Kykladské idoly
„Kykladské idoly“ je novodobý, ne zcela odborný název pro specificky stylizované plastiky ženských, ale někdy i mužských postav, pocházející z kykladské rané doby bronzové (viz info Periodizace kultur na Kykladách). Odbornější název zní „kykladské figuríny“, a to stylizovaně antropomorfní. Jsou kykladskou specialitou! Moderní svět se s nimi začal seznamovat koncem 19. století a od poloviny 20. století se kolem nich strhla taková sběratelská honička, že následkem nekorektních postupů překupníků většinou neznáme nálezové okolnosti a mnohdy ani přibližné místo původu. Docházelo dokonce k odstraňování zbytků polychromie, aby plastiky byly dokonale bílé, pokud se o to za těch skoro pět tisíc let nepostaraly síly matičky přírody. Důvodem této obrovské poptávky jsou analogie mezi výtvarným stylem „idolů“ a euro-americkým avantgardním sochařstvím. Vždyť těmito plastikami se inspirovali například Pablo Picasso, Constantin Brâncuși či Henry Moore. Boom zájmu o kykladské idoly postihl miliardáře, turisty i některé obyvatele Kyklad.
Obsah
Předběžně
Jde o sošky velké od několika málo centimetrů až do 152 cm, v drtivé většině případů z bílého nebo skoro bílého mramoru, méně jich je z jiných druhů kamene, výjimečně z různých jiných materiálů, dokonce i z olova. Nejvíc idolů pochází z kykladských ostrovů Naxos, Keros, Syros, Amorgos, Paros. Nacházejí se však i mimo Kyklady, zvláště v Attice a na severní (severozápadní) Krétě, ať už jako importy z Kyklad, nebo jako místní produkty vzniklé pod vlivem kykladské kultury. Najdou se i na Peloponésu a na východě na maloasijském pobřeží, kde ovšem mají konkurenci v jen vzdáleněji podobných idolech z Tróady a Anatólie. Viz info Idoly podobné kykladským.
Ty nejstarší z kykladských idolů, ze samého počátku rané doby bronzové (EC I), tvarem často připomínají housle nebo basu (foto), někdy navazují (foto) na pozdně neolitické plastiky z Kyklad (i z pevninské kultury Sesklo či na analogie v Malé Asii).
Hvězdnou dobou kykladských idolů je druhá fáze rané doby bronzové (EC II), tedy 28. až 23. století před n. l. Tehdy se objevují idoly tzv. „kanonického typu“ i různé jiné podoby jejich stylizace.
Ženské postavy
Většina kykladských idolů představuje nahou ženskou postavu, často těhotnou, což bývá viditelné i při poměrně ploché stylizaci (foto). Celá postava nebo aspoň hlava je dost často mírně zakloněná. Spolu s nataženými chodidly, včetně prstů, působí dojmem, že takto by nemohla stát, že musí ležet (foto). Možná spí, možná je ve spánkovém transu, nebo se blíží k porodu. Ostatně, nacházejí se většinou ležící (aspoň nakolik víme a pokud jde o celé kusy, viz foto), pouze v muzeích se většinou vystavují nastojato, aby působily efektněji a moderněji. Z Naxu ale známe i několik nálezů zlomků stojících figur v jednom kusu s podstavcem (foto). Hlava bývá velice plochá a protažená nahoru a dozadu, což může být zobrazení účesu, nebo analogie „vysoké čelenky“ (foto), jak ji známe u velkých bohyň Malé Asie i Řecka až do antické doby. Z plochého obličeje vystupuje velký nos, který často začíná nápadně vysoko (foto). Některé mají plasticky naznačené velké oči a obočí, občas polychromované, takže se lze domnívat, že alespoň část těch, které dnes viditelně oči nemají, je měla provedené pouze barevnými hlinkami. Totéž, i když v menším počtu případů, se týká úst. Někdy vidíme na tváři nakresleno několik svislých nebo šikmých šrámů, přes celou levou stranu obličeje (foto). Maně to připomíná středověké obrazy Panny Marie Bolestné, zvláště pak Matku Boží Čenstochovskou. Ňadra často zanikají v ploché stylizaci figury (foto), jindy jsou téměř kubisticky stylizovaná (foto), občas i poměrně veristická (foto, další). Paže jdou od ramen po lokty svisle podél těla, lokty však má ohnuté kolmo, takže má ruce založené vodorovně těsně nad pasem, levou nahoře. Pas i břicho někdy zanikají v ploše (foto), jindy jsou zvýrazněné, přesto ani u zjevně těhotných nebývá břicho jako celek velké, vyjímečně je horizontálně rýhované (foto), což upomíná na některé mnohem objemnější a starší styly jiných kultur. Zato bývá často zvětšena oblast přirození, opět v geometrické stylizaci, někdy až takovým způsobem, že můžeme mít pochybnost, zda nejde o cudně stylizovanou plastiku muže (foto). Ne, je to jeden ze způsobů zvýraznění ženství. Dlouhé nohy jsou rovně vedle sebe, až na výjimky v jednom kuse kamene, pouze opticky rozdělené rýhou. Kolena bývají nepatrně ohnutá. Teprve chodidla jsou většinou vzájemně oddělená mezerou, prsty nohou naznačené rýhami. Potkáváme ovšem celou škálu různých typů strohých stylizací, nebo zase i málem realistické podoby, o čemž je celá věda. Zčásti to souvisí s konkrétní dobou nebo místem, takže v popisech potkáváme různá zdánlivě místní určení, která však vystupují hlavně v roli určení času nebo typu stylizace.
