Svatý František: Porovnání verzí
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
[[File:Saint Francis of Assisi. Etching by D.M. Viani after L. Carr Wellcome V0032033.jpg|thumb|right|[[commons: File: Saint Francis of Assisi. Etching by D.M. Viani after L. Carr Wellcome V0032033.jpg|Svatého Františka už uchopilo umění.]] ]] | [[File:Saint Francis of Assisi. Etching by D.M. Viani after L. Carr Wellcome V0032033.jpg|thumb|right|[[commons: File: Saint Francis of Assisi. Etching by D.M. Viani after L. Carr Wellcome V0032033.jpg|Svatého Františka už uchopilo umění.]] ]] | ||
| − | Takže svatý František – aby měl Zdeněk N. radost. | + | Takže svatý František – aby měl Zdeněk N. radost. Píšu o něm i v ''Alternativách (dějin) filosofie'': |
| − | Bratr František (1182-1226) byl vášnivě věrný křesťan, i když svéhlavý. Zdánlivě jen naivní prosťáček, obdařený hlubokým vnímáním lidské bídy (dnes by se to nazvalo sociální cítění), ale i lidského přátelství a především krásy světa, projevované ve všech jednotlivých přirozenostech. Rozhodně není žádný dialektik, ale kupodivu většinou nevystupuje ani jako reprezentant typu „muže božího“, hlavně se tak nevyjadřuje, i když jej lid do podobné pozice občas posunuje. Prostě „svatý František“, v tomto případě snad opravdu, málem předchůdce hippies | + | Bratr František (1182-1226) byl vášnivě věrný křesťan, i když svéhlavý. Zdánlivě jen naivní prosťáček, obdařený hlubokým vnímáním lidské bídy (dnes by se to nazvalo sociální cítění), ale i lidského přátelství a především krásy světa, projevované ve všech jednotlivých přirozenostech. Rozhodně není žádný dialektik (příznivec logiky), ale kupodivu většinou nevystupuje ani jako reprezentant typu „muže božího“, hlavně se tak nevyjadřuje, i když jej lid do podobné pozice občas posunuje. Prostě „svatý František“, v tomto případě snad opravdu, málem předchůdce ''hippies'', nebýt jeho péče o řadu konkrétních věcí, určitě velký kritik konzumního způsobu života. Františkova úspěšná snaha o opravu církve ve smyslu kostela a marná snaha o reformu církve ve smyslu instituce je přímo dojemná. Proč nás ale má zajímat v dějinách filosofie? Nejspíš jako promarněná naděje, jejíž pokračování se ve školní filosofii zvrtlo podobně jako v církvi. |
| − | Hlavním Františkovým literárním dílem je píseň ''Chvála stvoření'' (''Laudes Creaturarum''), často zvaná ''Píseň bratra Slunce'', kterou napsal v umberském dialektu italštiny. Můžeme ji chápat jako rozvinutě sapienciální a mystickou ozvěnu 104. žalmu. Je to vlastně svého druhu „pozitivní teologie“, totiž nebýt toho, že oním slovním spojením se standardně označují vesměs nechutnosti. František představil základnější pozitivitu božství, a to v podobě oslavy Tvůrce prostřednictvím oslavy Stvoření, které svého Tvůrce samo oslavuje svou existencí a krásou. | + | Hlavním Františkovým literárním dílem je píseň ''Chvála stvoření'' (''Laudes Creaturarum''), často zvaná ''Píseň bratra Slunce'', kterou napsal v umberském dialektu italštiny. Můžeme ji chápat jako rozvinutě sapienciální a mystickou ozvěnu 104. žalmu. Je to vlastně svého druhu „pozitivní teologie“, totiž nebýt toho, že oním slovním spojením se standardně označují vesměs nechutnosti (důkazy boží existence a "ontologické vlastnosti boží"). František představil základnější pozitivitu božství, a to v podobě oslavy Tvůrce prostřednictvím oslavy Stvoření, které svého Tvůrce samo oslavuje svou existencí a krásou. |
