ ἦ κραναήπεδός εἰμι,
 
|-
 
|-
−
|  || nezvrátil jej svou nohou a nesrazil do proudů mořských. ||  ||  
+
|  || nezvrátil jej svou nohou a nesrazil do proudů mořských. ||  || ποσσὶ καταστρέψας ὤσῃ ἁλὸς ἐν πελάγεσσιν.
 
|-
 
|-
−
|  || Tam pak mohutná vlna se bude jen přelévat stále ||  ||  
+
|  || Tam pak mohutná vlna se bude jen přelévat stále ||  || ἔνθ' ἐμὲ μὲν μέγα κῦμα κατὰ κρατὸς ἅλις αἰεὶ
 
|-
 
|-
−
| 75 || přes hlavu mou; on v jinou však zem, jež bude mu milá, ||  ||  
+
| 75 || přes hlavu mou; on v jinou však zem, jež bude mu milá, ||  || κλύσσει, ὁ δ' ἄλλην γαῖαν ἀφίξεται ἥ κεν ἅδῃ οἱ
 
|-
 
|-
−
|  || přijde a tam si založí chrám a stromové háje, ||  ||  
+
|  || přijde a tam si založí chrám a stromové háje, ||  || τεύξασθαι νηόν τε καὶ ἄλσεα δενδρήεντα·
 
|-
 
|-
−
|  || ve mně pak polypů rod své skrýše a tuleni černí ||  ||  
+
|  || ve mně pak polypů rod své skrýše a tuleni černí ||  || πουλύποδες δ' ἐν ἐμοὶ θαλάμας φῶκαί τε μέλαιναι
 
|-
 
|-
−
|  || bezpečná obydlí svá si zřídí, když nebude lidí. ||  ||  
+
|  || bezpečná obydlí svá si zřídí, když nebude lidí. ||  || οἰκία ποιήσονται ἀκηδέα χήτεϊ λαῶν·
 
|-
 
|-
−
|  || Leč, že bys, bohyně, chtěla mi velkou přísahu složit, ||  ||  
+
|  || Leč, že bys, bohyně, chtěla mi velkou přísahu složit, ||  || ἀλλ' εἴ μοι τλαίης γε θεὰ μέγαν ὅρκον ὀμόσσαι,
 
|-
 
|-
−
| 80 || první že překrásný chrám on založí na této půdě, || ||  
+
| 80 || první že překrásný chrám on založí na této půdě, || 80 || ἐνθάδε μιν πρῶτον τεύξειν περικαλλέα νηὸν
 
|-
 
|-
−
|  || aby byl věštírnou lidem, a potom teprve jiné ||  ||  
+
|  || aby byl věštírnou lidem, a potom teprve jiné ||  || ἔμμεναι ἀνθρώπων χρηστήριον, αὐτὰρ ἔπειτα
 
|-
 
|-
−
|  || (že si dá zasvětit chrámy a posvátné stromové háje) ||  ||  
+
|  || (že si dá zasvětit chrámy a posvátné stromové háje) ||  || (...)
 
|-
 
|-
−
|  || u všech ostatních lidí, máť mnohými jmény být slaven. ||  ||  
+
|  || u všech ostatních lidí, máť mnohými jmény být slaven. ||  || πάντας ἐπ' ἀνθρώπους, ἐπεὶ ἦ πολυώνυμος ἔσται.
 
|-
 
|-
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
Řádka 218: Řádka 218:
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
 
|-
 
|-
−
|  || Pravil a přísahu bohů mu Létó složila velkou: ||  ||  
+
|  || Pravil a přísahu bohů mu Létó složila velkou: ||  || Ὣς ἄρ' ἔφη· Λητὼ δὲ θεῶν μέγαν ὅρκον ὄμοσσεν·
 
|-
 
|-
−
|  || Svědkem budiž mi Zeus a širá nebesa shůry, ||  ||  
+
|  || Svědkem budiž mi Zeus a širá nebesa shůry, ||  || ἴστω νῦν τάδε γαῖα καὶ οὐρανὸς εὐρὺς ὕπερθεν
 
|-
 
|-
−
| 85 || jakož i Styžský proud, jenž pod zem stéká a bývá ||  ||  
+
| 85 || jakož i Styžský proud, jenž pod zem stéká a bývá ||  || καὶ τὸ κατειβόμενον Στυγὸς ὕδωρ, ὅς τε μέγιστος
 
|-
 
|-
−
|  || přísahou nejhroznější a největší blaženým bohům: ||  ||  
+
|  || přísahou nejhroznější a největší blaženým bohům: ||  || ὅρκος δεινότατός τε πέλει μακάρεσσι θεοῖσιν·
 
|-
 
|-
−
|  || najisto na tvé půdě zde Foibův stát bude povždy ||  ||  
+
|  || najisto na tvé půdě zde Foibův stát bude povždy ||  || ἦ μὴν Φοίβου τῇδε θυώδης ἔσσεται αἰεὶ
 
|-
 
|-
−
|  || vonný oltář a háj a tebe on nad jiné poctí. ||  ||  
+
|  || vonný oltář a háj a tebe on nad jiné poctí. ||  || βωμὸς καὶ τέμενος, τίσει δέ σέ γ' ἔξοχα πάντων.
 
|-
 
|-
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
Řádka 236: Řádka 236:
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
 
|-
 
|-
−
|  || Když se tak zařekla Létó a skončila přísahu řádně, ||  ||  
+
|  || Když se tak zařekla Létó a skončila přísahu řádně, ||  || Αὐτὰρ ἐπεί ῥ' ὄμοσέν τε τελεύτησέν τε τὸν ὅρκον,
 
|-
 
|-
−
| 90 || zaplesal Délos, že jemu se narodí Apollón vládce. || ||  
+
| 90 || zaplesal Délos, že jemu se narodí Apollón vládce. || 90 || Δῆλος μὲν μάλα χαῖρε γόνῳ ἑκάτοιο ἄνακτος,
 
|-
 
|-
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
Řádka 246: Řádka 246:
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  
 
|-
 
|-
−
|  || Po devět dní a po devět nocí pak trpěla Létó ||  ||  
+
|  || Po devět dní a po devět nocí pak trpěla Létó ||  || Λητὼ δ' ἐννῆμάρ τε καὶ ἐννέα νύκτας ἀέλπτοις
 
|-
 
|-
−
|  || bolesti nesnesitelné. K ní sešly se na ostrov tehdy ||  ||  
+
|  || bolesti nesnesitelné. K ní sešly se na ostrov tehdy ||  || ὠδίνεσσι πέπαρτο. θεαὶ δ' ἔσαν ἔνδοθι πᾶσαι
 
|-
 
|-
−
|  || přední bohyně všecky; tam Dióné byla a Rheia, ||  ||  
+
|  || přední bohyně všecky; tam Dióné byla a Rheia, ||  || ὅσσαι ἄρισται ἔσαν, Διώνη τε Ῥείη τε
 
|-
 
|-
−
|  || Ichnajská s nimi Themis i burácná Amfitríté, ||  ||  
+
|  || Ichnajská s nimi Themis i burácná Amfitríté, ||  || Ἰχναίη τε Θέμις καὶ ἀγάστονος Ἀμφιτρίτη,
 
|-
 
|-
−
| 95 || jakož i bohyně jiné krom Héry bělostných loktů, ||  ||  
+
| 95 || jakož i bohyně jiné krom Héry bělostných loktů, ||  || ἄλλαι τ' ἀθάναται, νόσφιν λευκωλένου Ἥρης·
 
|-
 
|-
−
|  || která prodlévala dál v paláci mračného Dia. ||  ||  
+
|  || která prodlévala dál v paláci mračného Dia. ||  || ἧστο γὰρ ἐν μεγάροισι Διὸς νεφεληγερέταο.
 
|-
 
|-
−
|  || Eileithyii jen, pudící plod, vše zůstalo tajno; ||  ||  
+
|  || Eileithyii jen, pudící plod, vše zůstalo tajno; ||  || μούνη δ' οὐκ ἐπέπυστο μογοστόκος Εἰλείθυια·
 
|-
 
|-
−
|  || na vrchu Olympu dlela, kde za clonou oblaků zlatých ||  ||  
+
|  || na vrchu Olympu dlela, kde za clonou oblaků zlatých ||  || ἧστο γὰρ ἄκρῳ Ὀλύμπῳ ὑπὸ χρυσέοισι νέφεσσιν
 
|-
 
|-
−
|  || Héra bělostných loktů ji zúmyslna meškala dlouho, ||  ||  
+
|  || Héra bělostných loktů ji zúmyslna meškala dlouho, ||  || Ἥρης φραδμοσύνῃς λευκωλένου, ἥ μιν ἔρυκε
 
|-
 
|-
−
| 100 || závistí jímána jsouc, že Létó pletenců krásných || ||  
+
| 100 || závistí jímána jsouc, že Létó pletenců krásných || 100 || ζηλοσύνῃ ὅ τ' ἄρ' υἱὸν ἀμύμονά τε κρατερόν τε
 
|-
 
|-
−
|  || tenkrát zroditi měla tak silného, mocného syna. ||  ||  
+
|  || tenkrát zroditi měla tak silného, mocného syna. ||  || Λητὼ τέξεσθαι καλλιπλόκαμος τότ' ἔμελλεν.
 
|-
 
|-
−
|  || Bohyně Íridu tedy z té vzdělané vyslaly výspy, ||  ||  
+
|  || Bohyně Íridu tedy z té vzdělané vyslaly výspy, ||  || Αἱ δ' Ἶριν προὔπεμψαν ἐϋκτιμένης ἀπὸ νήσου
 
|-
 
|-
−
|  || aby též Eileithyii tam přivedla, slíbivše dát jí ||  ||  
+
|  || aby též Eileithyii tam přivedla, slíbivše dát jí ||  || ἀξέμεν Εἰλείθυιαν, ὑποσχόμεναι μέγαν ὅρμον
 
|-
 
|-
−
|  || devítiloketní řetěz, jenž ze zlatých drátků je spleten; ||  ||  
+
|  || devítiloketní řetěz, jenž ze zlatých drátků je spleten; ||  || χρυσείοισι λίνοισιν ἐερμένον ἐννεάπηχυν·
 
|-
 
|-
−
| 105 || stranou, od Héry dál, jí ukládaly s ní mluvit, ||  ||  
+
| 105 || stranou, od Héry dál, jí ukládaly s ní mluvit, ||  || νόσφιν δ' ἤνωγον καλέειν λευκωλένου Ἥρης
 
|-
 
|-
−
|  || ta že by ještě svým slovem ji od cesty odvrátit mohla. ||  ||  
+
|  || ta že by ještě svým slovem ji od cesty odvrátit mohla. ||  || μή μιν ἔπειτ' ἐπέεσσιν ἀποστρέψειεν ἰοῦσαν.
 
|-
 
|-
 
|  ||  ||  ||  
 
|  ||  ||  ||  

Verze z 16. 9. 2016, 11:25

Homérský hymnus II Hymni Homerici II
Na Apollóna In Apollinem
Kynaithios z Chiu fort. auctore Cynaetho Chio
Přeložil Otokar Smrčka

 Εἰς Ἀπόλλωνα

1 Pamětliv Apollóna chci slavit ho, jistého střelce, 1 Μνήσομαι οὐδὲ λάθωμαι Ἀπόλλωνος ἑκάτοιο,
před nímž se bohové třesou, když Diovým palácem kráčí; ὅν τε θεοὶ κατὰ δῶμα Διὸς τρομέουσιν ἰόντα·
všichni tu ze svých křesel se zdvíhají, jakmile blíže καί ῥά τ' ἀναΐσσουσιν ἐπὶ σχεδὸν ἐρχομένοιο
přichází on a ještě svůj luk si napíná slavný. πάντες ἀφ' ἑδράων, ὅτε φαίδιμα τόξα τιταίνει.
5 Jediná s bouřným Diem tu na místě zůstane Létó, Λητὼ δ' οἴη μίμνε παραὶ Διὶ τερπικεραύνῳ,
svůj povolí luk a víkem uzavře toulec, ἥ ῥα βιόν τ' ἐχάλασσε καὶ ἐκλήϊσε φαρέτρην,
lučiště rukama svýma mu sejme se statných plecí, καί οἱ ἀπ' ἰφθίμων ὤμων χείρεσσιν ἑλοῦσα
naproti otcovu místu mu na sloup zavěsí obé τόξον ἀνεκρέμασε πρὸς κίονα πατρὸς ἑοῖο
na zlatý hřeb, jej sama pak usadí na jeho křeslo. πασσάλου ἐκ χρυσέου· τὸν δ' εἰς θρόνον εἷσεν ἄγουσα.
10 Vítaje milého syna sám otec v poháru zlatém 10 τῷ δ' ἄρα νέκταρ ἔδωκε πατὴρ δέπαϊ χρυσείῳ
ihned mu nektar podá; a potom usednou teprv δεικνύμενος φίλον υἱόν, ἔπειτα δὲ δαίμονες ἄλλοι
ostatní bohové též; i plesá v srdci svém Létó, ἔνθα καθίζουσιν· χαίρει δέ τε πότνια Λητώ,
lukem že vládnoucího a silného zrodila syna. οὕνεκα τοξοφόρον καὶ καρτερὸν υἱὸν ἔτικτεν.
Zdráva buď, blažená Létó! Jsou tvoji to zrozenci oba χαῖρε μάκαιρ' ὦ Λητοῖ, ἐπεὶ τέκες ἀγλαὰ τέκνα
15 slavní, Apollón vládce a Artemis, střelkyně šípů; Ἀπόλλωνά τ' ἄνακτα καὶ Ἄρτεμιν ἰοχέαιραν,
tuto jsi v Ortygii, jej na skalnatém zrodila Délu, τὴν μὲν ἐν Ὀρτυγίῃ, τὸν δὲ κραναῇ ἐνὶ Δήλῳ,
o patu Kynthu tam jsouc opřena, táhlého vrchu, κεκλιμένη πρὸς μακρὸν ὄρος καὶ Κύνθιον ὄχθον,
při břehu Ínópských vod, kde blízká kynula palma. ἀγχοτάτω φοίνικος ὑπ' Ἰνωποῖο ῥεέθροις.
Jak mám opěvovat tebe, jež tolika zpěvy jsi slaven? Πῶς τάρ σ' ὑμνήσω πάντως εὔυμνον ἐόντα;
20 Všude je rozšířen zvyk, ó Foibe, tě velebit písní, 20 πάντῃ γάρ τοι, Φοῖβε, νομὸς βεβλήαται ᾠδῆς,
po souši žijící skot i po vodstva ostrovech všude. ἠμὲν ἀν' ἤπειρον πορτιτρόφον ἠδ' ἀνὰ νήσους.
Veškeré rozhlední vrchy jsi oblíbil sobě a strmé πᾶσαι δὲ σκοπιαί τοι ἅδον καὶ πρώονες ἄκροι
výběžky vysokých hor i do moře tekoucí řeky, ὑψηλῶν ὀρέων ποταμοί θ' ἅλα δὲ προρέοντες,
břehy, jež do slaných proudů se sklánějí, zátoky mořské. ἀκταί τ' εἰς ἅλα κεκλιμέναι λιμένες τε θαλάσσης.
25 Mám-li zpívat, jak Létó tě zrodila k potěše lidem ἦ ὥς σε πρῶτον Λητὼ τέκε χάρμα βροτοῖσι,
na výspě skalnaté tam, kde spolehla na horu Kynthskou, κλινθεῖσα πρὸς Κύνθου ὄρος κραναῇ ἐνὶ νήσῳ
na Délu objatém mořem, kde z obou stran černavá vlna Δήλῳ ἐν ἀμφιρύτῃ; ἑκάτερθε δὲ κῦμα κελαινὸν
