Interpretace kykladských pánviček
Vážná literatura rozlišuje skupiny podle příslušnosti do skupiny Kampos a do skupiny Keros-Syros, což souvisí i s časovou diferenciací.
Obsah
Skupina Kampos
Kampos group zahrnuje menší počet pánviček ze začátku období EC II, asi z let 2800 až 2700 před n. l.. K nim se pojí i artefakty z pobřeží Attiky a Kréty.
(Z hlediska mého dělení jsou většinou „non F“, i když ne vždy zcela jednoznačně.)
Skupina Keros–Syros
Skupina Keros–Syros, z let 2800 až 2300 před n. l., zahrnuje většinu nálezů, snad výhradně z Kyklad. (Z hlediska mého dělení jsou zde oba typy.)
Potud tedy konsenzuální věda. Dál si dovolím představit svůj návrh, i když nejsem archeolog ani podobný specialista. Vychází z tvaru úchytů a ze stylu dekoru pánviček. (Těch několik znalců, kteří ho viděli, jej kupodivu poměrně nadšeně přijímá.)
Verze ženská
Kykladské pánvičky mívají také jakési nožičky nebo ouško, prostě úchyt. Část z nich má u těchto nožiček stylizovanou rytinu ženského pohlaví, a těm budeme říkat „typ F“. Patrně na oněch nožičkách stály, protože pak je dobře orientovaný i obrázek, který je na nich vyrytý. Není ovšem jasné, na čem a proč stály. Ty ostatní z opatrnosti neoznačíme „typ M“, nýbrž jen jako „typ non F“, protože kromě chybějících ženských znaků na nich mnoho mužského není, i když na úrovni geometrické symboliky asi ano, kdo ví. Přinejmenším některé z onoho „typu non F“ měly na svých úchytech asi spíš viset.
Rytiny na kykladských standartách typu F (na „ženských pánvičkách“) si jsou většinou velice podobné: celé pole je často pokryté mnoha malými spirálami, mnohdy vzájemně spojenými. Přítomnost stylizované lodi na části z nich podporuje výklad spirál jako mořských vln. Pokud je loď zobrazena, bývá „dole“, hned nad stylizovaným ženským přirozením. Na přídi lodi bývá často napíchnutá velká ryba a kolem ní ještě cosi, snad harpuny. Výkladů takových zobrazení máme mnoho, takže zmíníme jenom dva extrémní, byť ještě v rámci možného: Podle civilního výkladu se loď vrací z lovu na tuňáka, který je téměř totemem této kultury. Podle symbolického výkladu jde o zobrazení našeho světa (i s našimi činnostmi) jakožto břicha nebo dělohy Bohyně Matky, neboť vše teprve spěje k porodu, totiž ke smrti. Můžete si vybrat, nejlépe asi obojí, protože se to nevylučuje. Část standart „typu F“ je ovšem zdobena ornamenty podobnými spíše „typu non F“.
Verze ne ženská
Na standartách typu „non F“ už na první pohled upoutává pozornost jejich středová symetrie. Ta ovšem může být realizovaná velice různými způsoby. Část z nich má uprostřed vyryté sluníčko (skoro jako na dětské kresbě), kolem něhož je pak všechno ostatní symetricky uspořádané. Třeba čtyři velké vzájemně propojené spirály a na kraji dvě dvojice ryb v polaritě orientací, naznačující kruhový pohyb. Nebo určitý počet (5 až 11) věších spirál, někdy dvojitých. Kruhová plocha bývá dost často rozdělená na několik mezikruží s různými ornamenty.
Sluníčko uprostřed může být zastoupené či nahrazené spirálou nebo křížkem.
Nezobrazují se žádné lidské činnosti.
Mezi ne-ženskými „pánvičkami“ upoutávají pozornost především dvě, které archeologové řadí do skupiny Kampos.
Možnou škálu výkladů si můžete domyslet:
centrální role Slunce, symetrie koloběhu světa…, přičemž by mohlo jít o „velký“ svět, viděný v celku.
Nápadná středová symetrie upomíná na pozdější asijské meditační mandaly, leč jde pouze o tvarovou asociaci, byť není vyloučené analogické „užití“, rozhodně nejde o vliv.
Šrší interpretační kontext
Nehodlám spekulovat o náležitém výkladu těch či oněch kykladských „pánviček“. Chci jen upozornit na širší kontext, který spatřuji v problému grafické reprezentace představy o světě. My jsme zvyklí na vědecko-technické reprezentace světa. V abstraktní podobě to jsou v novověku „přírodní zákony“, vyjadřované matematicky, zatímco třeba v řecké archaické době to byly úvahy o úměrách a cyklech vzájemných proměn, vyjadřované jak přírodovědně-filosofickou prózou (Anaximandros, Hérakleitos), tak lyrickou poezií (Archilochos). V grafické podobě to jsou mapy, a to mapy země a mapy oblohy. Počátek takových map v našem smyslu slova spatřujeme koncem řecké archaické doby, u Anaximandra.
Starší grafické reprezentace světa vypadají překvapivě jinak, a to i v Řecku. Známý je třeba homérský popis „Achilleova štítu“ (Ílias XVIII,478nn), na kterém je zobrazen celek světa. Ovšem tak, že ve středním poli štítu je nakreslena země, moře, Slunce, Měsíc a hvězdy; zatímco kolem je dvojice měst (v míru a ve válce) s dalšími duálními ději (svatba, soud), dál pak venkovský život na poli a na vinici (práce a zábava, tanec chlapců a dívek), ještě dál život pastýřů (s býky a lvy), a to vše je obkrouženo vlnami Ókeanu. Centrální roli zde tedy má země, moře a nebeská světla, s nimi sousedí lidská centra, a tak dále až po symbolický okraj obklopený vlnami Ókeanu, omývajícího a vyživujícího divočinu. Nepotkáváme na kykladských standartách prostě ještě mnohem starší grafické zobrazení světa, ještě odlišnější od toho, co očekáváme?
(Viz Kratochvíl, Zdeněk: Proměny koncentrické metafory obrazu světa: Kykladské symboly, Achilleův štít a Anaxmandrova mapa světa. Dějiny vědy a techniky XLIV, 2011/1, s. 3–25.)
Rozsáhlejší výběr dochovaných kousků shrnuje album Raně kykladské pánvičky.
Souvisle číst: Kykladská keramika rané doby bronzové
Zpátky na obsah kapitoly NAPŘED O KYKLADÁCH
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
