Fira, hlavní město
Fira (Thira) alias Chóra má jen asi 2 tisíce stálých obyvatel. Ochod s diamanty tady naleznete snadněji než pekárnu. Přesto je skoro přímo ve městě velký kemp, který však postupně nabyl na hlučnosti. Mírná svažitost terénu v kempu nabude na významu, když si člověk při usínání vybaví, že tento sotva znatelný spád je součástí tvaru živé sopky, na kterou si zrovna hodil spacák.
Na okraji útesu téměř balancují výstavné hotely i kapličky a domečky v kykladském stylu. Některé terasy záměrně navozují představu brzkého pádu do kaldery. Když zde pod reklamní cedulí „Atlantis“ při západu Slunce lepší společnost popíjí své drinky, vnucuje se asociace na titul Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou. Nový živý kráter odtud sice není vidět, k tomu slouží jiná vyhlídka mimo město, ale celkový pohled na kalderu tady za vidění rozhodně stojí.
Pokrok se nezastaví před ničím. Jeden z katolických kostelů ve městě se na své vývěsce chlubí tím, že je „nejfotografovanější stavbou“! Sláva ostatků nebo starobylost se už nenosí.
Ve městě jsou tři muzea, z nichž nás budou zajímat hlavně dvě: Muzeum prehistorické Théry a Muzeum antické Théry. Jejich názvy se bohužel pletou nejen v českém překladu. Druhé z nich má pro jistotu ještě další název, aby se to nepletlo, takže se to plete už úplně, což je dovršeno tím, že obsahuje i několik nálezů z Akrotiri, tedy „prehistorických“. Tím třetím muzeem je Megaro Gyzi, spíše kulturní centrum s prvky folklórního muzea. Navrhuji, abychom si napřed prohlédli pozůstatky místa samotného, a pak vždy to muzeum, které vystavuje většinu nálezů z něho.
Fotky z města a z Megara Gyzi jsou v oddílech alba.
Pokračovat v souvislém čtení: Akrotiri v podzemí
Zpátky na obsah kapitoly THÉRA (Santorini)
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY