Rhéneia: Porovnání verzí

Aktuální verze z 17. 2. 2018, 10:58

Ostrov Rhéneia, plný antických hrobů. Pohled z přístavu na Délu.

Ostrov Rhéneia (῾Ρήνεια, v archaické době Rhénaia – ῾Ρήναιά, později také Rhenea, Rinia) je plný antických hrobů, nic jiného tam prý není. Athéňané tam totiž v zimě 426/425 před n. l. přestěhovali snad všechny hroby z Délu. Viz Neumírat, nerodit!, viz také exkurz Thúkýdidés III, 104, 1-6.

Na čas prý ostrov ovládl i Polykratés ze Samu a říká se, že jej přivázal řetězem k Délu! Takový nápad je hoden slávy mocnáře, zvláště pokud by tak činil vlastnoručně. Teď se na Rhéneiu skoro nedá dostat, jen z dálky jsou vidět zbytky dávných pohřebišť.

Rhéneia ovšem nebyla vždycky jen hrobovou pustinou, tou se stala až jako stín postupujícího důrazu na mimočasovost v řeckém pojetí posvátnosti Délu. V rané době bronzové tam prý bylo nějaké menší starokykladské sídlo, možná i dvě. Ostatně, Rhéneia je mnohem větší než Délos.

Takhle vypadá Rhéneia z přístavu na Délu, kde jindy křišťálovou vodu právě zčeřil motor lodi Margarita.

Nálezy z Rhéneie

Řecká středně geometrická kermaika z hrobu u Parakastri na ostrově Rhéneia, pozdní 9. století před n. l. Archeologické muzeum na Mykonu.

Funerární stéla mladíka (atleta?), 375 před n. l. Britské muzeum, Cat. Sculpture 625.

Archeologická věda je z velké části založena na vyhrabávání hrobů, takže Rhéneia přispěla do sbírek řadě muzeí.

Archeologické muzeum na Mykonu vystavuje keramiku geometrického stylu z pozdního 9. století. Našla se v hrobě u Parakastri a prý je typická pro severní Kyklady, se silným vlivem z Euboie.

V Britském muzeu skončil náhrobek atleta z pozdní klasické doby, v Národním archeologickém muzeu v Athénách zase funerální (socha), (stéla) a (náhrobek), vše z konce helénistické doby.

Nálezy z hrobu kněžky Filó

Sistrum (obřadní chrastítko), drobný bronz z hrobu na ostrově Rhéneia. Archeologické muzeum na Mykonu.

Římské sklo a šperky z hrobu na ostrově Rhéneia. Archeologické muzeum na Mykonu.

Snad zajímavějších je dalších pár věcí z Rhéneie, které vystavuje Archeologické muzeum na Mykonu. Pocházejí z „hrobu IV“, lidsky řečeno: z hrobu Ísidiny kněžky Filó, asi až z římské doby. K její kněžské roli patřilo sistrum, tedy obřadní chrastítko, jehož rám a dráty na navlečení chrastících předmětů jsou z bronzu. Vypadá skoro stejně, jako podobné obřadní nástroje starší o tisíce let. Do hrobu jí dali taky římské sklo a šperky.

 Souvisle číst: MYKONOS

 Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY