Zobrazení zdroje stránky Obrat k věcem lidským

[[File:Larger terracotta Thinker Neolithic 5894 080710.jpg|thumb|right|[[commons: File: Larger terracotta Thinker Neolithic 5894 080710.jpg|"Myslitel" z Karditsy v Thessalii, neolit, 4500-3300 před n. l.]] ]]

V klasické době brzy (v  pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Nadhodnocuje se jazyk a ctí se dialog. Běsní kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
<br />

Kacířská představa:<br />
Přírodověda pokročilého 19. století by lépe navázala na pozdně archaický styl zkoumání (nebo ještě na raně klasické myšlenky), než na sókratovskou účelovost ve světě a aristotelské podstaty. Bez klasického vydělení člověka z přírody a rozpolcení světa na sublunární a nadlunární by šlo všechno líp. Argumentem pro tuto podvratnou představu je zkušenost s tím, jak pracně musíme při výkladu presokratiků odvysvětlovat aristotelské dezinterpretace, které prostřednictvím školní tradice všem vlezly pod kůži. (Soukromě to vidím tak, že mezi raným 5. stoletím před n. l. a pozdním 19. stoletím je ve filosofii zajímavých novinek jen poskrovnu, takže vynechání oné doby by přineslo menší škodu, než jakou přináší její nadhodnocování.)


Návrat před Sókrata může být útěchou nejen v prostředí moralizování (Nietzscheho motiv), ale také v době běsnícího antropocénu – i masivního zneužívání společenských věd.

A nejde jen o svobodu vůči antropocénu, ale také svobodu vůči deistické představě, která chtěla nahradit náboženství představou centrálního dohližitele. Vždyť už Friedrich Nietzsche napsal (''Tak pravil Zarathustra, Před východem slunce'', překlad Otokar Fischer):

„Znenadání“, toť nejstarší šlechtictví světa, které jsem vrátil věcem, osvobodiv je z rabství pod vládou účelu. (...) Něco málo rozumu, semínko moudrosti, rozhozené od hvězdy k hvězdě, – ano, tento kvas je přimíchán ke všem věcem: ve jménu bláznovství je všem věcem přimíchána moudrost! Něco málo moudrosti, to není vyloučeno. Tuto blaženou jistotu jsem však nalezl na všech věcech: je jim milejší, když nohama náhody – tančí. Ó nebe nade mnou, ty čisté, vysoké! Hle, to je mi tvá čistota, že není věčného pavouka rozumu ani pavučin rozumu: – že tys mi taneční síní pro božské náhody, žes mi stolem bohů pro božské kostky, pro božské hráče!


(Ostatně, [http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Pou%C5%A5_na_Kyklady na mých oblíbených Kykladách] představuje archaická doba druhý vrchol jejich slávy, po rané době bronzové, zatímco klasická doba tam přináší značný úpadek.)
<br clear=all>
<br />
<br />
 Dál na [[Proměny autorství]]

 Zpátky na [[Archaické a klasické|začátek této prezentace]]