Sedící bohyně
Mezi kykladskými idoly potkáme také majestátní ženské postavy, nejspíše bohyně, sedící na trůnu (foto, další). Někdy připomínají obvyklé kykladské idoly, jindy spíše stará anatolská zpodobnění Velké bohyně. V malém počtu se objevují i dvojice nebo trojice takových božských žen. Mezi nimi vynikají ty, jimž v náručí (foto) nebo na hlavě (foto) větší postavy stojí druhá, podstatně menší, což asi souvisí s mateřstvím Velké bohyně.
Mužské postavy
Mužské postavy jsou na Kykladách méně časté (foto), zato mívají rozličné atributy, jsou rozmanitější a mohou být zachycené při různých akcích. Mnohdy jsou udělané také pro pohled zezadu (foto), což asi svědčí o tom, že mají skutečně stát. Pohlaví je pouze naznačeno. Někdy je od stylizovaných žen rozlišíme spíše podle atributů dějové situace. Mohou mít naznačený střídmý účes nebo čepici, někdy mohou mít i vysokou čapku působící dojmem postavy pohádkového kouzelníka (foto). Oči, pokud jsou naznačené, jsou také výrazně zvětšené. Pokud zcela vyjímečně mají nějaký „oděv“, tak je to šerpa šikmo přes hruď (foto). Někdy se z nálezových okolností zdá, že vedle muže byla i žena (foto, asi patřila k muži s šerpou). Mužské postavy mohou také sedět, ale jen když při tom něco dělají. Například sedící muž s pohárem v pravé ruce, chystající se vykonat úlitbu nebo přípitek (foto). Zvláštními případy jsou hudebníci: stojící hráč na dvojitou flétnu (jako pozdější řecký diaulos) nebo sedící hudebník se strunným nástrojem, který vypadá jako větší lyra (foto). Díky takovým soškám proto máme i dobrou představu o hudebních nástrojích dávných Kyklaďanů.
Interpretace
Otevřenou otázkou je výklad těchto kykladských plastik, ženských i mužských. Většinou neznáme nálezové kontexty. Když ano, tak jsou dvě typické možnosti: hroby lidí nebo jakýsi „hrob idolů“. Interpretace jsou provázeny i různými módami naší doby. Například v současnosti nebo nedávné minulosti často potkáváme „civilní“ interpretaci, totiž že jde o zachycení scén z každodenního života na dávných Kykladách. Ten byl ve srovnání s naším asi dost zvláštní, nicméně „idoly“ svědčí spíš o něčem jiném. Dáváme přednost náboženské interpretaci alespoň většiny figur, avšak s tím, že do náboženství zde bylo zahrnuto rození, lovecký triumf – i pití jako vrchol obřadu a hudební produkce při něm. Mnohočetná tvorba něčeho tak pracného jako sošky jemně broušené z kamene, a to ve velice rustikálních poměrech malé obce, asi není vysvětlitelná moderním kultem všednosti a konzumu. Někteří se dokonce pokoušejí připisovat alespoň nejvýraznější díla přímo jednotlivým „autorům“ nebo alespoň autorským okruhům – podobně, jako je to zvykem u klasických vázových maleb. Zvyšuje to jejich cenu, jak to plyne z role autorství v naší kultuře (viz členění idolů podle autorů na Wikimedia Commons).
Něco si můžeme domýšlet také při srovnání idolů s kykladskými šperky či amulety a rytinami na kamenech. Šperky občas zobrazují explicitně sexuální témata, především falická. Idoly oproti tomu nikdy ani nenaznačují sexuální akci, ba ani nečetná ithyfalická zpodobnění mužů nejsou nijak výrazná, na rozdíl třeba od starší kultury Sesklo nebo od řeckých archaických hermovek. Nemůže jít o dělbu témat mezi žánry? Třeba mezi šperky a petroglyfy? Spor o to, zda idoly zobrazují kykladskou každodennost, nebo sakrální motivy považujeme za falešný už proto, že i kdyby takové dělení tehdy existovalo, bylo by vedeno výrazně jinak, než jak si je představujeme podle analogií z naší doby nebo z nedávno uplynulých tisíciletí. Něco si lze domýšlet z nálezových okolností, někdy je přeci jenom známe. Často se idoly nacházejí zakopané, ležící, asi v hrobech. Jindy snad ležely v roklích, kde končily obětiny a nejspíš i pozůstatky nebožtíků. Významný je nález velkého množství roztlučených idolů (foto), možná při obřadu jejich pohřbu, ale o tom více až při vyprávění o tajemném kykladském ostrově Keru. Někdy se idoly rozbíjely, jindy se rozbité pohřbívaly, a zase jindy se opravovaly. Po jejich dávné opravě v nich zůstaly vyvrtané dírky (foto). Výjimečně se najdou i nedokončené polotovary idolů (foto).
Viz info Klíč k určování kykladských idolů a info Kykladské idoly podle variet. Souhrnně viz album Kykladské idoly.
Kde je dnes najdeme
V současné době jsou kykladské idoly roztroušené po desítkách muzeí a bohužel i v mnoha uzavřených a neevidovaných soukromých sbírkách, viz kategorie Cycladic figurines by Museum Collections. Největší sbírky má:
Goulandrisovo muzeum kykladského umění (Athény),
Národní archeologické muzeum v Athénách,
Archeologické muzeum v Naxijské Chóře,
Britské Muzeum,
Ashmolean Museum (Oxford).
U nás máme asi jen jedno erodované torzo, které se chvíli i vystavovalo, viz foto.
(Díky štědrosti Františka Skály ovšem sám vlastním jeden z nejmladších pravých kykladských idolů, viz foto.)
Souvisle číst: info Idoly podobné kykladským, info Klíč k určování kykladských idolů, info Kykladské idoly podle variet, nebo rovnou na Kamenné nádoby
Zpátky na obsah kapitoly NAPŘED O KYKLADÁCH
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
