Po pouti k Teologovi: Porovnání verzí

Verze z 2. 3. 2019, 14:41

historka

Potkáváme prvního poutníka.

Poutník na obzvlášť krásně vystrojeném oslu.

Vyšší (přesněji řečeno širší) duchovní vrchnost.

Tento poutník už došel klidu duše.

Příjemný pop z Ormos Aigialis.

Transport vody.

U vchodu do areálu kláštera.

Nádobí už je umyté, zbývá odvézt dolů.

Před koncem září 2018 jsme se v Ormos Aigialí dozvěděli, že 26. září bude pouť ke svatému Janovi Teologovi. Klášter je jinak prázdný, i když opečovaný, areál bývá otevřený, ne však kostel. Bohoslužba tam prý začne v osm hodin ráno. Cesta ke klášteru je sice snadná, ale přece jenom to je o půl kilometru výš, takže jsme se rozhodli nevstávat před úsvitem a nevyrážet do tmy. Navíc bylo neobvykle špatné počasí (dva dny poté přišel menší tajfun, díky němuž jsme uvízli na Amorgu, protože nejela loď). Rozumně jsme vyšli asi tak v době, kdy bohoslužba nahoře málem končila.

Nad Lagadou jsme začali potkávat vracející se poutníky. Někteří šli po svých, mnozí však jeli na oslech, včetně duchovenstva. Nakonec z toho vyšla spíš přehlídka smíšené kavalerie, povětšině oslí. Některá ze zvířat byla slavnostně ozdobena, například pestrobarevně vyšívanou čelenkou. Navíc bylo třeba dopravit nahoru taky spoustu vody a různého náčiní, včetně nádobí, protože po pouti se tam taky vařilo a možná i peklo.

Když jsme přišli ke klášteru, tak se k odchodu chystali poslední opozdilci a oheň v černé kuchyni v odpočinkovém prostoru pro poutníky dohoříval. Kostel byl naštěstí ještě otevřený a díky velkorysosti ženy, která o něj pečuje, jsme si jej mohli prohlídnout, dokonce v něm i fotografovat.

Dlaší fotky jsou v oddílu alba.

 Pokračovat v souvislém čtení: Klášter Sv. Jana Teologa

 Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY