Antika šedobílá a barvitá: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „ Stránka se připravuje Ze školy si pamatujeme frázi „již staří Řekové“, z muzeí bílé sochy, z knih „hlavy“, tedy busty vesměs šíle…“) |
|||
| (Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | + | [[File:Peplos Kore, cast and reconstruction, Cambridge Museum of Classical Archaeology, 154248.jpg|thumb|left|[[commons: File: Peplos Kore, cast and reconstruction, Cambridge Museum of Classical Archaeology, 154248.jpg|Peplos Koré, 530 před n. l. (nyní stojí v Muzeu Akropole v Aténách). Sádrový odlitek a rekonstrukce polychromie. ''Cambridge Museum of Classical Archaeology''. Barevná sice byla značně, ale přesto poměrně racionální.]] ]] | |
| + | |||
| + | [[File:Gorgon statue 550 BC AM Paros A1284 075942.jpg|thumb|right|[[commons: File: Gorgon statue 550 BC AM Paros A1284 075942.jpg|Gorgó, 550 před n. l. Archeologické muzeum na Paru, A 1284. Barevná sice už dávno neí, avšal moc racionální taky ne.]] ]] | ||
Ze školy si pamatujeme frázi „již staří Řekové“, z muzeí bílé sochy, z knih „hlavy“, tedy busty vesměs šílených státníků a většinou nehistorické „portréty“ filosofů. Antický chrám ovšem poznáme, podle bílých sloupů s hlavicemi. Podobně je tomu s našimi představami o starém náboženství nebo filosofii. Často máme o Řecku povědomí utvořené filtrem latinského převzetí řecké kultury, pak renesancí, klasicismem… Koho by to mělo bavit? | Ze školy si pamatujeme frázi „již staří Řekové“, z muzeí bílé sochy, z knih „hlavy“, tedy busty vesměs šílených státníků a většinou nehistorické „portréty“ filosofů. Antický chrám ovšem poznáme, podle bílých sloupů s hlavicemi. Podobně je tomu s našimi představami o starém náboženství nebo filosofii. Často máme o Řecku povědomí utvořené filtrem latinského převzetí řecké kultury, pak renesancí, klasicismem… Koho by to mělo bavit? | ||
| − | Jenže ty chrámy byly barevné a většina soch taky; řecké náboženství se nedá vtěsnat do otázky, který bůh je bohem čeho; stará filosofie se nedá postihnout otázkou, z jakých živlů nebo prvků všechno sestává. Antické divadlo má dodnes svou sílu, pokud je ovšem někdo umí | + | Jenže ty chrámy byly barevné a většina soch taky; řecké náboženství se nedá vtěsnat do otázky, který bůh je bohem čeho; stará filosofie se nedá postihnout otázkou, z jakých živlů nebo prvků všechno sestává. Antické divadlo má dodnes svou sílu, pokud je ovšem někdo umí inscenovat. |
| − | |||
| − | |||
| − | + | Eric R. Dodds na začátku své knihy ''Řekové a iracionálno'' (s. 11) popisuje, jak v Britském muzeu potkal v oddělení Parthenónu znuděného mladíka, který mu vysvětloval, proč ho antika nebaví: „Je to tak příšerně racionální“. Dodds tím ilustruje problém tradičně klasicistního přístupu k řecké antice a v kontrastu s tím sám raději ukazuje roli „iracionálních“ témat v Řecku. | |
| − | + | Mám podobnou zkušenost (viz historka [[Pergamonský oltář]]), na kterou reaguji celým tímto spisem a také návodem na prohlížení [[Muzea|muzeí]] a galerií (viz exkurz [[Jak se chovat v muzeu]]). | |
| + | Navíc vstupujeme do problému, jak porovnat mýty a dojmy s texty a fakty, viz historka [[Skutečnost dojmů a faktů]]. Bez takovéto konfrontace bychom jenom soukali další zbytečný text z už tak nepřeberné písemné tradice. (Viz také článek [[Úskalí tradice a lidové slovesnosti]].) | ||
| + | <br clear=all> | ||
| − | Souvisle číst: historka [[Pergamonský oltář]], exkurz [[Jak se chovat v muzeu]], nebo rovnou [[Co je dobré vědět předem a co stačí až potom]] | + | Souvisle číst: historka [[Pergamonský oltář]], exkurz [[Jak se chovat v muzeu]], nebo rovnou [[Co je dobré vědět předem a co stačí až potom|'''Co je dobré vědět předem a co stačí až potom''']] |
| − | [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] | + | Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] |
[[Kategorie:Úvod]] | [[Kategorie:Úvod]] | ||
[[Kategorie:Dodds Eric]] | [[Kategorie:Dodds Eric]] | ||
| − | |||
| − | |||
Aktuální verze z 13. 3. 2018, 15:03
Ze školy si pamatujeme frázi „již staří Řekové“, z muzeí bílé sochy, z knih „hlavy“, tedy busty vesměs šílených státníků a většinou nehistorické „portréty“ filosofů. Antický chrám ovšem poznáme, podle bílých sloupů s hlavicemi. Podobně je tomu s našimi představami o starém náboženství nebo filosofii. Často máme o Řecku povědomí utvořené filtrem latinského převzetí řecké kultury, pak renesancí, klasicismem… Koho by to mělo bavit?
Jenže ty chrámy byly barevné a většina soch taky; řecké náboženství se nedá vtěsnat do otázky, který bůh je bohem čeho; stará filosofie se nedá postihnout otázkou, z jakých živlů nebo prvků všechno sestává. Antické divadlo má dodnes svou sílu, pokud je ovšem někdo umí inscenovat.
Eric R. Dodds na začátku své knihy Řekové a iracionálno (s. 11) popisuje, jak v Britském muzeu potkal v oddělení Parthenónu znuděného mladíka, který mu vysvětloval, proč ho antika nebaví: „Je to tak příšerně racionální“. Dodds tím ilustruje problém tradičně klasicistního přístupu k řecké antice a v kontrastu s tím sám raději ukazuje roli „iracionálních“ témat v Řecku.
Mám podobnou zkušenost (viz historka Pergamonský oltář), na kterou reaguji celým tímto spisem a také návodem na prohlížení muzeí a galerií (viz exkurz Jak se chovat v muzeu).
Navíc vstupujeme do problému, jak porovnat mýty a dojmy s texty a fakty, viz historka Skutečnost dojmů a faktů. Bez takovéto konfrontace bychom jenom soukali další zbytečný text z už tak nepřeberné písemné tradice. (Viz také článek Úskalí tradice a lidové slovesnosti.)
Souvisle číst: historka Pergamonský oltář, exkurz Jak se chovat v muzeu, nebo rovnou Co je dobré vědět předem a co stačí až potom
Zpátky na ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU
