Zobrazení zdroje stránky Létin příběh

  exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování

  Stránka ve vývoji

Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích pochopení této bohyně. Rozličná vyprávění o Létó se shodují v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy, a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně jenom títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochpení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě právě do Lykie a své slavné božské děti porodila tam, viz exkurz [[Lýkijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, většinou jako pronásledovatelů, ale někdy i jako téměř příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lýkie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lýkijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátnou Lýkii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí.

Vztah Dia k Létó není pouze jedním z řady záletů, ale zásadní alternativou božských vztahů, proto Héra žárlí úplně běsnivě a pronásleduje Létó nebývale krutě. Motiv těhotné ženy pronásledované hadem nebo drakem a šelmami je na maloasijském pobřeží natolik zásadní, že se ozývá ještě v 1. století n. l., dokonce i v úplně jinak strukturovaném náboženství, totiž v novozákonní ''Apokalypse'' (12, 1–5): „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná Sluncem a Měsíc pod jejíma nohama, s korunou dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť trpěla kvůli porodu. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: veliký ohnivý drak... A drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. I porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, a její syn byl vytržen k Bohu a k jeho trůnu.“

Drak v křesťanské Apokalypse je původně nebeský, pochopený ovšem jako ďábel, který je pak po své porážce svržen na zem. To silně připomíná Ferekýdův popis svržení Ofionea v [[Boj mezi bohy|boji mezi bohy]].

Drak nebo spíše had v příběhu Létině a Apollónově je svým původem velice pozemský, je synem a nejspíš i milencem Země. Proto má Apollónova pomsta na něm další následky: Apollón tím vlastně získal věštírnu v Delfách. Tento příběh ovšem patří do Delf a příběh Apollónova narození zase k jezeru na Délu. Už teď si ale můžeme všimnout, že v naší době jsou hadi a draci na Délu dost neškodní, někteří jsou nádherně vybarvení, v době páření začátkem června dokonce s ohnivou horní polovinou hlavy, každopádně už bohyni neohrožují, možná spíš baví, v tom je nesporný pokrok. Je to zásluhou Apollóna. O jeho způsobu boje i myšlení se ovšem má vyprávět v Delfách.
<br />

  Souvisle číst: v typickém případě: exkurz [[Parmiskovo zázračné uzdravení]], nebo rovnou [[Lví terasa]]

[[Posvátnou cestou]]

[[DÉLOS]]

Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]]


[[Kategorie:Létó]]
[[Kategorie:Apollón]]
[[Kategorie:Artemis]]
[[Kategorie:Ofioneus]]
[[Kategorie:Délos]]
[[Kategorie:Lýkie]]
[[Kategorie:Athénaios z Naukratidy]]