Nálezy z Amorgu: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „ Stránka ve vývoji Drtivá většina z toho, co odtud stojí za řeč, je z rané doby bronzové. O jiné věci z Amorgu mají velká muzea výrazně m…“) |
|||
| Řádka 13: | Řádka 13: | ||
Z množství nálezů se už dá vybírat. Třeba hlava velké ženské figury, na které se uchovaly zbytky polychromie. Ač patří k témuž typu ona „Velká bohyně“, tak je obličej výrazně jinak stylizovaný: plasticky vyznačené rty, náznak uší. Přes tyto odlišnosti ji s ostatními spojuje vysoko začínající štíhlý a dlouhý nos – a především ploše stylizovaná dozadu ubíhající hlava na dlouhém krku. Možná také měla nějakou ozdobu na své pravé tváři dole, což koresponduje s řeckými archaickémi malbami (a sochou) dívky s náušnicí ukotvenou v tváři, přes propast dvou tisíc let! Vraťme se však k polychromii. Určitě zvýrazňovala oči, v ostatním je obtížné ji odlišit od možných poškození. Nicméně se zdá, že na své levé tváři měla už původně čtyři šrámy. Analogií k tomu je mezi kykladskými idoly víc, mimo tento kulturní okruh známe analogie z mariánských ikon, konče Matkou božskou Čenstochovskou. | Z množství nálezů se už dá vybírat. Třeba hlava velké ženské figury, na které se uchovaly zbytky polychromie. Ač patří k témuž typu ona „Velká bohyně“, tak je obličej výrazně jinak stylizovaný: plasticky vyznačené rty, náznak uší. Přes tyto odlišnosti ji s ostatními spojuje vysoko začínající štíhlý a dlouhý nos – a především ploše stylizovaná dozadu ubíhající hlava na dlouhém krku. Možná také měla nějakou ozdobu na své pravé tváři dole, což koresponduje s řeckými archaickémi malbami (a sochou) dívky s náušnicí ukotvenou v tváři, přes propast dvou tisíc let! Vraťme se však k polychromii. Určitě zvýrazňovala oči, v ostatním je obtížné ji odlišit od možných poškození. Nicméně se zdá, že na své levé tváři měla už původně čtyři šrámy. Analogií k tomu je mezi kykladskými idoly víc, mimo tento kulturní okruh známe analogie z mariánských ikon, konče Matkou božskou Čenstochovskou. | ||
| − | Část krásných starokykladských památek z Amorgu najdeme v Goulandrisově Muzeu Kykladského umění v Athénách. Zrovna tak v Národním archeologickém muzeu v Athénách, kde navíc potkáme i něco málo artefaktů z řecké antiky | + | Část krásných starokykladských památek z Amorgu najdeme v Goulandrisově Muzeu Kykladského umění v Athénách. Zrovna tak v Národním archeologickém muzeu v Athénách, kde navíc potkáme i něco málo artefaktů z Amorgu doby řecké antiky. |
| − | Z mnoha dalších idolů chci upozornit už jen na poměrně veristicky, ale přitom velice jemně stylizovanou ženskou postavu. Vedle idolů se na Amorgu dělaly také různé typy tenkostěnných kalichů z bílého průsvitného mramoru. | + | Z mnoha dalších idolů chci upozornit už jen na poměrně veristicky, ale přitom velice jemně stylizovanou ženskou postavu. |
| + | |||
| + | Vedle idolů se na Amorgu dělaly také různé typy tenkostěnných kalichů z bílého průsvitného mramoru. | ||
| + | |||
Řeckou antiku na Amorgu si připomeneme menší sochou z pozdního 2. století před n. l. Je to Sarapis, tedy řecko-egyptské synkretické božstvo, v té době přímo módní. | Řeckou antiku na Amorgu si připomeneme menší sochou z pozdního 2. století před n. l. Je to Sarapis, tedy řecko-egyptské synkretické božstvo, v té době přímo módní. | ||
Verze z 20. 3. 2017, 20:38
Stránka ve vývoji
Drtivá většina z toho, co odtud stojí za řeč, je z rané doby bronzové. O jiné věci z Amorgu mají velká muzea výrazně menší zájem, ostatně jich ani mnoho není. Úpadek po konci této epochy je zde mnohem strmější než na Naxu, málem připomíná pustotu antického Keru. Zato „idoly“ z doby pozdního neolitu, si do Oxfordu rádi odvezli. Větší výběr artefaktů z Amorgu představuji v albu. [[1]]
Chci však upozornit na dvě bezprecedentní kuriozity:
Menší hlava muže, provedená v rané době bronzové nečekaně veristicky.
Steatitová pyxis, zdobená spirálami.
Z „běžných“ artefaktů jsou to především ženské figury řady typů, nejen těch, pro které se místa na ostrově staly eponymy. Blízkost Keru se projevuje výskytem zvlášť krásných kykladských idolů, navíc velikých. Mezi největší patří ženská figura z Amorgu, vystavovaná v Národním archeologickém muzeu, vysoká 152 cm. Skutečně „Velká bohyně“! Má stylizovaný vysoký účes nebo čelenku, jakou i později mívají velké bohyně. Zvláštností této figury jsou vysoko umístěná ňadra, malé ruce, nezvýrazněné pohlaví a štíhlá dlouhá stehna.
Z množství nálezů se už dá vybírat. Třeba hlava velké ženské figury, na které se uchovaly zbytky polychromie. Ač patří k témuž typu ona „Velká bohyně“, tak je obličej výrazně jinak stylizovaný: plasticky vyznačené rty, náznak uší. Přes tyto odlišnosti ji s ostatními spojuje vysoko začínající štíhlý a dlouhý nos – a především ploše stylizovaná dozadu ubíhající hlava na dlouhém krku. Možná také měla nějakou ozdobu na své pravé tváři dole, což koresponduje s řeckými archaickémi malbami (a sochou) dívky s náušnicí ukotvenou v tváři, přes propast dvou tisíc let! Vraťme se však k polychromii. Určitě zvýrazňovala oči, v ostatním je obtížné ji odlišit od možných poškození. Nicméně se zdá, že na své levé tváři měla už původně čtyři šrámy. Analogií k tomu je mezi kykladskými idoly víc, mimo tento kulturní okruh známe analogie z mariánských ikon, konče Matkou božskou Čenstochovskou.
Část krásných starokykladských památek z Amorgu najdeme v Goulandrisově Muzeu Kykladského umění v Athénách. Zrovna tak v Národním archeologickém muzeu v Athénách, kde navíc potkáme i něco málo artefaktů z Amorgu doby řecké antiky. Z mnoha dalších idolů chci upozornit už jen na poměrně veristicky, ale přitom velice jemně stylizovanou ženskou postavu.
Vedle idolů se na Amorgu dělaly také různé typy tenkostěnných kalichů z bílého průsvitného mramoru.
Řeckou antiku na Amorgu si připomeneme menší sochou z pozdního 2. století před n. l. Je to Sarapis, tedy řecko-egyptské synkretické božstvo, v té době přímo módní.
Pokračovat v souvislém čtení: Klášter Panagia Chozoviotissa
