Výlet do sirných dolů
Na Mélu se síra těžila od nepaměti. V klasické době to byl významný exportní artikl, hlavně do Athén. Zachovaly se bloky lité síry s razítky. V nové době měli o čistou síru z Mélu zájem hlavně francouzští vinaři. Na pobřeží Sirného zálivu (Thiafes bay) na východě Mélu byly sirné doly rozšířeny a byla u nich postavena továrna na drcení horniny a třídění síry. Obojí zkrachovalo v roce 1958, protože neobstálo v konkurenci s dovozem z třetího světa.
Výlet do sirných dolů je poněkud absurdní nápad, jenže místo je to nanejvýš romantické, nejen sirné, leč přímo surreálné, po cestě je pěkná horská krajina a ještě památky, k nimž bychom se bez auta Hornického muzea v Adamas nedostali (Zefyria a kostel na místě dórského Kastra). Závěr cesty je poněkud krkolomný.
V údolí vyhřátém odpoledním sluncem je skutečně cítit síra, místy dost pořádně, dokonce sublimuje z hornin a pak se znovu usazuje. Ruiny fabriky působí jak z jiného světa. Jsou tady zbytky strojů a kolem se válí neidentifikovatelné předměty.
Vstupujeme do domku, kde bydleli inženýři a vedoucí provozu, a kde byla taky opravářská dílna, dokonalé retro.
Dělníci byli ubytovaní v jeskyni protějšího svahu a v opuštěných štolách. Prostě drsné. Museli mít prach a síru úplně všude, plus sůl, když se umyli v moři. Muži prý dolovali, ženy třídily. Síra se odvážela na lodích, část věcí sem tahali přes hory mezci.
Důlních štol je vícero, do jedné se dá dobře vstoupit. Barvy horniny a výchozů síry završují pocit podzemí.
Když odjíždíme, působí proti zapadajícímu slunci sirné údolí ještě bizarněji. Pečlivý pan řidič a průvodce v jedné osobě si odtud odváží domů několik zrezlých šroubů a pár kusů dřeva, možná v souvislosti s blížícím se referendem o stanovisku vlády k podmínkám hospodářské „pomoci“.
Mnohem víc fotek z tohoto výletu je v albu.
Souvisle číst: Kolem ostrova
Zpátky na obsah kapitoly MÉLOS (Milos)
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