svištícím větrem jsouc hnána, výš na suchou stoupala půdu, ἐξῄει χέρσον δὲ λιγυπνοίοις ἀνέμοισιν·
odkud maje původ, všem lidem smrtelným vládneš? ἔνθεν ἀπορνύμενος πᾶσι θνητοῖσιν ἀνάσσεις.
(...) 30 ὅσσους Κρήτη τ' ἐντὸς ἔχει καὶ δῆμος Ἀθηνῶν
νῆσός τ' Αἰγίνη ναυσικλειτή τ' Εὔβοια
Αἰγαί τ' Εἰρεσίαι τε καὶ ἀγχιάλη Πεπάρηθος
Θρηΐκιός τ' Ἀθόως καὶ Πηλίου ἄκρα κάρηνα
Θρηϊκίη τε Σάμος Ἴδης τ' ὄρεα σκιόεντα
Σκῦρος καὶ Φώκαια καὶ Αὐτοκάνης ὄρος αἰπὺ
Ἴμβρος τ' εὐκτιμένη καὶ Λῆμνος ἀμιχθαλόεσσα
Λέσβος τ' ἠγαθέη Μάκαρος ἕδος Αἰολίωνος
καὶ Χίος, ἣ νήσων λιπαρωτάτη εἰν ἁλὶ κεῖται,
παιπαλόεις τε Μίμας καὶ Κωρύκου ἄκρα κάρηνα
40 καὶ Κλάρος αἰγλήεσσα καὶ Αἰσαγέης ὄρος αἰπὺ
καὶ Σάμος ὑδρηλὴ Μυκάλης τ' αἰπεινὰ κάρηνα
Μίλητός τε Κόως τε, πόλις Μερόπων ἀνθρώπων,
καὶ Κνίδος αἰπεινὴ καὶ Κάρπαθος ἠνεμόεσσα
Naxos a blízký Paros i Rhénaia, skalnatá výspa – Νάξος τ' ἠδὲ Πάρος Ῥήναιά τε πετρήεσσα,
45 po všech těch místech šla Létó, když měla již porodit Foiba, τόσσον ἔπ' ὠδίνουσα Ἑκηβόλον ἵκετο Λητώ,
zda-li by která země ji pro syna útulek skytla. εἴ τίς οἱ γαιέων υἱεῖ θέλοι οἰκία θέσθαι.
Všechny však strachem se chvěly a odvahu neměla žádná αἱ δὲ μάλ' ἐτρόμεον καὶ ἐδείδισαν, οὐδέ τις ἔτλη
přijmouti božské dítě, byť sebevíc úrodná byla. Φοῖβον δέξασθαι καὶ πιοτέρη περ ἐοῦσα
Teprv na ostrov Délos když vkročila velebná Létó, πρίν γ' ὅτε δή ῥ' ἐπὶ Δήλου ἐβήσετο πότνια Λητώ,
50 jeho se tázat jala a pravila perutná slova: 50 καί μιν ἀνειρομένη ἔπεα πτερόεντα προσηύδα·
Déle, zdaž by ses chtěl stát sídlem pro mého syna, Δῆλ' εἰ γάρ κ' ἐθέλοις ἕδος ἔμμεναι υἷος ἐμοῖο
Foiba Apollóna a bohatý chrám mu zde zřídit? Φοίβου Ἀπόλλωνος, θέσθαι τ' ἔνι πίονα νηόν·
Jinak nikdo přec nikdy se nedotkne tebe – to poznáš – ἄλλος δ' οὔ τις σεῖό ποθ' ἅψεται, οὐδέ σε λήσει,
nebude požehnána ni skotem, ni bravem tvá země, οὐδ' εὔβων σέ γ' ἔσεσθαι ὀΐομαι οὔτ' εὔμηλον,
55 nebudeš plodit vína ni oplývat hojností rostlin. οὐδὲ τρύγην οἴσεις, οὔτ' ἂρ φυτὰ μυρία φύσεις.
Pakli zde bude svůj chrám mít Apollón, nemylný střelec, αἰ δέ κ' Ἀπόλλωνος ἑκαέργου νηὸν ἔχησθα,
lidé odevšad sem se budou pak scházet a žertvy ἄνθρωποί τοι πάντες ἀγινήσουσ' ἑκατόμβας
přivádět tobě a vonný dým se tu ponese vzhůru ἐνθάδ' ἀγειρόμενοι, κνίση δέ τοι ἄσπετος αἰεὶ
z obětí neustálých; svým lidem pak výživu zjednáš δημοῦ ἀναΐξει, βοσκήσεις θ' οἵ κέ σ' ἔχωσι
60 z rukou poutníků cizích, když není tučná tvá půda. 60 χειρὸς ἀπ' ἀλλοτρίης, ἐπεὶ οὔ τοι πῖαρ ὑπ' οὖδας.
Radost měl z té řeči Délos a odvětil těmito slovy: Ὣς φάτο· χαῖρε δὲ Δῆλος, ἀμειβομένη δὲ προσηύδα·
Přeslavná velkého Koia zrozenko, velebná Létó, Λητοῖ κυδίστη θύγατερ μεγάλου Κοίοιο,
