Proměny autorství: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „Už v archaické době se sochy i některé vázové malby začínají podepisovat, zpočátku věnováním. Básník archaické doby je podobně jako vě…“) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Básník archaické doby je podobně jako věštec živen inspirací, tedy vdechnutím božské pravdy (enthúsismem), což je analogií konceptu obklopování skutečností, z níž k nám přichází pravdivé rozpoznání, často jakoby rozpomenutí. | Básník archaické doby je podobně jako věštec živen inspirací, tedy vdechnutím božské pravdy (enthúsismem), což je analogií konceptu obklopování skutečností, z níž k nám přichází pravdivé rozpoznání, často jakoby rozpomenutí. | ||
| − | |||
| + | V klasické době je autor spíše řemeslník textu, takže si nárokuje odměnu, někdy je také intelektuální až morální autoritou. Výtvarník spěje k originalitě výrazu. | ||
| + | |||
| + | Školním příkladem (viz např. Marcel Detienne) tohoto zlomu v pojetí autorství poezie je Simónidés z Keu. Je veršotepec, který nepotřebuje inspiraci, vždyť jinak by ani nemohl uzavřít smlouvu o dodání díla. Sám říká, že mu nejde o pravdu, za kterou by přece nikdo neplatil, ale o úspěch díla. Proto u starších autorů došel pověsti skrblíka, zatímco později byl oslaven jako patron autorských práv. | ||
| + | |||
| + | |||
| + | Na památku archaického pojetí autorství je i tato osnova přednášky k dispozici po copyleftem, tedy volně. | ||
<br clear=all> | <br clear=all> | ||
<br /> | <br /> | ||
<br /> | <br /> | ||
Zpátky na [[Archaické a klasické|začátek této prezentace]] | Zpátky na [[Archaické a klasické|začátek této prezentace]] | ||
Verze z 9. 4. 2018, 16:37
Už v archaické době se sochy i některé vázové malby začínají podepisovat, zpočátku věnováním.
Básník archaické doby je podobně jako věštec živen inspirací, tedy vdechnutím božské pravdy (enthúsismem), což je analogií konceptu obklopování skutečností, z níž k nám přichází pravdivé rozpoznání, často jakoby rozpomenutí.
V klasické době je autor spíše řemeslník textu, takže si nárokuje odměnu, někdy je také intelektuální až morální autoritou. Výtvarník spěje k originalitě výrazu.
Školním příkladem (viz např. Marcel Detienne) tohoto zlomu v pojetí autorství poezie je Simónidés z Keu. Je veršotepec, který nepotřebuje inspiraci, vždyť jinak by ani nemohl uzavřít smlouvu o dodání díla. Sám říká, že mu nejde o pravdu, za kterou by přece nikdo neplatil, ale o úspěch díla. Proto u starších autorů došel pověsti skrblíka, zatímco později byl oslaven jako patron autorských práv.
Na památku archaického pojetí autorství je i tato osnova přednášky k dispozici po copyleftem, tedy volně.
Zpátky na začátek této prezentace