| − | Svatý František byl vždycky velice oblíbený v lidových vrstvách. Nejde však o posudek typu „v kolektivu oblíben“, nýbrž o projev blízkosti, srozumitelnosti, současně hloubky a opravdovosti, občas navíc s kritickým ostnem vůči ekonomické i „duchovní“ moci autorit a institucí. Největší odezvu ovšem měly živé obrazy vánočního betléma | + | Svatý František byl vždycky velice oblíbený v lidových vrstvách. Nejde však o posudek typu „v kolektivu oblíben“, nýbrž o projev blízkosti, srozumitelnosti, současně hloubky a opravdovosti, občas navíc s kritickým ostnem vůči ekonomické i „duchovní“ moci autorit a institucí. Největší odezvu ovšem měly živé obrazy vánočního betléma. |
| − | Františkánské malby ve stylu ''figuratio geometrica'' měly přesvědčit o reálnosti zobrazených scén. Na rozdíl od ikon totiž vypadaly málem jako živé. | + | Zatímco u lidu se dědictví po svatém Františkovi postupně posunovalo k roztomilému kýči, tak ve františkánských filosofických a teologických školách došlo proměny do podoby augustinovsky laděné scholastiky. Přece jenom však duši popisuje jako hmotnou a občas i zde vysvítá vizionářství a vzpurnost (Roger Bacon) nebo obzvláštní hravost, včetně třeba technické experimentace. |
| + | |||
| + | Františkánské malby ve stylu ''figuratio geometrica'' měly přesvědčit o reálnosti zobrazených scén. Na rozdíl od ikon totiž vypadaly málem jako živé. Na druhé straně tím připravily cestu novému verismu. | ||
<br clear=all> | <br clear=all> | ||
Aktuální verze z 20. 12. 2018, 18:43
Takže svatý František – aby měl Zdeněk N. radost. Píšu o něm i v Alternativách (dějin) filosofie:
Bratr František (1182-1226) byl vášnivě věrný křesťan, i když svéhlavý. Zdánlivě jen naivní prosťáček, obdařený hlubokým vnímáním lidské bídy (dnes by se to nazvalo sociální cítění), ale i lidského přátelství a především krásy světa, projevované ve všech jednotlivých přirozenostech. Rozhodně není žádný dialektik (příznivec logiky), ale kupodivu většinou nevystupuje ani jako reprezentant typu „muže božího“, hlavně se tak nevyjadřuje, i když jej lid do podobné pozice občas posunuje. Prostě „svatý František“, v tomto případě snad opravdu, málem předchůdce hippies, nebýt jeho péče o řadu konkrétních věcí, určitě velký kritik konzumního způsobu života. Františkova úspěšná snaha o opravu církve ve smyslu kostela a marná snaha o reformu církve ve smyslu instituce je přímo dojemná. Proč nás ale má zajímat v dějinách filosofie? Nejspíš jako promarněná naděje, jejíž pokračování se ve školní filosofii zvrtlo podobně jako v církvi.
Hlavním Františkovým literárním dílem je píseň Chvála stvoření (Laudes Creaturarum), často zvaná Píseň bratra Slunce, kterou napsal v umberském dialektu italštiny. Můžeme ji chápat jako rozvinutě sapienciální a mystickou ozvěnu 104. žalmu. Je to vlastně svého druhu „pozitivní teologie“, totiž nebýt toho, že oním slovním spojením se standardně označují vesměs nechutnosti (důkazy boží existence a "ontologické vlastnosti boží"). František představil základnější pozitivitu božství, a to v podobě oslavy Tvůrce prostřednictvím oslavy Stvoření, které svého Tvůrce samo oslavuje svou existencí a krásou.
Svatý František byl vždycky velice oblíbený v lidových vrstvách. Nejde však o posudek typu „v kolektivu oblíben“, nýbrž o projev blízkosti, srozumitelnosti, současně hloubky a opravdovosti, občas navíc s kritickým ostnem vůči ekonomické i „duchovní“ moci autorit a institucí. Největší odezvu ovšem měly živé obrazy vánočního betléma.
Zatímco u lidu se dědictví po svatém Františkovi postupně posunovalo k roztomilému kýči, tak ve františkánských filosofických a teologických školách došlo proměny do podoby augustinovsky laděné scholastiky. Přece jenom však duši popisuje jako hmotnou a občas i zde vysvítá vizionářství a vzpurnost (Roger Bacon) nebo obzvláštní hravost, včetně třeba technické experimentace.
Františkánské malby ve stylu figuratio geometrica měly přesvědčit o reálnosti zobrazených scén. Na rozdíl od ikon totiž vypadaly málem jako živé. Na druhé straně tím připravily cestu novému verismu.
Dál na: Narození Syna božího
Zpátky na Vánoční seminář