rád bych já věru vítal zde zrození Jistého střelce ἀσπασίη κεν ἐγώ γε γονὴν ἑκάτοιο ἄνακτος
na své půdě; vždyť vskutku mám příliš neblahou pověst δεξαίμην· αἰνῶς γὰρ ἐτήτυμόν εἰμι δυσηχὴς
65 u všech lidí a takto bych cti přec nesmírné došel. ἀνδράσιν, ὧδε δέ κεν περιτιμήεσσα γενοίμην.
Obávám se však, Létó, to zatajit nechci, těch řečí: ἀλλὰ τόδε τρομέω Λητοῖ ἔπος, οὐδέ σε κεύσω·
příliš prý sveřepý bude ten Apollón, říká ta pověst, λίην γάρ τινά φασιν ἀτάσθαλον Ἀπόλλωνα
on jako mocný pán si pak sám prý osvojí vládu ἔσσεσθαι, μέγα δὲ πρυτανευσέμεν ἀθανάτοισι
nad bohy nesmrtelnými i nad lidmi po zemi živné. καὶ θνητοῖσι βροτοῖσιν ἐπὶ ζείδωρον ἄρουραν.
70 Proto já v mysli své tu hroznou obavu chovám, 70 τῷ ῥ' αἰνῶς δείδοικα κατὰ φρένα καὶ κατὰ θυμὸν
aby pak ten tvůj syn, jak spatří sluneční světlo, μὴ ὁπότ' ἂν τὸ πρῶτον ἴδῃ φάος ἠελίοιο
nezhrdl ostrovem tímto, když tak má skalnatou půdu, νῆσον ἀτιμήσας, ἐπεὶ ἦ κραναήπεδός εἰμι,
nezvrátil jej svou nohou a nesrazil do proudů mořských. ποσσὶ καταστρέψας ὤσῃ ἁλὸς ἐν πελάγεσσιν.
Tam pak mohutná vlna se bude jen přelévat stále ἔνθ' ἐμὲ μὲν μέγα κῦμα κατὰ κρατὸς ἅλις αἰεὶ
75 přes hlavu mou; on v jinou však zem, jež bude mu milá, κλύσσει, ὁ δ' ἄλλην γαῖαν ἀφίξεται ἥ κεν ἅδῃ οἱ
přijde a tam si založí chrám a stromové háje, τεύξασθαι νηόν τε καὶ ἄλσεα δενδρήεντα·
ve mně pak polypů rod své skrýše a tuleni černí πουλύποδες δ' ἐν ἐμοὶ θαλάμας φῶκαί τε μέλαιναι
bezpečná obydlí svá si zřídí, když nebude lidí. οἰκία ποιήσονται ἀκηδέα χήτεϊ λαῶν·
Leč, že bys, bohyně, chtěla mi velkou přísahu složit, ἀλλ' εἴ μοι τλαίης γε θεὰ μέγαν ὅρκον ὀμόσσαι,
80 první že překrásný chrám on založí na této půdě, 80 ἐνθάδε μιν πρῶτον τεύξειν περικαλλέα νηὸν
aby byl věštírnou lidem, a potom teprve jiné ἔμμεναι ἀνθρώπων χρηστήριον, αὐτὰρ ἔπειτα
(že si dá zasvětit chrámy a posvátné stromové háje) (...)
u všech ostatních lidí, máť mnohými jmény být slaven. πάντας ἐπ' ἀνθρώπους, ἐπεὶ ἦ πολυώνυμος ἔσται.
Pravil a přísahu bohů mu Létó složila velkou: Ὣς ἄρ' ἔφη· Λητὼ δὲ θεῶν μέγαν ὅρκον ὄμοσσεν·
Svědkem budiž mi Zeus a širá nebesa shůry, ἴστω νῦν τάδε γαῖα καὶ οὐρανὸς εὐρὺς ὕπερθεν
85 jakož i Styžský proud, jenž pod zem stéká a bývá καὶ τὸ κατειβόμενον Στυγὸς ὕδωρ, ὅς τε μέγιστος
přísahou nejhroznější a největší blaženým bohům: ὅρκος δεινότατός τε πέλει μακάρεσσι θεοῖσιν·
najisto na tvé půdě zde Foibův stát bude povždy ἦ μὴν Φοίβου τῇδε θυώδης ἔσσεται αἰεὶ
vonný oltář a háj a tebe on nad jiné poctí. βωμὸς καὶ τέμενος, τίσει δέ σέ γ' ἔξοχα πάντων.
Když se tak zařekla Létó a skončila přísahu řádně, Αὐτὰρ ἐπεί ῥ' ὄμοσέν τε τελεύτησέν τε τὸν ὅρκον,
90 zaplesal Délos, že jemu se narodí Apollón vládce. 90 Δῆλος μὲν μάλα χαῖρε γόνῳ ἑκάτοιο ἄνακτος,
Po devět dní a po devět nocí pak trpěla Létó Λητὼ δ' ἐννῆμάρ τε καὶ ἐννέα νύκτας ἀέλπτοις
bolesti nesnesitelné. K ní sešly se na ostrov tehdy ὠδίνεσσι πέπαρτο. θεαὶ δ' ἔσαν ἔνδοθι πᾶσαι
přední bohyně všecky; tam Dióné byla a Rheia, ὅσσαι ἄρισται ἔσαν, Διώνη τε Ῥείη τε
Ichnajská s nimi Themis i burácná Amfitríté, Ἰχναίη τε Θέμις καὶ ἀγάστονος Ἀμφιτρίτη,
95 jakož i bohyně jiné krom Héry bělostných loktů, ἄλλαι τ' ἀθάναται, νόσφιν λευκωλένου Ἥρης·
která prodlévala dál v paláci mračného Dia. ἧστο γὰρ ἐν μεγάροισι Διὸς νεφεληγερέταο.
Eileithyii jen, pudící plod, vše zůstalo tajno; μούνη δ' οὐκ ἐπέπυστο μογοστόκος Εἰλείθυια·
na vrchu Olympu dlela, kde za clonou oblaků zlatých ἧστο γὰρ ἄκρῳ Ὀλύμπῳ ὑπὸ χρυσέοισι νέφεσσιν
Héra bělostných loktů ji zúmyslna meškala dlouho, Ἥρης φραδμοσύνῃς λευκωλένου, ἥ μιν ἔρυκε
100 závistí jímána jsouc, že Létó pletenců krásných 100 ζηλοσύνῃ ὅ τ' ἄρ' υἱὸν ἀμύμονά τε κρατερόν τε
tenkrát zroditi měla tak silného, mocného syna. Λητὼ τέξεσθαι καλλιπλόκαμος τότ' ἔμελλεν.
Bohyně Íridu tedy z té vzdělané vyslaly výspy, Αἱ δ' Ἶριν προὔπεμψαν ἐϋκτιμένης ἀπὸ νήσου
aby též Eileithyii tam přivedla, slíbivše dát jí ἀξέμεν Εἰλείθυιαν, ὑποσχόμεναι μέγαν ὅρμον
devítiloketní řetěz, jenž ze zlatých drátků je spleten; χρυσείοισι λίνοισιν ἐερμένον ἐννεάπηχυν·
105 stranou, od Héry dál, jí ukládaly s ní mluvit, νόσφιν δ' ἤνωγον καλέειν λευκωλένου Ἥρης
ta že by ještě svým slovem ji od cesty odvrátit mohla. μή μιν ἔπειτ' ἐπέεσσιν ἀποστρέψειεν ἰοῦσαν.
Jakmile vyslechla Íris, co žádaly, rychlá jak vítr,
dala se v běh a spěšným tu vzdálenost proběhla letem.
Když pak již v sídle bohů se na strmém Olympu octla,
110 vyzvavši Eileithyii, by ven k ní ze síně vyšla,
ihned perutná slova k ní pronesla, všecka tak věrně,
jak jí je na srdce kladly ty bohyně z olympských sídel.
Řečí svou dovedla tedy jí milé přemluvit srdce,
vyšly pak, kráčejíce jak plachých dvé holubic spolu.
115 Sotva se Eleithyia, plod pudící, blížila k Délu,
Létó projela bolest a porodit cítila vůli.
Objala pažemi palmu a koleny svými se pevně opřela
o měkkou louku; tu pod ní se zasmála země,
vyklouzlo na světlo dítě a zavýskly bohyně všecky.
120 Tehdy tě bohyně, Foibe, hned omyly, příjemnou vodou
čistě, a v běloučké plátno, jež čerstvě utkáno bylo,
jemně tě zavinuly a zlatou je ovily stuhou.
Nevzala Apollóna pak rodička, aby pil z prsu,
Themis mu nektaru dala a líbezné ambrosie
125 rukama nesmrtelnýma; tu radost cítila Létó,
z ní že takový syn, ten lučištník silný, se zrodil.
Jakmile tehdy, Foibe, té nebeské krmě jsi požil,
