Archaická lyrika, přírodověda a filosofie: Porovnání verzí
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
Od 6. století před n. l. se objevují také díla, která budou v klasické době inkorporována do filosofie. Samo slovo filosofie se však ještě neužívá; větší problém je, že nejsou nijak technicky zvýrazněny ani slova myslet () a mysl (), užívají se téměř jen v hovorovém významu. Sice nepochybujeme o výsostném významu myšlení archaické doby, ale kvůli věrnosti tomuto odkazu bychom měli mluvit spíše o vnímavosti, která hledá svůj myšlenkový a jazykový výraz. (Viz moje problémy s titulem knihy Mezi mořem a nebem. Odkaz iónské archaické vnímavosti.) | Od 6. století před n. l. se objevují také díla, která budou v klasické době inkorporována do filosofie. Samo slovo filosofie se však ještě neužívá; větší problém je, že nejsou nijak technicky zvýrazněny ani slova myslet () a mysl (), užívají se téměř jen v hovorovém významu. Sice nepochybujeme o výsostném významu myšlení archaické doby, ale kvůli věrnosti tomuto odkazu bychom měli mluvit spíše o vnímavosti, která hledá svůj myšlenkový a jazykový výraz. (Viz moje problémy s titulem knihy Mezi mořem a nebem. Odkaz iónské archaické vnímavosti.) | ||
| − | |||
<br /> | <br /> | ||
| Řádka 11: | Řádka 10: | ||
<br /> | <br /> | ||
| − | Společným rysem všem smrtelníků (lidí i ostatních živočichů – na rozdíl od nesmrtelných bohů) je | + | '''Nouze''': Společným rysem všem smrtelníků (lidí i ostatních živočichů – na rozdíl od nesmrtelných bohů) je nouze (ἀμηχανίη). Už Archilochos říká (''Elegiae'' I.294–295 překlad R. Mertlík):<br /> |
| + | :Stále se nesytí masem ani lev; ač velmi je silný,<br /> | ||
| + | :přece zasáhne někdy tísnivá nouze i jej.<br /> | ||
| + | Koncept nouze pak v 6. století před n. l. podrobněji rozvíjí Theognis. Zde mohu učinit úlitbu existencialistům, ba dokonce i Heideggerovi, neboť snad nejvýstižnější interpretací nouze je představa konečného horizontu úvah smrtelné bytosti. | ||
| − | : | + | '''Obklopování''': V pozdější antice převáží (v posledku Plótínův) nárok koncentrace, prý se nemáme rozptylovat, naopak se máme soustředit, nebo dokonce meditovat. V archaické době míří k podobnému cíli metafora opačná. Skutečností jsme obklopeni, objímá (περιέχει) nás, vchází do nás tělesnými otvory (dýcháním, zrakem, sluchem atd.) i myšlením, což spolu souvisí. |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
aaa | aaa | ||
<br /> | <br /> | ||
Verze z 9. 4. 2018, 16:15
Archaická doba je zlatým věkem lyriky, zvláště 7. století před. n. l. V té době je lyrika také hlavním zdrojem názorových inovací, přestože stále zůstává v konceptu básnické inspirace.
Přírodověda (především meteorologie, astronomie a geografie), ale i historie, se objevuje v 6. století před n. l. Není to tak, že by věda vznikla z filosofie (nebo díky filosofii), ale ani naopak, vznikají pospolu a s četnými překryvy.
Od 6. století před n. l. se objevují také díla, která budou v klasické době inkorporována do filosofie. Samo slovo filosofie se však ještě neužívá; větší problém je, že nejsou nijak technicky zvýrazněny ani slova myslet () a mysl (), užívají se téměř jen v hovorovém významu. Sice nepochybujeme o výsostném významu myšlení archaické doby, ale kvůli věrnosti tomuto odkazu bychom měli mluvit spíše o vnímavosti, která hledá svůj myšlenkový a jazykový výraz. (Viz moje problémy s titulem knihy Mezi mořem a nebem. Odkaz iónské archaické vnímavosti.)
Příklady:
nouze, obklopování, meteorologická metafora, diference, cykly (Archilochos, Míléťané, Hérakleitos).
Nouze: Společným rysem všem smrtelníků (lidí i ostatních živočichů – na rozdíl od nesmrtelných bohů) je nouze (ἀμηχανίη). Už Archilochos říká (Elegiae I.294–295 překlad R. Mertlík):
- Stále se nesytí masem ani lev; ač velmi je silný,
- přece zasáhne někdy tísnivá nouze i jej.
Koncept nouze pak v 6. století před n. l. podrobněji rozvíjí Theognis. Zde mohu učinit úlitbu existencialistům, ba dokonce i Heideggerovi, neboť snad nejvýstižnější interpretací nouze je představa konečného horizontu úvah smrtelné bytosti.
Obklopování: V pozdější antice převáží (v posledku Plótínův) nárok koncentrace, prý se nemáme rozptylovat, naopak se máme soustředit, nebo dokonce meditovat. V archaické době míří k podobnému cíli metafora opačná. Skutečností jsme obklopeni, objímá (περιέχει) nás, vchází do nás tělesnými otvory (dýcháním, zrakem, sluchem atd.) i myšlením, což spolu souvisí.
aaa
Hypotéza Diogena Laertia o dvou větvích filosofie.
(Zlomky presokratických textů nabízím v rubrice Předsokratici domény www.fysis.cz.)
Dál na Raně klasická filosofie
Zpátky na začátek této prezentace