nestačil povijan zlatý tě držet, jak jsi se třepal,
pouta tě přestala vázat a pustily konečky všecky.
130 Potom k bohyním hned tak promluvil Apollón Foibos:
V loutně a v křivém luku své zalíbení chci míti,
Diovu nezvratnou vůli pak lidem zjevovat věštbou.
Děl a po zemi širokých cest se jal kráčeti rázem
Foibos s dlouhými vlasy, ten nemylný střelec. I žasly
135 bohyně všecky a Délos se zlatou skvěl září;
zíraje na Zevova a Létina skvělého syna,
radosti pln, že bůh si ho před ostrovy a souší
vyvolil za své sídlo a zvlášť si ho oblíbil v srdci –
zaplál, jak horský vrchol když lesními květy se zaskví.
140 Sám pak, Stříbroluký, ty jistý střelče, jsi stoupal
brzy tam na horu Kynthskou, jež roklemi prorvána všecka,
brzy zase po jiných výspách jsi k jiným putoval lidem.
Mnohé tvoje jsou chrámy a posvátné stromové háje,
všecky též rozhledné vrchy jsou milé tobě a strmé
145 výběžky vysokých hor a do moře tekoucí řeky,
nejvíce však, ó Foibe, ty z Délu v srdci se těšíš,
kdy k tvé oslavě valně se Ióni s dlouhými rouchy
scházejí, manželky ctné i dítky vodíce s sebou;
pamětlivi jsou tebe a zápasem pěstním i tancem
150 těší tebe a zpěvem, když zřídí velkou tu slavnost.
Kdo by tak shromážděné v ten čas tu Ióny zastal,
nesmrtelní že jsou, by řekl, a neznalí stáří;
spatřil by všech jich půvab a v svém by se potěšil srdci,
na muže pohlížeje i na ženy s krásnými pásy,
155 na jejich rychlé lodi a na všecko bohatství hojné.
Mimoto velký ten div, jehož slavná nezajde pověst:
délských dívek to sbor, těch služebnic Jistého střelce;
ty když Apollóna svou písní oslaví nejdřív,
po něm velebnou Létu a panenskou Artemidu,
160 vzpomenou mužů a žen dob dávných a o jejich činech
zpívají staré zkazky a jímají zástupy kouzlem.
S průvodním klapotem taktu i různé hlasy všech lidí
napodobovat znají, a každý by řekl, že slyší
vlastní svůj hlas; tak souhlasí věrně ten zpěv jejich vzácný.
165 Apollón s Artemidou nám nyní milostiv budiž,
drávy pak buďte vy všecky! A také vzpomeňte na mne,
někdy až z pozemských lidí sem zavítá cizinec jakýs,
zkušený svízelů cest a vás se vyptávat bude:
Povězte, dívky, který to muž sem nejlepší z pěvců
170 přichází k vám, a který svým zpěvem vás nejvíce těší?
Tehdy pak jedním hlasem mu všechny odpověď dejte:
Slepý to muž, jehož vlast je skalnatý Chios,
ten, jehož veškerých zpěvů i později vytrvá sláva.
My zase vaši slávu chcem větrem roznášet dále,
175 pokud se budeme toulat, kde města jsou k bydlení vhodná; 175
všude tam uvěří nám, co také je skutečná pravda.


Citováno z „http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Homérský_hymnus_na_Apollóna&oldid=319“